COVID-19  Souhrn opatření

Obsah

1.    Obchodní právo – smluvní vztahy
1.1         Vyšší moc
1.2         Liberace z odpovědnosti za škodu
1.3         Podstatná změna okolností
1.4         Odepření plnění
1.5         Následná nemožnost plnění

2.     Korporátní právo
2.1        Povinnosti statutárních orgánů
2.2        Opatření proti paralyzování korporace

3.      Financování
3.1        Zvýhodněné úvěrové financování v souvislosti s újmou vzniklou na základě pandemie (aktualizováno 30. října 2020)
    3.1.1        COVID I, COVID II a COVID Praha
    3.1.2        COVID III
    3.1.3        COVID Plus
3.2        Dopad na stávající úvěrové financování
3.3        Zákon o dočasném (zákonném) moratoriu (tzv. Lex Covid moratorium na úvěry) (aktualizováno 30. října 2020)
3.4        Nesplácení, insolvence

4.      Pracovní právo (aktualizováno 11. listopadu 2020)
4.1        Překážky v práci na straně zaměstnance
4.2        Překážky v práci na straně zaměstnavatele
4.3        Mimořádná opatření státu a další opatření příjímaná zaměstnavateli
4.4        Práce mimo pracoviště zaměstnavatele (home office), nařízení dovolené a dočasné přidělení zaměstnance jiné společnosti
4.5        Státní programy na podporu zaměstnavatelů (aktualizováno 14. října 2020)

5.      Daňové liberační balíčky a stabilizační opatření (aktualizováno 21. října 2020)
5.1        Liberační balíčky 
5.2        Stabilizační opatření pro OSVČ
5.3        Podzimní kompenzační bonus pro OSVČ, společníky SRO a Dohodáře (aktualizováno 13. listopadu 2020)
5.4       Zrušení daně z nabytí nemovitých věcí
5.5       Odklad EET

6.      Náhrada škody (aktualizováno 5. listopadu 2020)
6.1        Náhrada škody v režimu krizového zákona
6.2        Otázka náhrady škody v období od 24. 3. 2020
6.3.       Zrušení opatření Ministerstva zdravotnictví (aktualizováno 23.9.2020)

7.     Nemovitostní trh (aktualizováno 29. října 2020)
   7.1.1      Zákony o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na nájemce
   7.1.2      Druhá výzva programu COVID - Nájemné
   7.1.3      První výzva programu COVID - Nájemné
   7.1.4      Ubytovací služby  
   7.1.5      Výstavba

8.     Investiční pobídky (aktualizováno 6. listopadu 2020)

9.      Zadávání veřejných zakázek (aktualizováno 23. září 2020)

10.      Soudnictví a právnické osoby tzv. Lex Covid justice (aktualizováno 11. listopadu 2020) 
10.1        Lhůty v procesním právu
10.2        Insolvence
   10.2.1  Mimořádné moratorium
   10.2.2  Povinnost členů statutárního orgánu podat insolvenční návrh
   10.2.3  Plnění reorganizačního plánu
10.3        Orgány právnických osob a jejich management 
10.4        Zvláštní opatření ve vztahu k výkonu rozhodnutí a exekucím
 

1. Obchodní právo – smluvní vztahy

Aktuální situace vyvolaná pandemií koronaviru a navazujícím zavedením řady restriktivních vládních či ministerských opatření, která omezují podnikatele v obchodní činnosti a mají přímé ekonomické důsledky napříč odvětvími, přináší v obchodních vztazích mnohé otázky, které je třeba řešit. V kontextu aktuální pandemie se může jednat např. o nemožnost dodat služby či výrobky v případě onemocnění/nepřítomnosti většího počtu zaměstnanců, nemožnost (včas) poskytnout danou službu v důsledku veřejnoprávních zákazů, prodlení s platbami atd.

Postavení smluvních stran se vždy bude odvíjet především od samotného znění příslušné smlouvy; následující poznámky je tudíž nutno brát jako určitý obecný přehled témat a vodítko k pohledu na ně v případě, že smlouva samotná otázku neřeší jiným, specifickým způsobem.

1.1 Vyšší moc
Vyšší moc neboli vis maior není v našem právním řádu konkrétně definovaná. Na základě obecného konsensu právní doktríny a judikatury se jedná v zásadě o mimořádnou a nepředvídatelnou událost.

Posouzení otázky, zda v konkrétní situaci nastala vis maior, není vždy jednoznačné a může vyústit ve finančně i časově náročný soudní spor pro všechny účastníky. Pokud je dlužník (strana povinná ze smlouvy) přesvědčen, že má právo být v důsledku nastalé vyšší moci osvobozen od povinnosti plnit své smluvní povinnosti, nevystačí si pouze s jednostranným učiněním takovéhoto závěru – o svém přesvědčení musí především včas notifikovat druhou smluvní stranu, ideálně písemně, a svůj názor podložit reálnými poznatky, o něž jej opírá, včetně příslušných ustanovení zákona (či smlouvy – pokud jsou). Vždy je na místě se pokusit dojít k mírnému řešení, promptně a otevřeně komunikovat s protistranou a, pokud je to možné, uzavřít ke smlouvě dodatek či jiné ujednání, které vztahy stran náležitě upraví v návaznosti na danou situaci. S protistranou je třeba komunikovat i již v (reálném) očekávání toho, že například nemožnost plnění či prodlení s jeho plněním může nastat, zákon totiž vyžaduje, aby ten, kdo smlouvu porušil (či ví, že smlouvu poruší), uvědomil osobu, které může na základě takového porušení vzniknout škoda.

1.2 Liberace z odpovědnosti za škodu
Pravděpodobně nejčastějším případem za aktuálních okolností bude, není-li jedna strana v důsledku pandemie schopna plnit svoje povinnosti ze smlouvy a druhé straně tak vznikne škoda. Plnění ze smlouvy je objektivní povinností, můžou však nastat okolnosti, které zakládají tzv. liberační důvod. Osoba, která nesplněním své povinnosti způsobila druhé straně škodu, se obecně může zprostit povinnosti k náhradě škody, pokud jí v jejím plnění zabránila nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Důkazní břemeno vždy nese škůdce. Je tedy na něm, aby dokázal, že taková překážka vznikla a že s ohledem na ni nebylo plnění možné. V momentě, kdy překážka pominula, musí dlužník plnit bez zbytečného odkladu. Toto ustanovení občanského zákoníku je však dispozitivní povahy, posouzení, zda výskyt koronaviru a veřejnoprávní zákazy na něj navazující jsou liberačním důvodem, bude primárně záležet na konkrétních smluvních ustanoveních, jsou-li k dispozici.

V této souvislosti je třeba upozornit, že ani případné osvobození z náhrady škody nebude mít vliv na případnou smluvní pokutu. Smluvní pokuta není vázána na vznik škody a tedy ani v případě osvobození z náhrady škody nebude dlužník zbaven povinnosti platit smluvní pokutu (není-li ve smlouvě sjednán jiný režim nebo osvobození od smluvní pokuty).

1.3 Podstatná změna okolností
Zásah vyšší moci může být důvodem k renegociaci existujícího závazku. Bude tomu v případě, že nastane podstatná změna okolností oproti stavu, jaký panoval v době uzavření smlouvy. Musí se však jednat o změnu okolností natolik podstatnou, že tato změna založí zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran, například tím, že u postižené strany dojde k neúměrnému zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrnému snížení hodnoty předmětu plnění.

Na tomto místě se hodí upozornit, že obchodní smlouvy často obsahují doložku ve smyslu, že každá smluvní strana bere na sebe riziko podstatné změny okolností; v takovém případě pak se nelze práva na obnovení jednání o smlouvě domáhat.

1.4 Odepření plnění
V případě, že dle smlouvy má nejprve plnit jedna smluvní strana a teprve potom druhá, má strana, která má dle smlouvy plnit napřed, právo odepřít toto plnění, pokud je plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které nemohla ovlivnit a které při uzavření smlouvy nebyly známy. Plnění lze takto odepřít do doby, kdy buď druhá strana poskytne své plnění, nebo toto plnění zajistí.

Uvedeného ustanovení však nelze využít pro dva nezávislé závazkové vztahy (tedy nemohu například odepřít plnění ze smlouvy o dílo s poukazem na to, že druhá smluvní strana patrně nebude schopná splnit svůj dluh vůči mně ze zcela odlišné smlouvy o půjčce).

1.5 Následná nemožnost plnění
V určitých případech může pak zásah vyšší moci znamenat zánik vztahu – to se týká smlouvy či jiného ujednání, jehož plnění se stalo nemožným.

V této souvislosti je třeba upozornit, že toto se netýká plnění, které vyžaduje ke svému splnění ze strany osoby povinné vyšší míru nákladů (ať již časových či finančních), příp. plnění splnitelného za ztížených podmínek – v těchto případech nejde o nemožné plnění.

Nemožnost plnění vždy prokazuje dlužník. Ačkoliv v mnoha situacích půjde o nemožnost dočasnou (tedy dlužník bude ze smlouvy muset plnit, až překážka odpadne a plnění se stane realizovatelným), je logické, že plnění nelze „pozastavit“ a čekat na jeho možnost neomezeně. Existují plnění, jejichž „životnost“ je relativně krátká a po jisté době postrádají jakýkoliv ekonomický smysl. Platí, že může-li dlužník splnit povinnost až poté, co pomine zjevný hospodářský účel smlouvy, je plnění nemožné. Když se např. nemůže konat koncert z turné slavného klavíristy, který bude turné opakovat za pět let, dojde k zániku závazku (pro zákazníka nemá hospodářský význam, že na koncert bude moci jít možná za několik let).

Strany si mohou například ujednat, že dlužník musí dodat náhradní plnění, nahradit plnění v penězích, nelze ale po dlužníkovi pochopitelně vymáhat původní plnění nemožné.

2. Korporátní právo

2.1 Povinnosti statutárních orgánů
Aby statutární orgán, resp. jeho členové dostáli povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, lze doporučit určité obezřetné kroky a postupy. Platební neschopnost předpokládá prodlení s platbami po dobu 3 měsíců, proto existuje určitý prostor pro sanační opatření.

Statutární orgán by však měl být zvlášť obezřetný v otázce posuzování finančního zdraví obchodní korporace, vzhledem k povinnostem souvisejícím se stavem úpadku či hrozícího úpadku.

To se může týkat zejména:

• možnosti omezit či zastavit výplatu vlastních zdrojů jak ve vztahu ke společníkům, tak i v rámci koncernu;
• možnosti odmítnout vrácení příplatku mimo základní kapitál;
• nevyplácení bonusů a mimořádných odměn.

V této souvislosti lze zvážit například i zpřísnění pravidel pro platební příkazy za korporaci.

Situace bude často naplňovat znaky závažného důvodu, pro který je statutární orgán oprávněn svolat valnou hromadu a zapojit tak do řešení společníky korporace; to však by mělo předpokládat, že statutární orgán valné hromadě předloží kromě nástinu situace již také vlastní návrhy jejího řešení. (valnou hromadu lze svolat per rollam nebo s využitím technických prostředků - viz dále).

Statutární orgán by měl formulovat sanační plán, který může být později případně využitelný v rámci moratoria. Jde-li u obchodní korporace skutečně o hrozící úpadek, je na zvážení plnit věřitelům poměrně, aby se vyloučila možnost zvýhodňování věřitele. 

2.2 Opatření proti paralyzování korporace
Kterákoli fyzická osoba může onemocnět. To platí bezesporu obecně a za všech okolností, avšak nyní se daná otázka dostává do popředí. Kromě toho se fyzická osoba může také ocitnout v karanténě. Pokud se něco z uvedeného stane u statutárního orgánu, resp. člena statutárního orgánu obchodní korporace, může podobná situace vést k těžkostem v běžném chodu korporace a v plnění jejích zákonných povinností.

Je proto na zvážení podniknout určitá opatření k zajištění personálního obsazení a k určité flexibilitě v obchodním vedení korporace a zajištění jejího základního chodu.

Mezi taková opatření může například patřit jmenování jednoho či více prokuristů. Rovněž je na zvážení poskytnutí plných mocí společníky či akcionáři k zastupování na valné hromadě obchodní korporace pro případ, že dotyčný společník či akcionář nebude k dispozici.

Dále lze doporučit v maximální míře využívat rozhodování kolektivních orgánů korporace per rollam nebo s využitím technických prostředků, tedy bez nutnosti konat zasedání v jednom čase a místě; to je možné v jednotlivém případě učinit, i pokud tuto možnost aktuální znění zakladatelského právního jednání obchodní korporace nepřipouští, je ovšem nutné prokazatelně notifikovat všechny společníky. Případné změny zakladatelského právního jednání, jež je nutno učinit prostřednictvím notářského zápisu, může pak být vhodné spíše neodkládat.

Rovněž lze doporučit revizi a případně úpravu pravidel a postupů, jimiž se v obchodní korporaci řídí možnost přístupu statutárního orgánu a dalších případně oprávněných osob k důležitým dokladům a dokumentům, jako je účetnictví, smlouvy a další, pro případ, že osoba, která tento přístup má, nebude dočasně k dispozici. Podobně je vhodné revidovat přístup k datové schránce obchodní korporace.

3. Financování

3.1 Zvýhodněné úvěrové financování v souvislosti s újmou vzniklou na základě pandemie

Aktuální ke dni 30. října 2020

3.1.1   COVID I, COVID II a COVID Praha

Programy COVID I, COVID II a COVID Praha, které byly poskytovány ze strany Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) formou bezúročného provozního úvěru (COVID I) nebo formou záruky za provozní úvěr od komerčních bank a příspěvku na úhradu úroků z takového úvěru (COVID II a COVID Praha), již nejsou přístupné pro nové žadatele. Kapacita programů COVID I a COVID Praha je již zcela vyčerpána, v rámci programu COVID II se sice ještě vyřizují některé dříve podané žádosti, ale nové žádosti o podporu v rámci tohoto programu není možné podávat již od 3. 4. 2020.

