Nová pravidla rozdělování a výplat zisku

Od 1.1.2021 nabývá účinnosti novela zákona o obchodních korporacích ("ZOK") včetně části, která podstatným způsobem mění znění paragrafů 34, 35 a 40 ZOK ohledně režimu rozdělování a výplaty zisku a jiných vlastních zdrojů obchodních korporací.

Nová úprava vymezuje nové lhůty a odlišné podmínky pro tyto výplaty, včetně některých nových omezení. Nemění se však základní postup, kdy o rozdělení podílu na zisku a jiných vlastních zdrojů rozhoduje nejvyšší orgán společnost a o vyplácení rozhoduje její statutární orgán.

Tak jako dosud se podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích stanoví na základě řádné nebo mimořádné účetní závěrky schválené nejvyšším orgánem společnosti a lze jej rozdělit pouze mezi společníky, případně i mezi další osoby, pokud to umožňuje společenská smlouva.

Zákon nově specifikuje dobu, v rámci které lze na základě účetní závěrky rozdělit zisk, případně jiné vlastní zdroje. Tato doba je vymezena koncem účetního období následujícího po účetním období, kterého se týkala příslušná účetní závěrka.

Shodně se stávající úpravou platí, že podíl na zisku, případně na jiných vlastních zdrojích je splatný do 3 měsíců ode dne, kdy bylo přijato rozhodnutí nejvyššího orgánu společnosti o jeho rozdělení, nevyplývá-li ze zákona, společenské smlouvy či rozhodnutí nejvyššího orgánu společnosti lhůta jiná.

Další novinkou je bližší vymezení limitů částky, která může být rozdělena. Zákon stanoví jednak obecné pravidlo tohoto vymezení a dále jeho další upřesnění, pokud společnost v aktivech rozvahy vykazuje náklady na vývoj.

Obecné pravidlo: (A) rozdělované částka nesmí být vyšší než součet (i) výsledku hospodaření posledního skončeného účetního období, (ii) výsledku hospodaření minulých let a (iii) ostatních fondů, se kterými lze volně nakládat (nejsou účelově určené). Pokud je společnost ze zákona či dle společenské smlouvy povinna vytvářet rezervní či jiné povinně dotované fondy, pak celkový povinný příděl za příslušné období svojí výší ponižuje možnou rozdělovanou částku takového období; a (B) platí zákaz rozdělení zisku (či jiných zdrojů), pokud je vlastní kapitál vyplývající z příslušné účetní závěrky na konci posledního účetního období nižší, než je výše upsaného základního kapitálu zvýšeného o fondy povinné ze zákona (nebo fondy povinně tvořené dle společenské smlouvy) či pokud by se vlastní kapitál pod tuto hranici v důsledku schvalovaného rozdělení dostal.

Obecné pravidlo pro rozdělení zisku (či jiných zdrojů) je pak pro společnosti, které vykazují v aktivech rozvahy náklady na vývoj, modifikováno tak, že platí specifický zákaz rozdělení zisku (či jiných vlastních zdrojů), pokud by částka splňující podmínky pro rozdělení dle obecných pravidel uvedených výše byla rovna či byla nižší, než je neodepsaná část nákladů na vývoj, a je možno rozdělit pouze částku odpovídající rozdílu mezi celkovou částkou k rozdělení a částkou neodepsané části nákladů na vývoj.

Pokud by nejvyšší orgán společnosti i přes to přijal rozhodnutí o rozdělení podílu na zisku (či jiných zdrojích) v rozporu s uvedenými pravidly, pak zákon výslovně stanoví, že takové rozhodnutí nemá právní účinky. 

Obdobná právní úprava je pak nově stanovena i na zálohy na podíl na zisku.

Nově není naopak upraveno vrácení vyplaceného podílu na zisku. Nová právní úprava pouze stanoví podmínky a lhůtu tří měsíců na vrácení zálohy na zisku, pokud byla společností vyplacena.

Nově také platí, že zaniká právo na podíl na zisku (či na jiných vlastních zdrojích), který nebyl vyplacen v zákonem stanovené lhůtě, pokud statutární orgán společnosti nevyplatil takovou částku v důsledku rizika úpadku. Zákonodárce tím zamýšlí omezovat případné neuhrazené závazky společnosti vůči společníkům v případě, že schválené rozdělení podílu na zisku (či jiných vlastních zdrojů) neuvažovalo výši, která je sice dle obecných i specifických pravidel možná, avšak například z důvodu nejistého budoucího vývoje společnosti je výrazně nad možnosti obvyklého cash flow. Pokud pak statutární orgán rozhodne určitou část schválenou k rozdělení nevyplatit právě z důvodu vyloučení úpadkové situace, pak v takové části právo na podíl v uvedené lhůtě zanikne. Tato situace pak může způsobit, že odvedená srážková daň z podílu na zisku bude i z té části podílu na zisku, který nebude nikdy vyplacen.

Nově je také výslovně stanoven zákaz bezúplatných plnění společníkovi či osobě jemu blízké, a to až na zákonem uvedené výjimky.

Shodně jako dosavadní znění i nová právní úprava ZOK výslovně stanoví právní domněnku, že ti členové statutárního orgánu, kteří s vyplacením v rozporu se zákonem souhlasili, nejednali s péčí řádného hospodáře.

S naším shrnutím k dalším okruhům nových pravidel v rámci novely ZOK účinné od 1.1. 2021 se můžete seznámit v dalších právních novinkách od nás. 

V případě dotazů k výše uvedenému či požadavků na řešení Vaší konkrétní situace se prosím obracejte na Váš obvyklý kontakt v PRK či na tým našich odborníků z korporátního či daňového oddělení.