3.1.2. COVID III

S platností od 18. 5. 2020 do 30. 6. 2024 byl vyhlášen národní program COVID III. Cílem programu je podpořit prostřednictvím portfoliových záruk k provozním bankovním úvěrům podnikatele do 500 zaměstnanců, jejichž ekonomické aktivity jsou omezeny v důsledku COVID-19. Ručení poskytuje ČMZRB bankám, které mají s ČMZRB uzavřenou smlouvu o portfoliovém ručení pro program COVID III. Seznam těchto bank je uveden na webu https://www.cmzrb.cz/. Maximální výše úvěru poskytnutého podnikateli nesmí přesáhnout 50 mil. Kč a zároveň dvojnásobek ročních mzdových nákladů podnikatele v roce 2019 a 25% celkového obratu podnikatele v roce 2019, přičemž doba ručení je maximálně 3 roky. Podpora se může týkat úvěrů, jejichž dokumentace byla nebo bude uzavřena v období od 18. 5. 2020 do 31. 12. 2020 a které nejsou splatné dříve než 1. 1. 2021.

3.1.3  COVID Plus

Program COVID Plus je určen exportním společnostem, které jsou současně velkými zaměstnavateli, má jim pomoci udržet likviditu potřebnou k zachování provozu a případný rozvoj. Podpora v rámci programu je poskytována ze strany Exportní garanční a pojišťovací společnosti, a.s. (EGAP) ve formě záruk za úvěry komerčních bank. Výše úvěru způsobilého pro poskytnutí této podpory je stanovena v rozmezí od 5 mil. Kč do 2 mld. Kč, kdy maximální výše úvěru zároveň odpovídá 25 % ročního obratu společnosti. Výše krytí poskytovaného EGAP je 80 nebo 70 procent z výše úvěru v závislosti na ratingu dané společnosti stanoveném EGAPem.

Podmínkou pro získání záruk je minimální počet 250 zaměstnanců a podíl vývozu na celkových tržbách v roce 2019 musí dosahovat minimálně 20 %, do čehož se ovšem počítají i výrobní dodávky pro jiného exportéra. Z programu jsou vyloučeny společnosti, které měly existenční problémy ještě před vyhlášením nouzového stavu. Není určen ani společnostem, jejichž převážná ekonomická činnost spočívá v ubytování nebo hazardu.

3.2   Dopad na stávající úvěrové financování
Zpomalená ekonomika a utlumená činnost některých společností má značný dopad na jejich finanční situaci a plnění nejen platebních povinností. Pokud doposud nedošlo k revizi uzavřených finančních dokumentů, doporučujeme tak učinit, a to včetně provedení analýzy, jaký dopad má současná situace na práva a povinnosti úvěrujících a úvěrovaných dle uzavřených finančních dokumentů. V úvahu přichází následující okruhy témat.

Závazná prohlášení. Úvěrovaní se mohou dostat do situace, kdy závazná prohlášení obsažená ve smlouvách o úvěru a obvykle opakovaná vždy ke konci každého úrokového období nebudou pravdivá či aktuální. Může se jednat o prohlášení ve vztahu k neexistenci porušení, neexistenci podstatné negativní změny, k pravdivosti a přesnosti poskytnutých informací, absenci nedoplatků na daních a obdobných platbách a dalších.

Finanční ukazatele. Úvěrovaní se ve finančních dokumentech zavazují k plnění určitých finančních ukazatelů dokladujících ekonomickou kondici úvěrovaného. Ve výpočtu ukazatelů, počítaných zpětně, se ochromení provozu následkem pandemie projeví až za nějakou dobu. V případě finančních ukazatelů počítaných na základě budoucích předpokládaných hodnot může být dodání takového výpočtu finančních ukazatelů v řadě případů nemožné, neboť ve stávající situaci nelze často predikci budoucího vývoje provést.

Informační povinnosti. Informování o podnikatelské a finanční situaci úvěrovaného či jiných zavázaných účastníků či informování o vzniku či hrozícím vzniku porušení jsou jedny z povinností, které je úvěrovaný povinen dle úvěrové smlouvy plnit. Je třeba identifikovat povinnosti informační povahy a lhůty, ve kterých mají být tyto povinnosti v souvislosti s dopady epidemie splněny.

Obecné povinnosti. Škála obecných povinností úvěrovaných zakotvená ve smlouvách o úvěru je rozsáhlá a zpravidla se odvíjí od účelu financování. Úvěrovaní mohou za současných tíživých okolností porušovat celou řadu z nich, ať už se jedná např. o povinnosti týkající se plnění materiálních obchodních smluv, stavu majetku, finanční zadluženosti nebo dalších. Plnění těchto povinností může být také v konfliktu s případným využitím záchranných opatření ze strany úvěrovaného (např. využití zvýhodněného úvěru z některého z programů COVID uvedených výše může být v rozporu s restrikcemi pro finanční zadluženost).

Splácení. Nejdůležitější povinností úvěrovaného je splácet jistinu úvěru, platit úroky a příp. hradit další peněžité dluhy dle smlouvy o úvěru úvěrujícímu.

Případ porušení. Každá událost takto označená ve smlouvě o úvěru je případem porušení zpravidla bez ohledu na to, zda vznikla z důvodu na straně úvěrovaného nebo z důvodu objektivně mimo jeho kontrolu. Případem porušení může být porušení shora uvedených povinností, ale i jiné skutečnosti – např. křížové neplnění, úpadek či hrozící úpadek, nezaplacení daní a další. Poté, co nastane případ porušení, je úvěrující oprávněn prohlásit veškeré částky, které mají být dle smlouvy o úvěru hrazeny, za okamžitě splatné, zaniká povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému další finanční prostředky dle smlouvy o úvěru, úvěrující je také obvykle oprávněn zablokovat bankovní účty úvěrovaného a neprovádět z nich žádné platby.

Další ujednání smlouvy o úvěru. Ve smlouvě o úvěru doporučujeme rovněž analyzovat konkrétní úpravu náhrady újmy, ujednání týkající se vis maior (o těchto tématech je obecně pojednáno v ostatních částech tohoto přehledu) a vztah smlouvy o úvěru k občanskému zákoníku, kdy použití některých jeho ustanovení bývá často modifikováno, ne-li zcela vyloučeno.

Nesplácení, insolvence. Pro případ, že se úvěrovaný dostane do výrazných finančních problémů, je důležité, aby byl úvěrující připraven a předem věděl, jaké kroky učinit a jaká opatření přijmout pro to, aby byl v co největší míře chráněn a došlo k uspokojení co největší části jeho pohledávek. Také úvěrovaný by měl mít znalost povinností, které pro něho (a případně i jeho statutární orgány) vyplývají z insolvenčních předpisů v souvislosti s jeho úpadkem nebo situací blízkou úpadku tak, aby se vyhnul zbytečné odpovědnosti za porušení těchto povinností, ale i znalost instrumentů, které mu naopak dávají určitou flexibilitu a prostor k možnému vyřešení přechodných finančních problémů mimo insolvenční režim (např. mezera v krytí, moratorium).

Za zcela klíčovou v tomto mimořádném období považujeme, v návaznosti na dokonalou znalost vzájemných práv a povinností, aktivní komunikaci mezi úvěrujícím a úvěrovaným (věřitelem a dlužníkem), která může předejít zbytečným komplikacím již takto složité situace a porušení povinností, kterému se lze vyhnout, a zároveň napomoci k co nejhladšímu zvládnutí situace ke vzájemné spokojenosti věřitelů i dlužníků.

Česká národní banka poskytla svým opatřením z 16. 3. 2020 bankám flexibilitu při poskytování odkladu splátek úvěrů jejich klientům zasaženým koronavirovou pandemií, když výslovně deklarovala, že ne každý odklad splátek musí vést k přeřazení příslušné pohledávky banky mezi tzv. klasifikované, resp. nevýkonné pohledávky. Nicméně, konkrétní postup v jednotlivých případech, kdy je požadován či zvažován odklad splátek, je vždy na individuálním a pečlivém posouzení situace bankou. Stejně pečlivě a individuálně musí banky zvažovat a posuzovat i další úpravy a změny ve stávajícím financování, např. zda dlužníkům poskytnou nebo naopak zastaví další finanční zdroje, zda jim uvolní či zmírní určité povinnosti dle úvěrové dokumentace apod. Otevřená, pravdivá a aktivní komunikace ze strany dlužníka může v těchto případech výrazně napomoci k řešení, které bude maximálně vyhovující pro obě strany.

3.3  Zákon o dočasném (zákonném) moratoriu (tzv. Lex Covid moratorium na úvěry)

Aktuální ke dni 30. října 2020

Dne 17. dubna 2020 nabyl účinnosti zákon č. 177/2020 Sb. o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19 (tzv. Lex Covid moratorium na úvěry), na jehož základě mohli dlužníci přerušit splácení svých úvěrů až na dobu šesti měsíců (tzv. zákonné moratorium na úvěry – je třeba ho odlišovat od mimořádného moratoria podle § 127a insolvenčního zákona).

Moratorium se vztahovalo na všechny úvěry sjednané a čerpané před 26. březnem 2020. Základním konceptem zákona byla skutečnost, že každý dlužník, který měl zájem využít možnosti odložení splátek, musel toto rozhodnutí bance, respektive věřiteli, oznámit (tzv. opt-in princip); pozastavení povinnosti splácet tedy nenastalo plošně, nicméně dlužníci na něj měli právní nárok. Ochranná doba běžela od prvního dne měsíce následujícího po doručení oznámení dlužníka až do 31. října 2020 (nebo 31. července 2020, pokud si dlužník vybral zkrácenou variantu ochranné doby). Měsíc říjen 2020 tak je posledním měsícem, kdy se uplatňovala ochranná doba. Od měsíce následujícího, tedy od listopadu 2020, již budou dlužníci povinni řádně splácet své dluhy dle příslušné úvěrové smlouvy.

O délku ochranné doby se prodloužila délka splácení úvěru i doba trvání případného zajištění úvěru; v případě fyzických osob se odložily i splátky úroků. U spotřebitele mohly úroky narostlé v ochranné době dosáhnout maximálně zákonné výše úroku z prodlení na úrovni repo sazby navýšené o 8 procentních bodů. Tyto za dobu odkladu splátek přirostlé úroky budou fyzickou osobou zaplaceny tak, že se prodlouží celková doba splácení o dodatečné splátky na konci doby splácení úvěru. Právnické osoby naopak musely dál platit úroky ve sjednaném čase (odkládají se pouze splátky jistiny), podnikatelé i ve sjednané výši.

Dle Lex Covid moratorium na úvěry se úrok naběhlý v ochranné době neúročil. Zákon výslovně stanovil, že úrok naběhlý v ochranné době je v případě dlužníka, který je fyzickou osobou, splatný až po splnění všech peněžitých dluhů (tedy splátek jistiny úvěru), jejichž splatnost byla odložena podle zákona. Smyslem tohoto ustanovení je, aby u fyzických osob, u nichž má být v ochranné době odložena i splatnost úroku, byla přednostně hrazena jistina, jejíž splatnost byla odložena, a fakticky se tak ještě více nenavyšovala celková částka úroku, kterou bude dlužník povinen uhradit.

3.4  Nesplácení, insolvence
Pro případ, že se úvěrovaný dostane do výrazných finančních problémů, je důležité, aby byl úvěrující připraven a předem věděl, jaké kroky učinit a jaká opatření přijmout pro to, aby byl v co největší míře chráněn a došlo k uspokojení co největší části jeho pohledávek. Také úvěrovaný by měl mít znalost povinností, které pro něho (a případně i jeho statutární orgány) vyplývají z insolvenčních předpisů v souvislosti s  jeho úpadkem nebo situací blízkou úpadku tak, aby se vyhnul zbytečné odpovědnosti za porušení těchto povinností, ale i znalost instrumentů, které mu naopak dávají určitou flexibilitu a prostor k možnému vyřešení přechodných finančních problémů mimo insolvenční režim (např. mezera v krytí, moratorium).

Pro další informace doporučujeme k pročtení též kapitolu 9 k zákonu o některých opatřeních ke zmírnění dopadů na soudní řízení.

4. Pracovní právo

Aktuální ke dni 11. listopadu 2020

Pokračující pandemie koronaviru (od počátku září se hovoří již o druhé vlně) po prázdninové přestávce opět zásadním způsobem zasahuje i do oblasti pracovního práva s tím, že s ohledem na aktuální situaci lze předpokládat, že dopady budou v nejbližších měsících narůstat, zejména pokud jde o možné propouštění zaměstnanců po skončení podpůrných programů.

V současné chvíli řeší zaměstnavatelé významně narůstající počet zaměstnanců, kteří chybí v práci, protože jsou v izolaci z důvodu pozitivního výsledku testu na Covid-19, setrvávají doma v karanténě s ohledem na kontakt s pozitivně testovanou osobou, potažmo pečují o menší děti, které zůstaly doma po uzavření škol. Významně jsou dotčeni i zaměstnavatelé, jejichž zaměstnanci při své práci cestují do zahraničí; od poloviny září byla Česká republika zařazena mezi “rizikové“ státy ze strany většiny evropských zemí a překročení státních hranic je buď zcela zakázáno, nebo je spojeno s významnými omezeními spočívajícími především v nutnosti absolvovat karanténu nebo mít negativní test na Covid-19.  Překážkám v práci na straně zaměstnanců se věnujeme v bodu 4.1 níže.

Pochopitelně první vlna pandemie vedla u velkého počtu zaměstnavatelů k poklesu poptávky po jejich službách či zboží (v některých sektorech, zejména v oblasti cestovního ruchu a hotelnictví, se jedná o zcela zásadní pokles, se kterým se podnikatelé dosud nikdy nesetkali a který mnohde vede i k uzavření provozu), popřípadě k zásadnímu narušení odběratelsko-dodavatelských řetězců, když řada zaměstnavatelů čelí nedostatku dodávek vstupních materiálů. Těmto překážkám v práci na straně zaměstnavatele se věnujeme v bodu 4.2.

Na zaměstnavatele rovněž dopadají mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví. V současné chvíli se jedná především o opatření přikazující zaměstnancům nosit od 10. září 2020 na pracovišti – pokud se jedná o uzavřenou stavbu – roušku či jiný ochranný prostředek dýchacích cest. S účinností od 28. října 2020 mají navíc zaměstnavatelé nařízeno krizovým opatřením vlády, aby využívali práci na dálku, pokud to je vhodné z provozních důvodů. Tomuto a dalším opatřením, ke kterým v praxi přistupují zaměstnavatelé, se věnujeme v bodu 4.3.

Z logických důvodů došlo k rozšíření práce z domova, tzv. home office, a to i před výše uvedeným opatřením (již v rámci první vlny pandemie), pokud to povaha práce připouští (tj. zejména v administrativních provozech). Více podrobností můžete k tomuto tématu najít v bodu 4.4.

Poslední bod věnovaný pracovněprávním vztahům (bod 4.5) věnujeme podpůrným státním programům, které mohou využít zaměstnavatelé v souvislosti s negativními dopady pandemie koronaviru.

Pokud máte zájem mít aktuální zprávy z oblasti pracovního práva, včetně dopadů pandemie koronaviru, je možné sledovat náš profil na LinkedIn https://www.linkedin.com/showcase/prklabourlaw/.

4.1 Překážky v práci na straně zaměstnance

V rámci současné situace mohou nastat rozdílné případy. Pokud jde o karanténu a izolaci, její základní pravidla jsou v této chvíli stanovena v mimořádném opatření Ministerstva zdravotnictví  č.j. MZDR 40555/2020-1/MIN/KAN ze dne 24. září 2020 (účinného od 25. září 2020 do odvolání).

Pokud je zaměstnanci nařízena ošetřujícím lékařem nebo krajskou hygienickou stanicí karanténa, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnance. V současné chvíli se karanténa nařizuje na (nejméně) 10 dnů od posledního kontaktu s pozitivně testovanou osobou (tj. osobou s potvrzeným onemocněním Covid-19). Během prvních 14 dnů má zaměstnanec právo na náhradu mzdy od svého zaměstnavatele, a to ve výši 60 % redukovaného průměrného výdělku. Následně má zaměstnanec právo na nemocenské ze strany České správy sociálního zabezpečení (stejný režim by měl platit i v případě, že je karanténa nařízena v jiném členském státu EU). V průběhu 5. až 7. dne (nejpozději však 10. den) od posledního kontaktu s pozitivně testovanou osobou by měl být proveden PCR test, v případě negativního výsledku a absence klinických příznaků onemocnění končí karanténa po 10 dnech. Při neprovedení testu končí u asymptomatických osob karanténa bez testu po 14 dnech od posledního kontaktu. Při pozitivním testu se nařídí izolace.  

Pokud povaha sjednané práce umožňuje, aby zaměstnanec v průběhu karantény pracoval, a pokud s tím zaměstnanec souhlasí (pracuje z domova, resp. jiné adresy specifikované v rozhodnutí o nařízení karantény), má pochopitelně právo na standardní mzdu (nikoliv náhradu mzdy či nemocenskou).

V případě, že má zaměstnanec pozitivní Covid-19 test, rozhoduje krajská hygienická stanice, nebo ošetřující lékař o izolaci, a to opět na 10 dní od dne odběru diagnostického vzorku (tj. provedení testu). U osob nevykazujících klinické příznaky se izolace ukončuje po uplynutí minimálně 10 dnů. V případě výskytu klinických příznaků se izolace ukončuje po uplynutí alespoň dalších 3 dnů, kdy zde již klinické příznaky nejsou (nebo jsou vysvětlitelné jinou příčinou). V případě vážnějších klinických příznaků se současně jedná i o dočasnou pracovní neschopnost s obdobnými nároky jako u karantény (zejm. s právem na náhradu mzdy ve výši 60 % redukovaného průměrného výdělku). Podmínkou vystavení neschopenky nicméně je, že o ni zaměstnanec požádá (nevystavuje se automaticky a nejde o správní rozhodnutí jako nařízení izolace či karantény). Izolace má z pohledu zákoníku práce stejný režim jako karanténa, pokud brání ve výkonu práce (tedy i v průběhu izolace je možné, aby zaměstnanec pracoval, pokud to povaha práce umožňuje a zaměstnanec s tím souhlasí; pak má právo na mzdu za dosaženou práci, nikoliv náhradu mzdy a nemocenskou).

V této souvislosti se často setkáváme se situací, kdy je zaměstnanci ukončena izolace dle výše uvedených podmínek, přestože jeho poslední (většinou druhý) PCR test byl stále pozitivní. Dle odůvodnění MZ ČR již taková osoba není dále infekční, a proto v takové situaci zanikla překážka v práci na straně zaměstnance. Pokud zaměstnavatel takového zaměstnance nechce pustit na pracoviště, musí se s ním dohodnout na výkonu práce z domova (přichází-li vůbec do úvahy), nebo mu oznámit překážky v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce, při kterých zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku.

V této souvislosti si dovolujeme uvést, že za určitých podmínek může být tato nemoc považována za nemoc z povolání; dle našeho názoru by to však mělo platit jen u zaměstnanců určitých zaměstnavatelů (typicky zdravotnických zařízení či zařízení sociálních služeb, případně zaměstnance policie či hasičských sborů), kde dochází ke kontaktům s infikovanými osobami.

Pokud jde o zaměstnance, kteří zůstali doma, aby se mohli starat o své děti, jejichž školy byly uzavřené na základě mimořádných opatření státu, byl na konci října přijatý zákon, který s účinností od 30. října 2020 změnil podmínky poskytování ošetřovného. Došlo ke změnám ve prospěch zaměstnanců, a to téměř za stejných podmínek, jaké platily v rámci první vlny (do 30. června 2020). V současné době tak má zaměstnanec právo na navýšené ošetřovné z 60 % na 70 % redukovaného průměrného výdělku (nejméně 400 Kč denně u zaměstnance s plným úvazkem), a to po celou dobu trvání protiepidemického opatření (uzavření školy). Na rozdíl od první vlny se ale ošetřovné neposkytuje zaměstnancům v případě dětí starších 10 let (v rámci první vlny pandemie byl tento věk zvýšen na 13 let).  

Pokud zaměstnanec uvízne v zahraničí na dovolené (nebo z jiného soukromého důvodu), jde rovněž o překážku v práci na jeho straně, kdy nicméně nemá právo na žádnou náhradu mzdy (zaměstnavatel má pouze povinnost zaměstnance z práce omluvit). Pokud by k uvíznutí došlo na pracovní cestě, došlo by k jejímu prodloužení až do návratu do České republiky. Během pracovní cesty by měl zaměstnanec právo na mzdu (pokud by pracoval), respektive by se jednalo o překážku v práci na straně zaměstnavatele (pokud by během standardní pracovní doby pracovat nemohl) s právem na náhradu mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku. V obou případech by mu náležely cestovní náhrady, a to zejména stravné, na které má zaměstnanec právo za každý kalendářní den pracovní cesty.

S účinností od 25. srpna 2020 vydalo Ministerstvo zdravotnictví ochranné opatření k ochraně před zavlečením onemocnění Covid-19 do České republiky, které dopadá i na zaměstnance českých zaměstnavatelů. Pravidla se drobně měnila s tím, že v této chvíli je účinné ochranné opatření ze dne 3. listopadu 2020 (č.j. MZDR 20599/2020-34/MIN/KAN). Dle tohoto opatření je každá osoba, která překračuje české hranice (vrací se do ČR) s příznaky Covid-19, povinna neprodleně kontaktovat telefonicky nebo jiným vzdáleným způsobem svého lékaře a strpět odběr biologického vzorku (v případě pozitivního testu pak následuje nařízení izolace – viz výše).

Další povinnosti dopadají dle ochranného opatření na všechny osoby, které pobývají déle než 12 hodin (během 14 dnů před cestou do České republiky) na území státu, který není na seznamu vydaném Ministerstvem zdravotnictví uveden jako stát s nízkým rizikem. Taková osoba (nejde-li o přeshraniční pracovníky a další výjimky uvedené v opatření) má povinnost oznámit svůj předchozí pobyt vyplněním příjezdového formuláře příslušné krajské hygienické stanici a do 5 dnů od vstupu na území ČR se podrobit PCR testu na přítomnost Covid-19.  Pokud taková osoba nepředloží příslušné krajské hygienické stanici do 7 dnů negativní PCR test na Covid-19, měla by jí být nařízena karanténa (viz výše). Pokud by byl test pozitivní, měla by následovat izolace (opět viz výše). Opatření dále stanoví, že by daná osoba měla nosit ochranný prostředek dýchacích cest (zejm. roušku), resp. má – obecně do doby předložení výsledku testu nebo do skončení karantény) zakázaný volný pohyb (s několika výjimkami včetně cesty do zaměstnání).

Ochranné opatření dále významně omezuje vstup na území České republiky vůči občanům třetích států (tj. států mimo EU), které nejsou na seznamu nerizikových států vypracovaný Ministerstvem zdravotnictví. Jednoduše řečeno pro ně platí zákaz vstupu, byť s řadou výjimek včetně zaměstnanců, kteří jsou držiteli dlouhodobého pobytu (vč. zaměstnanecké karty). Pokud již takový cizinec na území České republiky vstoupí, nesmí jej zaměstnavatel pustit na svá pracoviště či jiné provozovny, pokud jim není cizincem předložen negativní Covid-19 test z území České republiky.

4.2  Překážky v práci na straně zaměstnavatele

V souvislosti s pandemií Covid-19 dochází v praxi k řadě překážek v práci rovněž na straně zaměstnavatelů. Některé z nich by měly být důvodem pro získání kompenzací ze strany státu, a to především v rámci programu podpory zaměstnanosti MPSV Antivirus (viz bod 4.5 níže), respektive v rámci připravované nové právní úpravy tzv. kurzarbeitu.

Patrně nejčastější překážkou v práci je v současné chvíli tzv. částečná nezaměstnanost, kdy zaměstnavatel čelí snížené poptávce po jeho zboží či službách ze strany zákazníků a kdy nemůže zaměstnancům přidělovat práci v plném rozsahu (dle našeho názoru jde i o případ, kdy zaměstnavatel z důvodu poklesu odbytu dočasně uzavře třeba i celou svou provozovnu a nechá zaměstnance po omezenou dobu doma bez přidělování práce). Za dobu, kdy zaměstnanci nepracují, jim náleží náhrada mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. U zaměstnavatelů s odborovými organizacemi je nutná dohoda na výši náhrady mzdy; bez dohody mají zaměstnanci právo na 100 % průměrného výdělku. Pokud u zaměstnavatele odbory nepůsobí, může zaměstnavatel nižší náhradu mzdy, tedy náhradu na úrovni mezi 60 % a 100 % průměrného výdělku nastavit ve svém vnitřním předpisu.

Někteří zaměstnavatelé nemohou svým zaměstnancům přidělovat práci z důvodu nedostatku vstupů (zejm. surovin či dílů, které nedodal z jakéhokoliv důvodu dodavatel), popřípadě pro přechodnou závadu způsobenou jinými provozními příčinami. V takovém případě jde o prostoj, kdy zaměstnancům náleží náhrada mzdy ve výši 80 % jejich průměrného výdělku.

Pokud jsou zaměstnavatelé nuceni své provozy uzavřít v rámci mimořádného opatření státních orgánů (v této chvíli se jedná především o zaměstnance uzavřených maloobchodních provozoven), jedná se rovněž o překážku v práci, kterou státní orgány vnímají jako obecnou překážku na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce, kdy zaměstnancům náleží náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku.

O tuto obecnou překážku na straně zaměstnavatele s právem zaměstnanců na náhradu mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku se jedná nepochybně v případě, když zaměstnavatel z preventivních důvodů raději svou provozovnu uzavře a nemůže využít práci zaměstnanců v rámci home office. Stejné by platilo například v situaci, kdy zaměstnavatel nemůže z důvodu zavřených hranic vyslat své zaměstnance na zahraniční pracovní cestu.

Není zcela jasné, o jakou překážku v práci se jedná v případě, kdy zaměstnanec vykazuje klinické příznaky Covid-19 (typicky vyšší teplota či dušnost), ale přesto se dožaduje výkonu práce na pracovišti, což je pro zaměstnavatele nepřijatelné s ohledem na jeho obecné povinnosti v oblasti BOZP, zejména povinnost nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho zdravotní způsobilosti, respektive povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí. Dle našeho názoru by měl zaměstnanec v takovém případu bezodkladně navštívit lékaře, který zdravotní stav posoudí, a buď rozhodne o dočasné pracovní neschopnosti (případně vystaví žádanku na Covid-19 test) nebo zaměstnance posoudí jako práce schopného. Pokud zaměstnanec k lékaři odmítne jít (obecně takovou povinnost nemá), lze uvažovat i o tom, že jde o překážku v práci na straně zaměstnance (bez práva na náhradu mzdy). Pochopitelně ale není vyloučen ani takový postup, že zaměstnavatel tuto situaci posoudí jako svou vlastní překážku v práci a poskytne zaměstnanci náhradu mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku. V každém případě je nutné zmínit, že řešení této situace prostřednictvím vyslání zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku se nám jeví jako nesprávné, a v praxi i jako velmi komplikované, a to i s ohledem na časovou náročnost prohlídky. Je nicméně pravda, že při realizaci prohlídky je obecně nutný výpis ze zdravotnické dokumentace, který si vyřizuje v praxi samotný zaměstnanec osobně u svého obvodního lékaře, který má v případě podezření na Covid-19 povinnost to sdělit krajské hygienické stanici, což by následně mohlo vést i k izolaci zaměstnance.

4.3  Mimořádná opatření státu a další opatření přijímaná zaměstnavateli

S účinností od 9. září 2020 platí povinnost, aby všechny fyzické osoby nosily ve všech vnitřních prostorech staveb s výjimkou bydliště ochranný prostředek dýchacích cest, tedy roušku, respirátor, ústenku, šátek, šál nebo jiný prostředek, který brání šíření kapének. Tato povinnost vyplývá v této chvíli z mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví č.j. MZDR 15757/2020-37/MIN/KAN ze dne 19. října 2020, které nahradilo, respektive drobně doplnilo předchozí opatření vydané v září.

Povinnost nosit ochranný prostředek dopadá plně i na zaměstnance při práci s tím, že ochranný prostředek není povinný pouze v případě, že zaměstnanec vykonává práci na jednom místě a současně pracuje ve vzdálenosti nejméně 2 m od jiných osob. Jinak řečeno zaměstnanec nemusí mít roušku či respirátor, pokud sedí u svého stolu či stojí u svého stroje a žádná jiná osoba se nenachází blíže než 2 m. Na druhou stranu je prostředek povinný, když se zaměstnanec pohybuje po pracovišti, a to i když v jeho blízkém okolí není žádná jiná osoba.

Povinnost ohledně roušek a jiných ochranných prostředků dopadá výlučně na zaměstnance (a jiné osoby v obdobném postavení jako například statutární orgány či spolupracující OSVČ). Samotným zaměstnavatelům z opatření žádné povinnosti nevyplývají a neměla by jim hrozit žádná sankce, pokud by třeba nezasáhli, když by jejich zaměstnanec ochranný prostředek při práci nenosil. I tak ale doporučujeme, aby zaměstnavatel takové případy řešil s tím, že máme za to, že nenošení ochranného prostředku při práci lze posoudit jako porušení kázně (porušení povinnosti vyplývající z právního předpisu vztahujícího se k zaměstnancem vykonávané práci), které lze disciplinárně postihnout (obecně vytýkacím dopisem, nikoliv rovnou výpovědí). Současně je možné, že zaměstnavatel neumožní výkon práce zaměstnanci, který bude ochranný prostředek odmítat, a bude posuzovat dobu, kdy zaměstnanec nebude pracovat,  jako překážku v práci na jeho straně (bez nároku na náhradu mzdy).

Podle našeho názoru nemá zaměstnavatel povinnost ochranný prostředek pro své zaměstnance zajistit – nejedná se o osobní ochranný pracovní prostředek poskytovaný v rámci BOZP.

S výjimkou sporného zavádění práce z domova (viz další bod 4.4) nejsou jiná opatření v této chvíli povinná. Pochopitelně ale vše záleží na posouzení konkrétních rizik konkrétního pracoviště, a to dle analýzy rizik provedené odborně způsobilou osobou v BOZP. My hodnotíme riziko onemocnění Covid-19 u běžných zaměstnavatelů (administrativních či výrobních provozů) spíše jako obecné riziko, nikoliv riziko související s prací či pracovištěm (o takové riziko ale může jít zejména v případě zdravotnických zařízení).

Běžní zaměstnavatelé tak nejsou povinni přijímat další opatření (v režimu povinného BOZP opatření), jako je například zvýšená dezinfekce prostor, intenzivnější větrání či rozdělení týmů, aby se nepotkávaly. Všechna tato opatření jsou jen doporučeníhodná, a to jak za účelem ochrany zdraví zaměstnanců, tak
i ochrany majetku zaměstnavatele.

Zaměstnavatelé dle našeho názoru mohou i měřit teplotu osobám vstupujícím na pracoviště, ačkoliv z pohledu ochrany soukromí a údajů zaměstnanců to není zcela jednoznačné. Nicméně i Úřad pro ochranu osobních údajů měření teplot nevylučuje, zejména pokud zaměstnavatel neuchovává naměřené hodnoty, ale pouze případně řeší individuální výskyt vyšší teploty. Z pracovněprávního pohledu nicméně není zcela jisté, jak posoudit dobu, kdy je zaměstnanec kvůli zvýšené teplotě (která není důkazem jakéhokoliv onemocnění) vykázán zaměstnavatelem ze svého pracoviště. Dle našeho názoru by měl zaměstnanec jít k lékaři, který jej případně uzná práce neschopným s nárokem na náhradu mzdy; ale jak již uvádíme výše, takovou povinnost zaměstnanec nemá.

Na druhou stranu máme za to, že například povinné trasování zaměstnanců, zejména pokud by měly být zapojeny nové technologie (GPS monitoring), by již bylo za hranou. Naopak si dokážeme představit přípustnost trasování, pokud by veškeré údaje byly řádně ochráněny (nikdo by k nim neměl přístup až do potvrzení Covid-19) a pokud by účast zaměstnanců byla plně dobrovolná.

4.4  Práce mimo pracoviště zaměstnavatele (home office), nařízení dovolené a dočasné přidělení zaměstnance jiné společnosti

Vláda dlouhodobě preferuje coby účinné řešení omezující šíření Covid-19 využití práce z domova. Poprvé se toto opatření coby povinné objevilo v krizovém opatření vlády č. 421/2020 Sb. ze dne 26. října 2020, dle kterého mají zaměstnavatelé nařízeno, aby využívali práci na dálku (tj. home office), pokud ji zaměstnanci mohou vzhledem k charakteru práce a provozním podmínkám vykonávat v místě bydliště.

Sporným bodem tohoto krizového opatření ale je, že se povinnost pracovat z domova nařizuje pouze zaměstnavatelům, kteří ale práci z domova nemohou svým zaměstnancům nařídit. Jinak řečeno, i s ohledem na ústavně garantovanou ochranu obydlí by zaměstnanci s prací z domova museli souhlasit. Máme proto za to, že ani v současné době (po účinnosti výše uvedeného krizového opatření) není bez souhlasu zaměstnance možné trvat na práci z domova. Pochopitelně není ani možné zaměstnance trestat za to, že z domova pracovat nechce (i když to povaha práce umožňuje) – postih není možný jak ze strany zaměstnavatele (nejedná se o porušení pracovní kázně), tak ani ze strany policie či jiných kontrolních orgánů, které mohou dozírat nad plněním protiepidemických opatření.

Pokud nicméně zaměstnanec z domova pracuje, náleží mu standardní mzda, kterou musejí ze svých nákladů nést zaměstnavatelé (příspěvek na mzdu nelze v rámci programu Antivirus požadovat; tento program počítá s kompenzací jen za dobu, kdy zaměstnanec nepracuje). Pokud by zaměstnancům vznikly v souvislosti s prací z domova konkrétní náklady (které musí zaměstnanec uplatnit a prokázat), tak je zaměstnavatel povinen je nahradit. Zcela správně by se měl v případě, že má zaměstnanec pracovat z domova mimo místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, uzavřít i písemný dodatek k pracovní smlouvě. Je také vhodné, aby zaměstnanec před počátkem výkonu práce z domova prošel BOZP školením (práce z domova by měla být možná, pouze pokud domácí pracoviště splňuje podmínky bezpečného výkonu práce).

Zaměstnavatel může zaměstnancům také nařídit čerpání dovolené, a to písemně a s předstihem alespoň 14 dní, i když hlavní smysl dovolené je načerpání sil, nikoliv řešení nedostatku práce z důvodu mimořádné situace. V případě celozávodní dovolené mohou být nařízeny maximálně 2 týdny a je nutná dohoda s odborovou organizací (působí-li u zaměstnavatele). Během dovolené má zaměstnanec právo na náhradu mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku.

V průběhu první vlny pandemie koronaviru řada zaměstnavatelů nabízela své zaměstnance, pro které neměli práci (ať již v provozovně či doma), k zapůjčení jiné společnosti (typicky provozovatelům e-shopů). Základní podmínkou tohoto řešení je dohoda s každým zaměstnancem a také fakt, že zaměstnavatel přidělující své zaměstnance může fakturovat přijímající společnosti jen s přidělením související náklady (zejm. mzdy, cestovní náhrady a povinné odvody), nikoliv i marži. Zákoník práce dále nepřipouští, aby byl zaměstnanec přidělen dříve než šest měsíců od svého nástupu do práce.

4.5  Státní programy na podporu zaměstnavatelů

Aktuální ke dni 11. listopadu 2020

Základním programem, kterým se vláda snažila poskytnout zaměstnavatelům kompenzace související s pandemií, je program Antivirus. Tento program byl schválený vládou 31. března 2020 s tím, že zaměstnavatelé mohli o podporu žádat zpětně od 12. března 2020 (od počátku nouzového stavu vyhlášeného vládou). Program byl několikrát prodloužen, naposledy do 31. prosince 2020. Podrobnější pravidla programu Antivirus jsou dobře popsána na webové stránce MPSV https://www.mpsv.cz/web/cz/antivirus. 

Cílem programu je zachování zaměstnanosti, kdy zaměstnavatelé mohou žádat o kompenzaci vyplácené náhrady mzdy (nikoliv mzdy, když zaměstnanci pracují) a dále i povinných odvodů na sociální a zdravotní pojištění.

Program rozeznává tři základní režimy, dosavadní režimy A a B nově doplnil i režim A Plus. Zatímco režimy A a B platí za nezměněných podmínek již od první vlny pandemie, kompenzaci v rámci režimu A Plus lze žádat od 1. 10. 2020. Tyto režimy postihují odlišné situace zaměstnavatele a jsou spojené s rozdílnou výší státní kompenzace. Zaměstnavatel se může současně účastnit všech režimů, a to v závislosti na okolnostech každého zaměstnance (u různých zaměstnanců může zaměstnavatel uplatnit odlišné režimy programu). Zásadní odlišností nového režimu A Plus přitom je, že podpora poskytovaná v jeho rámci se považuje za veřejnou podporu regulovanou na úrovni Evropské unie, kdy je možné takovou podporu poskytnout jen do limitu ve výši 800.000 EUR na podnik, respektive celý koncern (skupinu propojených podnikatelských entit). Do tohoto limitu se přitom započítávají další poskytnuté podpory z jiných selektivních programů, kam v České republice spadají mimo jiné Covid-nájemné, Covid-ubytování nebo Covid-doprava. V případě, že zaměstnavatel již vyčerpal limit podpory z režimu A Plus či nesplnil jiné pro něj stanovené podmínky, může stále čerpat kompenzaci v režimu A. Toto posouzení si nicméně musí zaměstnavatel provést před podáním vyúčtování (tj. žádosti o příspěvek v rámci programu Antivirus), protože toto již nelze zpětně změnit (vyúčtování je nutné podat vždy do konce následujícího kalendářního měsíce).

Pro úplnost uvádíme, že po omezenou dobu fungoval ještě režim C, v jehož rámci bylo malým zaměstnavatelům soukromé sféry (do 50 zaměstnanců) při splnění řady podmínek prominuto (bez jakékoliv penalizace) pojistné na sociální zabezpečení za období červen až srpen 2020. Nicméně za měsíc září 2020 již museli všichni malí zaměstnavatelé odvést v plné výši, a to do 20. října 2020.

Režim A pokrývá situace, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat práci z důvodu uzavření nebo omezení provozu zaměstnavatele podle krizových opatření státu (tj. opatření vlády, Ministerstva zdravotnictví nebo krajskou hygienickou stanicí) v souvislosti s COVID-19. Dle podmínek programu by zaměstnanci měli po dobu překážky, kdy nemají práci, pobírat od zaměstnavatele náhradu mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku.

Druhým případem spadajícím pod režim A je nařízená karanténa či izolace. Zaměstnavatel je povinen takovýmto zaměstnancům vyplácet náhradu mzdy ve výši 60 % redukovaného průměrného výdělku, a to po dobu prvních 14 kalendářních dnů karantény (izolace).

V rámci režimu A mohou zaměstnavatelé žádat o dotaci v rozsahu 80 % vyplacené náhrady mzdy a provedených odvodů s maximálním měsíčním stropem 39 tisíc Kč na každého zaměstnance (tento strop se nekrátí z důvodu, že lze dotaci žádat jen za část měsíce března).

Režim A Plus se částečně překrývá s režimem A, neboť dopadá na zaměstnavatele, jejichž provoz byl nuceně uzavřen (či významně omezen) krizovými opatřeními vlády, mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví nebo orgánů ochrany veřejného zdraví (krajské hygienické stanice). Rozdílem nicméně je, že tento režim poskytuje vyšší kompenzace než režim A, což je však na druhou stranu vykoupeno výše zmíněnými omezeními (zejm. limitem celkové veřejné podpory 800.000 EUR).

V rámci režimu A Plus může zaměstnavatel získat příspěvek ve výši 100 % vyplacené náhrady mzdy a dále i odvody na sociální a zdravotní pojištění. Státní podpora tak – na rozdíl od jiných režimů, může zahrnovat veškeré náklady zaměstnavatele na mzdu a s ní související odvody za dobu, kdy zaměstnanci nepracují.  Je přitom nutné zdůraznit, že zaměstnancům náleží od zaměstnavatele náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku (z pohledu zákoníku práce se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208). Současně i v tomto případě platí absolutní limit příspěvku ve výši 50.000 Kč za měsíc a jednoho zaměstnance (režim by tedy nemusel pokrýt plnou vyplacenou náhradu mzdy u vysoce odměňovaných zaměstnanců). 

Režim B lze uplatnit v případě dalších překážek v práci na straně zaměstnavatele. Jde tedy typicky o tzv. částečnou nezaměstnanost, nepřítomnost významné části zaměstnanců na pracovišti v důsledku karantény nebo péče o děti z důvodu uzavření škol nebo prostoj.

O částečnou nezaměstnanost se jedná tehdy, pokud zaměstnavatel z důvodu poklesu poptávky po jeho zboží či službách nemá pro své zaměstnance práci v rozsahu celé pracovní doby. Dle našeho názoru (dosud nepotvrzeném ze strany MPSV) jde i o případ, kdy zaměstnanec nemá po určitou omezenou dobu (dočasně) vůbec žádnou práci z důvodu poklesu poptávky po zboží či službách. Je v zájmu zaměstnavatele již od počátku řádně evidovat rozsah překážky v práci a případně i výkonu práce, aby v rámci následných kontrol nedošlo k problémům. Rovněž by zaměstnavatelé měli evidovat pokles poptávky, tedy mít přehled o odříkání zakázek, rušení projektů apod. Tyto okolnosti není nutné prokazovat při žádání o dotaci nebo jejím čerpání, ale následně se na to nepochybně státní správa zaměří. Pokud zaměstnanec nepracuje, náleží mu podle zákoníku práce náhrada mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. Na takto nízké náhradě se musí zaměstnavatel dohodnout s odbory; pokud u něj nepůsobí, musí zaměstnavatel výši náhrady mzdy upravit vnitřním předpisem. Další případy, které jsou zmíněny v manuálu MPSV pro zaměstnavatele, zahrnují prostoj, kdy dojde k výpadku vstupů (zejm. surovin, energie či materiálu), a dále případ, kdy zaměstnavatel musí omezit provoz, protože absentuje velká část jeho zaměstnanců, kteří jsou v karanténě, nemocní, nemohou se dostat do práce ze zahraničí nebo musejí pečovat o děti (omezení provozu spočívá v tom, že bez práce zůstávají i ostatní zaměstnanci, kteří by jinak mohli pracovat, pokud by absentující zaměstnanci byli také v práci). V případě prostoje zaměstnancům náleží náhrada mzdy ve výši minimálně 80 % průměrného výdělku a při omezení provozu z důvodu absence ostatních zaměstnanců pak náhrada ve výši 100 % průměrného výdělku. Dle našeho názoru do režimu B patří i další případy, pokud by zaměstnanci nemohli v důsledku pandemie COVID-19 pracovat a náležela jim náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku (podle § 208 zákoníku práce).

V rámci režimu B počítá program s příspěvkem státu v rozsahu 60 % vyplacené náhrady mzdy včetně odvodů, maximálně však 29 tisíc Kč měsíčně na jednoho zaměstnance. Dle našeho názoru se měsíční strop platí bez ohledu na výši náhrady mzdy (a v plné výši se platí i při vyplacení náhrady mzdy nižší než 100 % průměrného výdělku, pokud to zákoník práce připouští, typicky u částečné nezaměstnanosti a prostoje). Zejména u částečné nezaměstnanosti pak máme za to, že výše měsíčního stropu dotace není závislá na rozsahu překážek v práci (může tak náležet v plné výši, byť konkrétní zaměstnanec v daném měsíci čerpá i dovolenou nebo nepracuje třeba jen jeden týden či dokonce den, pokud náhrada mzdy za takto krátkou dobu absence dosahuje výše uvedené maximální částky). S ohledem na stropy je při čerpání dotace z pohledu zaměstnavatele vhodnější nechat na překážce v práci větší okruh zaměstnanců v menším rozsahu než menší počet zaměstnanců v plném rozsahu (to platí tím spíše, čím vyšší jsou mzdy dotčených zaměstnanců).

V současné chvíli probíhá na půdě Poslanecké sněmovny debata o podmínkách tzv. kurzarbeitu, jehož podstatou je, že by stát doplácel zaměstnancům ušlý příjem, pokud dojde ke zkrácení jejich pracovní doby, a který by měl nahradit od příštího roku program Antivirus. Jedná se přitom o nástroj, který by měl v dalším období fungovat bez vazby na pandemii koronaviru, a to v rámci zákona o zaměstnanosti. S ohledem na protichůdné názory na celý systém a nepředvídatelný další vývoj se zatím bližším podmínkám kurzarbeitu nevěnujeme.

5. Daňové liberační balíčky a stabilizační opatření

5.1 Liberační balíčky

Aktuální ke dni 11. listopadu 2020

S ohledem na nelehkou situaci podnikatelských subjektů připravilo Ministerstvo financí tzv. „Velký“ liberační balíček, který byl 14. října 2020 zveřejněn ve Finančním zpravodaji č. 22/2020. Dochází tak k prodloužení platnosti daňových úlev z předchozích liberačních balíčků až do konce letošního roku a k rozšíření těchto úlev o další.

Zásadní novinkou je plošné odložení daňových povinností těm podnikatelům, jejich činnost byla bezprostředně omezena krizovým opatřením vlády. Podnikatelé s převažující činností v některém z oborů, na které explicitně míří vládní zákazy – viz níže – mají nově bez sankcí:

1. odloženy všechny úhrady DPH za září, říjen a listopad 2020, resp. za 3. čtvrtletí 2020, a to do 31. prosince 2020;
2. prominutu čtvrtletní/pololetní zálohu na daň z příjmů fyzických a právnických osob splatnou v období od 15. října do 15. prosince 2020;
3. prominuty zálohy na daň silniční splatné k 15. říjnu a k 15. prosinci 2020.

Jedná se o obory podnikatelské činnosti, které byly zakázány krizovým  opatřením vlády z 12. října 2020, konkrétně o:

• provozování restauračních zařízení a barů,
• provozování hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték
• pořádání koncertů a jiných hudebních, divadelních, filmových představení,
• pořádání svatebních oslav, oslav vstupu do registrovaného partnerství a smutečních hostin,
• provozování cirkusů a varieté,
• pořádání poutí a podobných tradičních akcí,
• pořádání kongresů a jiných vzdělávacích akcí,
• pořádání veletrhů,
• provozování vnitřních sportovišť, posiloven a fitness center, umělých koupališť, wellness zařízení,
• provozování zoologických zahrad,
• provozování muzeí, galerií, výstavních prostor, hradů, zámků a obdobných historických nebo kulturních objektů, hvězdáren a planetárií. 

a dále po rozšíření liberačního balíčku o maloobchodní prodej a prodej a poskytování zboží v provozovnách, s výjimkou činností dovolených k provozování krizovým opatřením z 21. října 2020 (viz Finanční zpravodaj č. 25/2020).

Plošné odložení daňových povinností je podmíněno podáním oznámení místně příslušnému finančnímu úřadu.

Mimořádná opatření z předchozích liberačních balíčků, která zůstávají v platnosti nebo byla prodloužena minimálně do konce roku 2020, jsou následující:

• plošné prominutí správního poplatku za podání žádostí na finanční či celní úřad (prominutí úroku z prodlení, prominutí úroku z posečkané částky, prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení, vrácení daní při dovozu a prominutí celního nedoplatku, potvrzení bezdlužnosti);
• plošné prominutí DPH na bezúplatné dodání základních ochranných prostředků, u nichž vznikla povinnost přiznat daň v období od října do prosince 2020 (bezúplatné dodání ochranných pomůcek, testovacích souprav zboží k výrobě dezinfekce, dodání zboží zdravotníkům a složkám integrovaného záchranného systému, armádě ČR a pro potřeby sociálních služeb atd.);
• možnost využít nástroje daňového řádu za účelem zohlednění individuální tíživé situace na straně daňových subjektů (možnost žádat o posečkání daně či rozložení její úhrady na splátky, o snížení či zrušení záloh, o prodloužení vybraných lhůt či jejich navrácení v předešlý stav, o individuální prominutí úroků z prodlení, penále a pokuty za nepodání kontrolního hlášení apod.).

Doposud přijatá opatření formou změn v legislativě pro všechny podnikatelské subjekty jsou následující:

• zrušení daně z nabytí nemovitých věcí od 1. prosince 2019 – viz bod 5.4  níže,
• zavedení institutu tax loss carryback (zpětné uplatnění daňové ztráty) u daně z příjmů fyzických a právnických osob za rok 2020, který umožňuje poplatníkům uplatnit daňovou ztrátu za zdaňovací období roku 2020 zpětně v (dodatečném) daňovém přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období let 2018 a 2019 – opatření bylo implementováno do zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, v platném znění, a to novelou č. 299/2020 Sb.;
• snížení sazby DPH na 10 %, např. na točené pivo, na stravovací služby, ubytovací a kulturní služby, při vstupu na sportovní akce a do sportovních zařízení,
• snížení daně silniční o 10 % u motorových vozidel nad 3,5 tuny,

pozastavení EET pro všechny obory podnikatelské činnosti a odklad spuštění 3. vlny do 31. prosince 2022 – viz bod 5.5 níže.

5.2 Stabilizační opatření pro OSVČ

Dle legislativních změn v oblasti povinného pojistného pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) platily úlevy ve formě zproštění povinnosti platit měsíční zálohy na pojistné naposledy za kalendářní měsíc srpen 2020. Všechny OSVČ měly obnovit placení měsíčních záloh na sociální zabezpečení (důchodové pojištění) a veřejné zdravotní pojištění již od měsíce září 2020 se splatností měsíční zálohy na pojistné do 30. září 2020 (sociální zabezpečení), resp. 8. října 2020 (veřejné zdravotní pojištění).

Snížení povinného pojistného na důchodové pojištění za každý kalendářní měsíc v období od března do srpna 2020, ve kterém OSVČ vykonávala výdělečnou činnost o výši minimální měsíční zálohy (tj. o 2544 Kč, jde-li o OSVČ, která vykonává podnikatelskou činnost jako činnost hlavní, a do výše 1018 Kč, jde-li o OSVČ s výkonem podnikatelské činnosti jako vedlejší činnosti) a snížení povinného pojistného na veřejné zdravotní pojištění za každý kalendářní měsíc v období od března do srpna 2020, ve kterém OSVČ vykonávala výdělečnou činnost o výši minimální měsíční zálohy (tj. do výše 2352 Kč) bude možné uplatnit prostřednictvím přehledů OSVČ o příjmech a výdajích za období roku 2020.

Úspěšně dobíhá jarní program podpory „Pětadvacítka“ pro OSVČ (dle zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, který byl ode dne své účinnosti (8. dubna 2020) několikrát novelizován a rozšířen kromě OSVČ i na společníky malých SRO a následně pak na zaměstnance pracující na dohodu o provedení práce (DPP) a na dohodu o pracovní činnosti (DPČ), kteří byli v období trvání krizových opatření účastníky nemocenského pojištění na základě těchto dohod, a bylo jim kvůli koronaviru znemožněno pracovat. Pojištění zaměstnanci na některou z dohod mohou žádat o podporu ve výši 350 Kč denně za období od 12. března do 8. června 2020 nejpozději do 30. listopadu 2020. Zároveň mohou o kompenzační bonus žádat i OSVČ a společníci malých SRO, kteří z důvodu souběžného výkonu činnosti na základě DPP či DPČ neměli před poslední novelou zákona na kompenzační bonus nárok.

5.3 Podzimní kompenzační bonus pro OSVČ, společníky SRO a Dohodáře

Aktuální ke dni 13. listopadu 2020

Dne 10. listopadu 2020 nabyl účinnosti nový zákon č. o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 (v původním znění schváleném Poslaneckou sněmovnou, tedy bez pozměňovacích návrhů Senátu).

Prostřednictvím tohoto zákona dochází k obnovení podpory podnikatelů ve formě finančního příspěvku pro OSVČ, pro společníky malých SRO a pro osoby vykonávajících práce na základě dohod o práci konané mimo pracovní poměr (s výjimkou osob v úpadku a tzv. nespolehlivých plátců nebo nespolehlivých osob podle zákona o dani z přidané hodnoty).

Kompenzační bonus ve výši 500 Kč za den mohou žadatelé všech kategorií nárokovat za každý den bezprostředního zákazu či omezení podnikání v důsledku vládních restrikcí, a to za bonusové období od 5. října do 20. listopadu 2020, tedy až o 23500 Kč za 47 dní trvání omezení. Podmínkou čerpání kompenzačního bonusu bude převažující podnikatelská činnost (a z ní plynoucí příjmy) v oboru, který byl přímo uzavřen v důsledku vládních restrikcí. Oproti jarním měsícům tak již nebude zkoumán souběh se zaměstnáním, ale pouze zdroj převažujících příjmů představující tzv. dominantní zdroj obživy za rozhodné období od 1. června do 30. září 2020, přičemž budou pro účely posouzení nároku zohledňovány i ostatní druhy příjmů ze závislé činnosti, z podnikání a z nájmu, případně příjmy ve formě podílu společníka SRO. Vedle přímo zasažených podnikatelů z oblastí postižených vládními restrikcemi mohou o kompenzační bonus požádat i podnikatelé z řad OSVČ a společníků malých SRO, jejichž podnikatelská činnost je na přímo zavřené obory významně navázána, a to buď dlouhodobým dodavatelsko-odběratelským vztahem anebo podnikatelskou činností v uzavřené provozovně. Omezení navázané podnikatelské činnosti by mělo dosáhnout alespoň 80 % vyjádřeno např. objemem tržeb, přičemž zároveň musí jít o příjem, který je pro žádající subjekt majoritním zdrojem obživy a nelze tuto podnikatelskou činnost bez zásadních obtíží vykonávat jinde.

Subjektem podzimního kompenzačního bonusu budou podobně jako na jaře OSVČ s aktivním živnostenským oprávněním k datu vyhlášení nouzového stavu, tj. k 5. říjnu 2020, nebo s krátkodobým přerušením výkonu podnikatelské činnosti v průběhu období od 12. března 2020. U malých SRO bude nutné splnit podmínku nejvýše dvou společníků, s výjimkou situace více společníků, kteří jsou členy jedné rodiny. Osoby vykonávajících práce na základě dohod o práci konané mimo pracovní poměr, tj. DPP a DPČ, budou muset prokázat účast v systému veřejnoprávního pojistného z těchto poměrů, a to po dobu nejméně 3 ze 4 předcházejících kalendářních měsíců.

Finanční správa již začala přijímat první žádosti, které lze podat na místně příslušný finanční úřad na předepsaném formuláři dostupném na webu Finanční správy zde, a to datovou schránkou, prostřednictvím aplikace elektronických podání EPO, emailem, anebo v listinné podobě prostřednictvím pošty, podatelny FÚ, nebo sběrného boxu umístěného na územním pracovišti.

Program podzimního kompenzačního bonusu je rozdělen do dvou bonusových období, první od 5. října do 4. listopadu 2020 (tj. 31 dní) a druhé od 5. listopadu do 20. listopadu 2020 (tj. 16 dní). Případné prodloužení nouzového stavu by se považovalo za další bonusové období. Žádosti je možné podávat nejdéle do 2 měsíců po skončení každého bonusového období.

Nejčastější otázky daňových subjektů ke specifickým situacím a odpovědi Finanční správy k problematice podzimního kompenzačního bonusu lze najít zde.

5.4 Zrušení daně z nabytí nemovitých věcí

Aktuální ke dni 11. listopadu 2020

Dne 25. 9. 2020 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 386/2020 Sb., kterým se mimo jiné ruší zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb. a související právní předpisy v oblasti daně z nabytí nemovitých věcí. Zákon a implementuje plošné zrušení daně z nabytí nemovitých věcí v České republice zpětně pro všechny vklady převodů nemovitých věcí zapsané do katastru nemovitých věcí od 1. prosince 2019, tzn. pro ty vklady, u nichž povinnost podat daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí a povinnost uhradit daň z nabytí kupujícím vznikla 31. března 2020 a později.

Součástí zákona je i novela zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění, prostřednictvím které dochází ke dvěma zásadním změnám v oblasti daně z příjmů fyzických osob, a to:

• ke snížení maximální částky daňového odpočtu z titulu úroků hrazených z hypotečních úvěrů na zajištění vlastní bytové potřeby od základu daně z příjmů fyzických osob u hypotečních úvěrů obstaraných za tímto účelem od 1. ledna 2021 (tj. pro nově uzavřené smlouvy o hypotéčním úvěru na zajištění vlastního bydlení), a to ze současných 300 tis. Kč na polovinu, tj. 150 tis. Kč za zdaňovací období;

• k prodloužení časového osvobozovacího testu u fyzických osob pro příjmy z prodeje nemovitých věcí pořízených po 1. lednu 2021, které nejsou určeny k vlastnímu bydlení, z dosavadních 5 na 10 let. U nemovitých věcí pořízených do 31. prosince 2020 zůstává zachován pětiletý časový test.

5.5  Odklad EET

Na základě zákona č. 137/2020 Sb. navazujícího na zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, byl zaveden mimořádný odklad obnovení EET pro všechny podnikatele z první, druhé i třetí vlny, a to o další dva roky, čímž je všem podnikatelským subjektům umožněno obnovit (resp. zahájit) evidenci tržeb až od 1. ledna 2023.

6. Náhrada škody

Aktuální ke dni 5. listopadu 2020

Stále aktuální otázkou je téma náhrady škody či újmy utrpěné fyzickými a právnickými osobami v důsledku opatření státních orgánů v reakci na pandemii koronaviru, zejména vyhlášení nouzového stavu, uzavření maloobchodních provozoven, uzavření škol a omezení volného pohybu osob.

Škody mohou spočívat v celé řadě dopadů předmětných opatření, od poklesu poptávky ze strany veřejnosti, která měla povinnost v maximální možné míře se zdržovat v místě bydliště, přes nařízené uzavření řady maloobchodních provozoven a poskytovatelů služeb, problémů s plněním smluv ze stran dodavatelů, až po personální nedostatek z důvodu nemocnosti, karantény či ošetřování člena rodiny (zejména mladších dětí v souvislosti se zrušením prezenční školní výuky) na straně zaměstnanců.

Uvedená opatření byla zčásti (pro období do 24. 3. 2020 v 6:00) vyhlašována Vládou České republiky dle zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení (krizový zákon), v období od 24. 3. 2020 v 6:00 tak činilo Ministerstvo zdravotnictví formou mimořádných opatření dle zákona o veřejném zdraví. Uvedená změna režimu vedla část právní veřejnosti k názoru, že ve vztahu k období od 24. 3. 2020 již nebude možné žádat o náhradu škody v režimu krizového zákona.

6.1 Náhrada škody v režimu krizového zákona
Krizový zákon jednak přiznává fyzickým i právnickým osobám právo na náhradu za omezení vlastnického práva, poskytnutí věcných prostředků a vykonání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, což v současné situaci bude mít význam spíše omezený, a dále jim přiznává právo na náhradu škody způsobené krizovými opatřeními. Právě škoda vzešlá z krizových opatření, zejména z omezení volného pohybu osob a z uzavření některých provozoven maloobchodního prodeje zboží a služeb bude zřejmě hrát v této otázce signifikantní roli, jelikož se dotýká obrovského počtu subjektů.

Tato odpovědnost státu za škodu je koncipována jako objektivní, to znamená, že stát za škodu odpovídá bez ohledu na zavinění, bez ohledu na to, zda jeho jednání bylo či nebylo protiprávní. Současně je třeba uvést, že dle obecně platných právních předpisů by měla být nahrazována jak skutečná škoda, tak i ušlý zisk. Jedinou podmínkou v zásadě zůstává příčinná souvislost mezi krizovými opatřeními a vznikem škody, a dále skutečnost, že poškozený si škodu nezpůsobil sám.

K tomu je nicméně vhodné poznamenat, že prokazování vzniku škody a příčinné souvislosti se může ukázat jako velice problematické. Důkazní břemeno zde leží na poškozeném, a jelikož se jedná o škodu způsobenou nikoli krizí samotnou (tedy zde pandemií koronaviru), nýbrž krizovými opatřeními, bude poškozený muset při prokazování škody porovnávat skutečný stav nikoli se stavem obvyklým – tedy za normálního, běžného chodu věcí –, ale s hypotetickým stavem, jaký by nastal, kdyby sice pandemie koronaviru existovala, ale krizová opatření k jejímu zmírnění nikoli. Pro poškozené bude velmi obtížné nejen vyčíslit takovou škodu, ale často zajisté i prokázat vůbec její existenci (respektive skutečnost, že škoda by nenastala, kdyby nebylo krizových opatření a pandemii se ponechal volný průběh). Ještě problematičtější než u skutečné škody pak může být prokazování existence a výše ušlého zisku, kde se patrně bude muset přistoupit ke složitému znaleckému posuzování celé věci.

6.2 Otázka náhrady škody v období od 24. 3. 2020
Jak již bylo naznačeno výše, od 24. 3. 2020 vycházejí uvedená omezující opatření – zejména se tedy jedná o omezení volného pohybu osob a o zákazu provozu určitých maloobchodních provozoven – z mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví vydávaných na základě zákona o ochraně veřejného zdraví. Na rozdíl od krizového zákona zákon o ochraně veřejného zdraví neobsahuje speciální úpravu náhrady škody způsobené takovými mimořádnými opatřeními. Proto v případě opatření přijímaných postupem dle zákona o ochraně veřejného zdraví v zásadě připadá v úvahu náhrada škody jen v případě, že mimořádná opatření budou nezákonná či vydaná nesprávným úředním postupem, a to dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen "Zákon o odpovědnosti státu").

Na výše uvedené obecné úpravě staví ta část odborné veřejnosti, která se přiklání k tomu, že ve vztahu k období od 24. 3. 2020 nebudou již mít fyzické a právnické osoby možnost požadovat náhradu škody dle krizového zákona.

Protikladným názorem je, že ačkoli aktuálně jsou příslušná omezující opatření vydávána jako mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví, stále se jedná o tzv. „krizová opatření“, jak je definuje krizový zákon, a tedy se ustanovení krizového zákona o náhradě škody uplatní i nadále. V tomto ohledu přichází rovněž v úvahu argumentace definicí krizového opatření a krizové situace tak, jak je definuje krizový zákon v § 2. Z definice krizového opatření jakožto opatření určeného k řešení krizové situace a odstranění jejích následků vyplývá, že není rozhodující označení takového opatření, které zasahuje do práv a povinností osob, ale jeho účel a smysl. Smyslem a účelem opatření přijímaných Ministerstvem zdravotnictví bylo řešení krizové situace jakožto jiného nebezpečí, při kterém je vyhlášen nouzový stav, přičemž pod pojem krizové situace lze pandemii koronaviru beze sporu subsumovat, a s ohledem na to by tedy nemělo rozhodné, zda opatření přijímala vláda či Ministerstvo zdravotnictví.

Lze předpokládat, že s ohledem na bezprecedentnost situace související s pandemií koronaviru tuto otázku vyřeší až soudní praxe. Zastáváme však názor, že jednotlivé výklady pojmu krizové opatření se pro účely náhrady škody nutně nevylučují, resp. nejsou v konkurenci. Jinými slovy v případě, že při aplikaci krizového zákona došlo k protiprávnímu postupu státu a současně byly naplněny i předpoklady odpovědnosti státu za škodu, není důvod, proč by nebylo možné uplatnit právo na náhradu škody i podle Zákona o odpovědnosti státu.

V každém případě lze v souvislosti s možnou náhradou škody doporučit následující:

• uschovávat si veškeré doklady, jako jsou účtenky, faktury, e-mailová či jiná písemná komunikace, které by mohly být užitečné k pozdějšímu prokázání vzniklé škody;
• v souladu s obecnou právní povinností v maximální možné míře škodám (či jejich rozšiřování) předcházet;
• uplatnit nárok na náhradu škody ve lhůtě šesti měsíců poté, co se o ní poškozený dozvěděl.

6.3. Zrušení opatření Ministerstva zdravotnictví

Aktuální ke dni 5. listopadu 2020

Městský soud v Praze svým rozhodnutím (dále jen "Rozhodnutí") ke dni 27. 4. 2020 zrušil několik opatření Ministerstva zdravotnictví týkající se volného pohybu osob a omezení maloobchodu, písemné vyhotovení rozsudku je dostupné zde.

Soud dospěl k závěru, že při vyhlášeném nouzovém stavu nemělo Ministerstvo zdravotnictví působnost k omezení základních práv a svobod prostřednictvím mimořádných opatření v režimu zákona o ochraně veřejného zdraví v tak širokém rozsahu. To mohla činit pouze Vláda, a to formou krizových opatření dle krizového zákona, nikoli jiný orgán veřejné moci.

Pokud jde o zrušená opatření, jednalo o celkem čtyři opatření vydaná Ministerstvem zdravotnictví koncem března a v průběhu dubna 2020, která se týkají omezení maloobchodního prodeje a jež omezují volný pohyb osob (všechna opatření souhrnně jen "Opatření").

V souvislosti se zrušením Opatření Vám přinášíme několik poznámek k dopadům, které Rozhodnutí bude nebo může mít:

• Předně je zřejmé, že na vzniklou situaci musela velmi brzy reagovat Vláda ČR. Již 23. 4. 2020 večer Vláda ČR v souladu s výše uvedenými závěry soudu přijala nová krizová opatření dle krizového zákona. Tato krizová opatření představují jisté zmírnění v rozsahu opatření, ale v zásadě jsou velmi podobná zrušeným Opatřením. Jejich účinnost plynule navázala na Rozhodnutím zrušená Opatření.
• Vyvstává otázka, zda bude mít Rozhodnutí vliv na potenciální nároky dotčených osob na náhradu škody způsobenou Opatřeními a na způsob jejich uplatňování. Soud totiž v Rozhodnutí mj. přisvědčil názoru, že Opatření jsou tzv. opatřeními obecné povahy. Tato kvalifikace má podstatný význam v tom, že se otevírá cesta k možnosti uplatnění náhrady škody dle speciálního  Zákona o odpovědnosti státu. V případě postupu dle Zákona o odpovědnosti státu je podmínkou vzniku a úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody existence nezákonného rozhodnutí, nicméně v soudní praxi je i opatření obecné povahy považováno za rozhodnutí ve smyslu Zákona o odpovědnosti státu a právo na náhradu škody je v takových případech přiznáváno.

• V tomto směru je nutné upozornit, že celý postup při uplatnění náhrady škody dle Zákona o odpovědnosti státu se odlišuje od postupu při uplatňování náhrady škody dle krizového zákona. Předně je třeba poukázat na to, že nárok na náhradu škody se promlčí ve lhůtě 3 let ode dne, kdy bylo rozhodnutí (v daném případě Opatření) zrušeno. Druhým předpokladem uplatnění náhrady škody dle Zákona o odpovědnosti státu je, že nárok na náhradu škody musí být uplatněn u příslušného úřadu (velice pravděpodobně u Ministerstva zdravotnictví) – pokud by se tak nestalo, nárok nemůže být v případě jeho odmítnutí ze strany úřadu uplatněn u soudu. Oproti krizovému zákonu Zákon o odpovědnosti státu předpokládá pochybení při jednání orgánu veřejné moci (tzn. nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup), a proto v případě takto zvoleného postupu v zásadě připadá v úvahu náhrada škody jen v případě nezákonnosti mimořádných opatření (v případě zrušených Opatření pak tedy nutnost prokazovat jejich nezákonnost odpadá, jelikož už byla jako nezákonná zrušena Rozhodnutím).

• Zároveň je nutné uvést, že proti Rozhodnutí podalo Ministerstvo zdravotnictví kasační stížnost, o které dosud nebylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto s tím, že není možno vyloučit, že jí bude vyhověno a Rozhodnutí bude zrušeno. V takovém případě by se postavení poškozených subjektů při uplatňování nároků na náhradu škody způsobené zrušenými Opatřeními zhoršilo, a to z toho důvodu, že při postupu dle Zákona o odpovědnosti státu by bylo třeba dokazovat nezákonnost opatření.

7. Nemovitostní trh

Aktuální ke dni 29. října 2020

Jednou z oblastí, kde se dopady pandemie COVID projevily velice rychle, je oblast nemovitostí. S klienty tak již od jara řešíme konkrétní dopady pandemie a restriktivních opatření vlády, poskytujeme poradenství, jak opatření vlády aplikovat, kdo je za jejich provedení a dodržování odpovědný, analyzujeme dopady s ohledem na konkrétní smluvní vztahy a také možnosti uplatnění práv na náhradu vzniklých škod.

Máme tak zkušenosti s řešením konkrétních problémů jak s pronajímateli, zejména vlastníky a provozovateli obchodních center, tak i s nájemci, kterých se zcela zásadním způsobem dotklo omezení maloobchodního prodeje a provozu stravovacích služeb. Stěžejní je samozřejmě otázka placení nájemného a dalších plateb dle nájemních smluv, kde se vedle zvláštních smluvních ujednání aplikují i výše uvedené poznámky ke smluvním vztahům. V důsledku nestandardní situace však je třeba řešit i další otázky týkající se například pojištění nájemců či odpovědnosti za dodržování předmětných opatření. Samozřejmě s klienty řešíme i jejich nároky na náhradu vzniklé škody.

7.1.1      Zákony o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na nájemce

Dne 27. 4. 2020 se staly účinnými zákony o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na nájemce prostor (i) sloužících podnikání a na nájemce prostor (ii) sloužících k uspokojování bytové potřeby. Jak si můžete v podrobnostech přečíst ZDE, tato právní úprava zvýšila právní nejistotu a může vést spíše ke sporům, než k úlevám od důsledků vzniklé situace. Našim klientům tak stále pomáháme najít řešení pro jejich konkrétní situaci, neboť nelze spoléhat, že tyto zákony možné problémy vyřeší. Do 31. 12. 2020 mají být doplaceny nájemci veškeré dluhy na nájemném, očekáváme proto, že v období přelomu roku bude třeba řešit situace, kdy nájemce nebude schopný dluhy doplatit.

7.1.2      Druhá výzva programu COVID - Nájemné

Podnikatelé, kteří jsou nejvíce postiženi krizovým opatřením vlády č. 432/2020 Sb. z 26. října 2020[1], mohou využít 2. výzvu programu COVID – Nájemné a požádat odotaci na nájemné za měsíce červenec – září 2020. Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo na podporu částku ve výši 3 mld. Kč. Na základě dodatků č. 1 a 2 byla původní druhá výzva rozšířena na podniky zasažené rozšířením restriktivních opatření s účinností od 27. října 2020. O dotaci tedy nyní mohou žádat také hotely, prodejny s elektronikou, módou a další. Výzva se však nevztahuje na podniky dotčené pouze zákazem nočního a nedělního prodeje, na květinářství a na farmářské trhy.

Žádosti je možné podávat od 21. října 2020, výplata prostředků je však možná až po schválení podpory Evropskou komisí. Stát přispěje podnikatelům 50 % z nájemného (základní nájemné bez DPH a jakýchkoli variabilních částek) za měsíce červenec až září 2020. Nájemce však musí 50 % nájemného uhradit před podáním žádosti. Výše podpory je omezena celkovou výší podpory na jednoho příjemce, která činí 10 mil. Kč na jednoho nájemce. Nově není podmínkou plnění poskytnutí slevy od pronajímatele, což je významný pozitivní posun pro snazší administraci dotací a vhodnější řešení z pohledu pronajímatelů. Pronajímatel však musí nájemci poskytnout čestné prohlášení, které je povinnou přílohou žádosti.

Kdo může požádat o dotaci?

Příjemce podpory musí být podnikatel, který (i) vykonává živnostenskou nebo obdobnou činnost, (ii) užíval provozovnu na základě nájemní (podnájemní či pachtovní) smlouvy uzavřené před 1. červencem 2020 (nemůže se jednat o pronajímatele provozovny a žadatel nesmí být osobou blízkou ani jinak provázanou s vlastníkem prostor), (iii) na základě krizových opatření mu byl zakázán nebo výrazně omezen maloobchodní prodej zboží nebo poskytování služeb zákazníkům v provozovnách (s výjimkami uvedenými výše).

Podrobnosti k podmínkám druhé výzvy programu si můžete přečíst ZDE.

7.1.3  První výzva programu COVID - Nájemné 

V rámci první výzvy programu bylo do 30. září 2020 možné žádat o podporu za měsíce duben-červen 2020. Našim klientům jsme byli nápomocni s přípravou podkladů nezbytných pro podání žádostí, zejména s dodatky ke stávajícím nájemním smlouvám. Podrobnosti k podmínkám první výzvy programu si můžete přečíst ZDE. K 30. září 2020 bylo schváleno celkem 10 161 žádostí o hodnotě téměř 1,4 mld. Kč.

7.1.4   Ubytovací služby

Další oblastí, kde se pandemie projevila prakticky okamžitě, jsou ubytovací služby, na které dopadla již první opatření týkající se zákazu vstupu cizinců do České republiky, následně omezení maximálního počtu účastníků veřejných i soukromých akcí a konečně zákaz prodeje ubytovacích služeb. Klientům z této oblasti poskytujeme poradenství ohledně rušení rezervací, a to jak ubytování, tak rezervací prostor pro pořádání kongresů a jiných akcí, a uplatnění nároku na náhradu škod takto vzniklých. Poté, co Ministerstvo pro místní rozvoj zveřejnilo výzvu pro COVID – Ubytování, pomáháme klientům také s žádostí o dotaci v rámci tohoto programu. Do 30. října 2020 bylo možné žádat o dotaci za období od 14. března 2020 do 24. května 2020. O dotaci mohli žádat provozovatelé hromadných ubytovacích zařízení, výše dotace je vázána na typ ubytování a činila maximálně 330 Kč za pokoj a noc. Na tento program bylo vyčleněno přibližně 3,3 miliardy korun.

7.1.5  Výstavba

Vzniklá situace ovlivnila i výstavbu a s ní související smluvní vztahy. V důsledku přijatých opatření a celkové situace vznikly problémy s dodávkami materiálu pro stavby i se zajištěním dostatečného množství pracovníků pro realizaci staveb v dohodnutých termínech. Nedodržení harmonogramu je však zásadním problémem u každé stavby, se kterým jsou spojeny smluvní sankce a jako s každým porušením smluvních povinností i nároky na náhradu škody. I zde tak bude třeba analyzovat konkrétní smluvní vztahy a skutkové okolnosti a aplikovat výše uvedené poznámky ke smluvním vztahům, aby bylo možné dospět k závěru o nárocích jednotlivých stran a ty také včas uplatnit.

8.         Investiční pobídky

Aktuální ke dni 6. listopadu 2020

Dne 3. listopadu 2020 nabyl účinnosti zákon č. 450/2020 Sb., kterým se mění zákon o investičních pobídkách a zákon o daních z příjmů. Tato novela reflektuje skutečnost, že pandemie COVID-19 mnohdy zcela zamezila nebo výrazně zpomalila rozvoj projektů, které měly být investičními pobídkami podpořeny.

Změna zákona o investičních pobídkách spočívá především v doplnění § 2 zákona o investičních podmínkách o odstavec 7, který zní: „Na žádost příjemce investiční pobídky, který prokáže, že v důsledku šíření onemocnění COVID-19 nemůže splnit všeobecné podmínky ve lhůtách stanovených v odstavci 3 písm. a), b) nebo c), může ministerstvo lhůtu podle odstavce 3 prodloužit nejdéle o 2 roky. Žádost musí být podána nejméně 30 dnů před uplynutím lhůty podle odstavce 3.“

Tato změna se dotýká všech společností, pro něž byl vydán příslib investiční pobídky v době před nabytím účinnosti této novely, a které v současnosti pracují na splnění všeobecných podmínek pro poskytnutí pobídky. Příjemci investičních pobídek, kterým byl vydán příslib investičních pobídek před 3. listopadem 2020 a jsou aktuálně ve fázi naplňování všeobecných podmínek pro čerpání, mohou požádat o prodloužení lhůty pro splnění všeobecných podmínek až o 2 roky, což má za následek prodloužení původní tříleté lhůty až na lhůtu v celkové délce 5 let. Prodloužení lhůty je však podmíněno podáním řádně vyplněné a odůvodněné žádosti nejpozději 30 dní před uplynutím zákonné tříleté lhůty pro splnění všeobecných podmínek pro čerpání investiční pobídky. V žádosti bude společnost (příjemce) povinna prokázat, že nemohla dokončit splnění všeobecných podmínek pro poskytnutí investiční pobídky ve standardní tříleté lhůtě z důvodů souvisejících s epidemií COVID-19.

Všechny žádosti dle této novely budou po jejich obdržení individuálně hodnoceny Ministerstvem průmyslu a obchodu. Prodloužení lhůty pro splnění všeobecných podmínek tak není automatické.

Možnost odkladu splnění všeobecných podmínek pro poskytnutí investičních pobídek je pro mnoho společností vítanou změnou, která dle našeho názoru umožní rychlejší obnovu podniků po skončení krize, když i společnosti zasažené krizí budou moci podmínky splnit a investiční pobídky využít.

Některým společnostem uplyne lhůta pro splnění všeobecných podmínek pro čerpání investičních pobídek ke konci roku 2020. Tyto společnosti musí jednat neprodleně, aby dodržely zákonnou lhůtu k podání žádosti nejpozději 30 dní předem.

9. Zadávání veřejných zakázek

Aktuální ke dni 23. září 2020

Pokračující pandemie viru COVID-19 bohužel negativně ovlivňuje i realizaci veřejných zakázek. Vedle prodlužování lhůt ze strany zadavatelů pro zajišťování dokladů prokazujících splnění kvalifikace (zejména u zahraničních dodavatelů, kde je situace komplikovaná stále výrazným omezením fungování státních orgánů) či komplikovanost řešení situací, kdy dodavatelé nejsou schopni dostát splnění termínu plnění sjednaných se zadavateli, i nadále zůstávají aktuální otázky zadávání nových veřejných zakázek v takové mimořádné situaci, jako je pandemie virové choroby, zejména tedy poptávání zdravotnického materiálu.

I nadále totiž platí, že zadavatelé musí při obstarávání dodávek, služeb a stavebních prací dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění (dále jen „ZZVZ“) dodržovat formalizovaný zákonný postup, který je však ve většině případů poměrně zdlouhavý. Praxe ukazuje, že i méně formalistické jednací řízení bez uveřejnění dle § 63 odst. 5 ZZVZ má stále formální bariéry, které celý proces výběru dodavatele zpomalují. A to přesto, že umožňuje, s ohledem na krajně naléhavou situaci (pandemie koronaviru jako situace akutní či přímo krizová a dosahující značné intenzity), provést zadávací řízení rychleji oproti délkám standardních zadávacích postupů. Z toho důvodu připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj návrh novely ZZVZ, která je nyní projednávána v Poslanecké sněmovně ČR v situaci legislativní nouze (sněmovní tisk 862/0 dne 11. 5. 2020). Tato tzv. „koronanovela“[1] by měla ještě výraznějším způsobem zrychlit a zjednodušit proces výběru dodavatelů. Obsah návrhu novely budí velké vášně, neboť je částečně vnímán jako příliš rozvolňující.

Převážná část změn navržených v koronanovele se vztahuje k jednacímu řízení bez uveřejnění, konkrétně k případům dle § 63 odst. 3 ZZVZ (případy, kdy z objektivních důvodů existuje jediný dodavatel) a § 63 odst. 5 ZZVZ (případy krajně naléhavých okolností), tedy k těm případům, které jsou v souvislosti s nákupem zdravotnického materiálu využívány nejčastěji. Zadavatel by v případě přijetí novely nemusel již:

(i) zkoumat, zda má vybraný dodavatel, který je akciovou společností nebo společností s obdobnou formou, vydány výlučně zaknihované akcie a tedy by i odpadlo vylučování takového účastníka ze zadávacího řízení;

(ii) vyžadovat prokázání základní a částečně profesní způsobilosti;

(iii) provádět ověřování skutečných majitelů.

Dalšími změnami zahrnutými v koronanovele jsou (i) odstranění povinnosti ustanovovat komisi za účelem hodnocení nabídek jen podle číselně vyjádřitelných parametrů u veřejných zakázek s předpokládanou hodnotou vyšší než 300 mil. Kč bez DPH a (ii) odstranění povinnosti odeslat oznámení o výběru dodavatele v zadávacích řízeních s jediným účastníkem. Budeme i nadále sledovat, v jaké podobě bude nakonec koronanovela přijata.

10. Soudnictví a Právnické osoby – tzv. Lex Covid justice

Aktuální ke dni 11. listopadu 2020

V souvislosti s pandemií došlo k úpravám mj. v oblasti soudnictví a regulace právnických osob, změny se konkrétně projevují v právu procesním, v insolvenčním právu, v zákonu o obchodních korporacích a v oblasti exekucí.

Tyto změny zavedl zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu (tzv. „Lex Covid justice“).

Vláda schválila návrh zákona, kterým se měl zejména v oblasti insolvenčního práva změnit Lex Covid Justice (tzv. Lex Covid Justice II). Návrh Lex Covid Justice II byl dne 10. listopadu 2020 schválen Poslaneckou sněmovnou a zákon byl postoupen prezidentovi k podpisu.

Přehled změn, které přináší Lex Covid Justice I a II:

1. Možnost prominutí zmeškaných lhůt v procesním právu;
    
2. Insolvence;
   Dříve nařízená oddlužení soud nezruší, pokud se k nesplácení povinných splátek dojde v důsledku mimořádných opatření;
   V rámci dříve nařízených oddlužení bude možné přiznat osvobození od dluhů, pokud dojde ke splacení i méně než 30% a další zjednodušení oddlužení pro dlužníky;
   Odklad povinnosti dlužníka podat na sebe insolvenční návrh;
   Nepřihlížení k věřitelskému návrhu, pokud by byl podán do 31. 8. 2020;
   Zavedení institutu mimořádného moratoria umožňující pokračování podnikání a jeho prodloužení;
    
3. Orgány právnických osob a jejich management;
   Umožnění rozhodování per rollam nebo prostřednictvím technických prostředků na valné hromadě (s využitím platforem jako skype, webex, zoom.us, jitsi apod.);
   Možnost automatického prodloužení nebo obnovení funkčního období členů voleného orgánu, pokud v době trvání mimořádných opatření uplynulo;
   Možnost jmenovat náhradní členy voleného orgánu – tzv. kooptace;
   Prodloužení lhůty pro projednání účetní závěrky;
    
4. Zvláštní opatření ve vztahu k výkonu rozhodnutí a exekucím;
   Znemožnění provedení výkonu/exekuce některými způsoby;
   Omezení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu.

10.1 Lhůty v procesním právu

Aktuální ke dni 11. listopadu 2020

V soudním řízení byla rozšířena možnost prominutí zmeškání úkonu, a to prakticky ve všech druzích řízení, tedy řízení civilním (včetně insolvencí a exekucí), trestním, správním řízení soudním a dokonce řízení před Ústavním soudem. Lex Covid justice umožňuje prominout zmeškání lhůty, pokud došlo ke zmeškání úkonu kvůli opatřením souvisejícím s krizovou situací, např. kvůli pobytu v karanténě.

Návrh na prominutí zmeškání lhůty je nutné spojit i se zmeškaným úkonem a společně podat do stanovené doby od ukončení nouzového stavu, nebo i později, pokud např. karanténa přetrvá déle. Návrh se podává ke stejnému soudu, který by rozhodoval o úkonu s výjimkou rozhodnutí o opravných prostředcích. Doba, v níž bude možné podat žádost, se bude lišit podle typu řízení tak, jako už je tomu ostatně dnes u lhůt, které se mohou prominout i podle současné právní úpravy (např. do 15 dnů v občanském soudním řízení, do 7 dnů v insolvenčním řízení). Žádosti budou posuzovány individuálně s ohledem na dopady krizových opatření nebo karantény na každého konkrétního jednotlivce. Nebude tedy automaticky postačovat tvrzení, že došlo ke zmeškání lhůty v době krizových opatření. Vždy bude nutné vysvětlit souvislost mezi nějakým krizovým opatřením a zmeškáním lhůty.

Lex Covid justice umožňuje i prominutí zmeškání procesních lhůt, které před vyhlášením Lex Covid justice nebylo možné prominout např. i u mimořádných opravných prostředků. Na druhou stranu prominutí lhůty v žádném případě není automatické, a proto rozhodně není na místě brát změnu zákona jako odpuštění všech lhůt a priori.

10.2  Insolvence

Aktuální ke dni 11. listopadu 2020

Lex Covid Justice přinesl nejvíc změn v insolvenčním právu, kde vynikla snaha o zachování ekonomiky a udržení provozu výrobních podniků i služeb. S ohledem na přijetí celé řady nových omezujících opatření v důsledku rozšíření druhé vlny onemocnění COVID-19 navrhla vláda přijmout dílčí změny zákona č. 191/2020 Sb. a insolvenčního zákona (Lex Covid Justice II), které si kladou za cíl reagovat na změny v již zahájených insolvenčních řízeních a také poskytnout osobám poškozeným druhou vlnou pandemie možnosti k překlenutí krizového období. Poslanecká sněmovna dne 10. listopadu 2020 nepřijala pozměňovací návrh Senátu a rozhodla o přijetí Lex Covid Justice II ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu. Lex Covid Justice II bude účinný po podpisu prezidenta a zveřejnění ve Sbírce zákonů.

10.2.1  Mimořádné moratorium

Aktuální ke dni 11. listopadu 2020

Insolvenční předpisy tradičně upravují režim moratoria, který nabízí podnikatelům ochranu před věřiteli (např. jejich insolvenčními návrhy, návrhy na výkon rozhodnutí či platebními rozkazy) a zajistí po přechodnou dobu nejnutnější zachování provozu podniku. Moratoriem je dlužník také chráněn před vypovězením smluv na dodávky energií, surovin, zboží a služeb, a má mu umožnit, aby hradil přednostně závazky bezprostředně související se zachováním provozu podniku před staršími dluhy.

Mimořádné moratorium bylo navrženo jako jedna z odpovědí na dopady vládních opatření, která omezila podnikatele, a také na nastupující ekonomickou krizi spojenou s pandemií způsobenou virem COVID-19. Z těchto důvodů se velká část podnikatelů ocitla buďto v platební neschopnosti či předlužení, nebo minimálně ve velkém výpadku příjmů a likvidního kapitálu.

Lex Covid Justice II prodlužuje možnost aktivace mimořádného moratoria až do 30. června 2021.

Citelnější úlevy a rychlejší obrana, které poskytuje mimořádné moratorium oproti standardnímu moratoriu, zůstávají zachovány. Podání návrhu na mimořádné moratorium je stále možné i bez zahájení insolvenčního řízení u dlužníka, který nebyl ke dni 5. října 2020 v úpadku. Po zahájení insolvenčního řízení lze takový návrh podat pouze k věřitelskému insolvenčnímu návrhu.

Mimořádné moratorium se nadále řídí (až na výjimky) běžnou úpravou moratoria. Lex Covid Justice II počítá s tím, že o mimořádné moratorium budou moci požádat pouze podnikatelé, kteří mají hlavní středisko zájmu v ČR a jejichž obecný soud se nachází v ČR. Taktéž je zachováno pravidlo, že schválení mimořádného moratoria nemá být podmíněno souhlasem věřitelů.

Kromě obecných náležitostí podání musí návrh na mimořádné moratorium nadále obsahovat také:

1. okolnosti, na nichž se zakládá místní příslušnost insolvenčního soudu,
2. prohlášení o středisku hlavních zájmů v ČR,
3. počet zaměstnanců v pracovním poměru k datu podání návrhu,
4. výši obratu za poslední účetní období.

Dále pak musí návrh obsahovat čestné prohlášení, ve kterém dlužník prohlásí, že:

1. je tento návrh podáván v důsledku mimořádných opatření proti epidemii způsobené virem COVID-19,
2. k 5. říjnu 2020 nebyl v úpadku a údaje obsažené v podání jsou pravdivé, a
3. v průběhu dvou měsíců před 12. březnem 2020 a ani poté nevyplatil společníkům, akcionářům, ovládaným či ovládajícím osobám podíly na zisku, ani mezi ně jinak nerozdělil vlastní zdroje a ani jim neposkytl jiná mimořádná plnění.

Při splnění těchto podmínek soud rozhodne o vyhlášení moratoria. Soud vyhlásí mimořádné moratorium, pokud dosud nebylo rozhodnuto o insolvenčním návrhu ani dříve vyhlášeno mimořádné moratorium, aniž by soud musel zkoumat návrh věcně, protože zkoumá pouze výše uvedené formální náležitosti.

Mimořádné moratorium je nadále možné vydat na dobu až 3 měsíců.

Zachovány zůstávají možnosti dlužníka využívat v průběhu moratoria státní podporu poskytovanou podnikatelům ke zmírnění dopadů pandemie, přednostně hradit všechny závazky, které bezprostředně souvisejí se zachováním provozu podniku a které vznikly od vyhlášení moratoria, a to přednostně před dříve splatnými závazky. Taktéž nadále platí, že po dobu trvání moratoria nejsou oprávněny odepřít plnění ty osoby, které nejsou oprávněny ukončit smlouvy s dlužníkem výpovědí anebo odstoupením.

Po dobu trvání mimořádného moratoria nesmí dlužník činit kroky, které by měnily hodnotu a strukturu jeho majetku, a musí chránit zájem věřitelů.

Mimořádné moratorium je možné také prodloužit. Podmínkou prodloužení až o 3 měsíce je, že dlužník připojí k návrhu seznam svých závazků a písemné prohlášení většiny věřitelů (podle výše jejich pohledávek), že s prodloužením souhlasí. Pokud dlužník podal návrh na mimořádné moratorium do 31. srpna 2020 (tedy pro případy, kdy bylo mimořádné moratorium vyhlášeno v první fázi, tj. do 31. srpna 2020), souhlas věřitelů není třeba. Návrh na prodloužení mimořádného moratoria je možné i nadále zaslat elektronicky s elektronickým podpisem nebo pomocí datové schránky s úředně ověřeným podpisem.

Skončení moratoria probíhá standartním způsobem, kdy se nepoužije zánik moratoria zamítnutím nebo odmítnutím insolvenčního návrhu. Insolvenční soud může na návrh dlužníka rozhodnout i o vyhlášení „tradičního“ moratoria.

10.2.2  Povinnost členů statutárního orgánu podat insolvenční návrh

Dále Lex Covid justice zavedl opatření, která si kladla za účel povzbudit ekonomiku, a která se týkají zejména právnických osob a jejich statutárních orgánů. Hlavním opatřením je odklad povinnosti dlužníka podat na sebe insolvenční návrh v případě, že je v úpadku, a to do doby uplynutí 6 měsíců od ukončení mimořádného opatření, nejpozději do 31. prosince 2020. Tuto lhůtu Lex Covid Justice II prodlužuje až do 30. června 2021. Porušení povinnosti podat v případě úpadku insolvenční návrh má totiž jinak pro dlužníky (resp. jeho statutární orgány) celou řadu nepříznivých důsledků, jako je např. případná povinnost k náhradě škody věřitelům, jejichž uspokojení v insolvenčním řízení bylo i v nepatrném rozsahu zkráceno, povinnost vydat prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce k výzvě insolvenčního správce, či za určitých okolností dokonce i ručení při úpadku obchodní korporace za její dluhy.

10.2.3   Plnění reorganizačního plánu

Lex Covid Justice zavedl v insolvenčním právu možnost dočasného přerušení plnění schváleného reorganizačního plánu soudem do 6 měsíců od ukončení mimořádného opatření, nejpozději do 31. prosince 2020. O návrhu soud rozhodne na základě vyjádření insolvenčního správce a věřitelského výboru a proti rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky. Soudu je zároveň dána možnost přijmout opatření za účelem ochrany zájmů věřitelů a přijaté rozhodnutí zrušit nebo změnit i bez návrhu ze závažných důvodů.

10.3 Orgány právnických osob a jejich management

Aktuální ke dni 11. listopadu 2020

Zákon Lex Covid justice se snaží řešit situaci, kdy není povoleno, aby se scházely orgány právnických osob, hrozí, že uplynou funkční období jejich managementu a rovněž nebudou učiněny úkony nezbytné k provozu společnosti.

Orgánům družstev, obchodních společností a dalších právnických osob (např. SVJ) má proto umožnit rozhodování per rollam nebo s využitím technických prostředků, i když s takovou možností nepočítají jejich zakladatelské dokumenty. Kromě toho se navrhuje možnost automatického prodloužení nebo obnovení funkčního období členů voleného orgánu, jimž v době trvání mimořádných opatření uplynulo (se souhlasem dané osoby) a připuštění tzv. kooptace, tedy volby člena orgánu samotnými členy orgánu. Dále se pak prodlužuje lhůta k projednání řádné účetní závěrky, a to o 3 měsíce ode dne skončení mimořádných opatření, nejpozději ale 31. 12. 2020.

Tyto možnosti však vznikají jen, když trvají mimořádná opatření, která konání zasedání orgánu právnické osoby znemožňují nebo podstatně ztěžují. To může být významné zejména v kontextu postupného rozvolňování jednotlivých opatření a zákazů.

10.4 Zvláštní opatření ve vztahu k výkonu rozhodnutí a exekucím

Aktuální ke dni 11. listopadu 2020

Lex Covid justice obsahuje právní úpravu zvláštních opatření ve vztahu k výkonu rozhodnutí a exekucím.

Zejména znemožňoval do 30. 6. 2020 provedení výkonu rozhodnutí (a tedy i exekuce) prodejem movitých i nemovitých věcí, má-li povinný v této nemovité věci trvalé bydliště. Lex Covid Justice II pak tuto lhůtu prodlužuje do 31. 1. 2021 a zároveň stanoví, že v případech, kdy byl v řízeních o výkonu rozhodnutí a v exekučních řízeních udělen příklep přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, omezení pro výkon rozhodnutí a exekuce stanovená Lex Covid Justice (potažmo Lex Covid Justice II) se neuplatní.

Jedno ze zvláštních opatření se dotýká i výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Omezuje se zákaz nakládání s prostředky na bankovním účtu a nevztahuje se nově na prostředky do výše čtyřnásobku životního minima. Toto opatření platí do 31. 12. 2020, tuto lhůtu Lex Covid Justice II prodlužuje do 28. 2. 2021.