COVID-19  Souhrn opatření

Obsah

1.    Obchodní právo – smluvní vztahy
1.1         Vyšší moc
1.2         Liberace z odpovědnosti za škodu
1.3         Podstatná změna okolností
1.4         Odepření plnění
1.5         Následná nemožnost plnění

2.     Korporátní právo
2.1        Povinnosti statutárních orgánů (aktualizováno 2.4.2020)
2.2        Opatření proti paralyzování korporace (aktualizováno 2.4.2020)

3.      Financování
3.1        Zvýhodněné úvěrové financování v souvislosti s újmou vzniklou na základě pandemie (aktualizováno 21.4.2020)
3.1.1        COVID I a COVID II
3.1.2        COVID Praha
3.1.3        Záruční program EGAP
3.2        Dopad na stávající úvěrové financování
3.3        Návrh zákona o dočasném (zákonném) moratoriu (tzv. Lex Covid moratorium na úvěry) (aktualizováno 20.4.2020)
3.4        Nesplácení, insolvence (aktualizováno 2.4.2020)
3.5        Dopad do oblasti AML

4.      Pracovní právo
4.1        Překážky v práci na straně zaměstnance
4.2        Překážky v práci na straně zaměstnavatele (aktualizováno 7.4.2020)
4.3        Práce mimo pracoviště zaměstnavatele (home office), nařízení dovolené a dočasné přidělení zaměstnance jiné společnosti (aktualizováno                7.4.2020)
4.4        Odmítnutí výkonu práce
4.5        Přeshraniční pracovníci
4.6        Podpůrná opatření ze strany státu
4.6.1         Opatření ve prospěch zaměstnavatelů – program Antivirus (aktualizováno 7.4.2020)
4.6.2         Opatření ve prospěch zaměstnanců – rozšíření ošetřovného

5.      Daňové liberační balíčky a STABILIZAČNÍ opatření 
5.1        Liberační balíčky (aktualizováno 16. 4. 2020)
5.1.1         Liberační balíček I
5.1.2         Liberační balíček II
5.1.3         Liberační balíček III (nový obsah 15.6.2020)
5.2        Stabilizační opatření pro OSVČ (aktualizováno 23.4.2020)
5.3        Program podpory „Pětadvacítka“ pro OSVČ a společníky SRO (aktualizováno 2.6.2020)
5.3.1          „Pětadvacítka“ pro OSVČ (nový obsah 29.5.2020)
5.3.2          „Pětadvacítka“ pro společníky SRO (aktualizováno 2.6.2020)
5.4.       Zrušení daně z nabytí (nový obsah 18.5.2020)
5.5.       Odklad plateb pojistného pro zaměstnavatele (nový obsah 22.5.2020)

6.      Náhrada škod
6.1        Náhrada škody v režimu krizového zákona
6.2        Otázka náhrady škody v období od 24. 3. 2020
6.3.       Zrušení opatření Ministerstva zdravotnictví (nový obsah 24.4.2020)

7.     Nemovitostní trh (aktualizováno 18.5.2020)

8.      Zadávání veřejných zakázek (nový obsah 2.4.2020)
8.1        Mimořádná situace – krajní naléhavost – jednací řízení bez uveřejnění (nový obsah 2.4.2020)
8.2        Stav nouze – obecná zákonná výjimka (nový obsah 2.4.2020)

9.      Vládní návrh zákona o dopadech na soudní řízení (tzv. Lex Covid justice) (aktualizováno 14.4.2020)
9.1        Lhůty v procesním právu (aktualizováno 14.4.2020)
9.2        Insolvence (nový obsah 2.4.2020)
9.3        Insolvence - mimořádné moratorium (aktualizováno 7.4.2020)
9.4        Insolvence – povinnost členů statutárního orgánu podat insolvenční návrh (změna názvu a přečíslování článku dne 7.4.2020)
9.5        Insolvence - neúčinnost věřitelského návrhu (změna názvu a přečíslování článku dne 7.4.2020)
9.6        Insolvence – plnění reorganizačního plánu  (aktualizováno 19.4.2020)
9.7        Orgány právnických osob a jejich management (aktualizováno 19.4.2020)
9.8        Zvláštní opatření ve vztahu k výkonu rozhodnutí a exekucím (nový obsah 19.4.2020)
9.9        Úprava následků splatnosti pohledávek (nový obsah 19.4.2020)

1. Obchodní právo – smluvní vztahy

Aktuální situace vyvolaná pandemií koronaviru a navazujícím zavedením řady restriktivních vládních opatření, která omezují podnikatele v obchodní činnosti a mají přímé ekonomické důsledky napříč odvětvími, přináší v obchodních vztazích mnohé otázky, které je třeba řešit. V kontextu aktuální pandemie se může jednat např. o nemožnost dodat služby či výrobky v případě onemocnění/nepřítomnosti většího počtu zaměstnanců, nemožnost (včas) poskytnout danou službu v důsledku veřejnoprávních zákazů (tj. opatření vlády vyhlášených v souvislosti s nouzovým stavem atp.), prodlení s platbami atd.

Postavení smluvních stran se vždy bude odvíjet především od samotného znění příslušné smlouvy; následující poznámky je tudíž nutno brát jako určitý obecný přehled témat a vodítko k pohledu na ně v případě, že smlouva samotná otázku neřeší jiným, specifickým způsobem.

1.1 Vyšší moc
Vyšší moc neboli vis maior není v našem právním řádu konkrétně definovaná. Na základě obecného konsensu právní doktríny a judikatury se jedná v zásadě o mimořádnou a nepředvídatelnou událost.

Posouzení otázky, zda v konkrétní situaci nastala vis maior, není vždy jednoznačné a může vyústit ve finančně i časově náročný soudní spor pro všechny účastníky. Pokud je dlužník (strana povinná ze smlouvy) přesvědčen, že má právo být v důsledku nastalé vyšší moci osvobozen od povinnosti plnit své smluvní povinnosti, nevystačí si pouze s jednostranným učiněním takovéhoto závěru – o svém přesvědčení musí především včas notifikovat druhou smluvní stranu, ideálně písemně, a svůj názor podložit reálnými poznatky, o něž jej opírá, včetně příslušných ustanovení zákona (či smlouvy – pokud jsou). Vždy je na místě se pokusit dojít k smírnému řešení, promptně a otevřeně komunikovat s protistranou a, pokud je to možné, uzavřít ke smlouvě dodatek či jiné ujednání, které vztahy stran náležitě upraví v návaznosti na danou situaci. S protistranou je třeba komunikovat i již v (reálném) očekávání toho, že například nemožnost plnění či prodlení s jeho plněním může nastat, zákon totiž vyžaduje, aby ten, kdo smlouvu porušil (či ví, že smlouvu poruší), uvědomil osobu, které může na základě takového porušení vzniknout škoda.

1.2 Liberace z odpovědnosti za škodu
Pravděpodobně nejčastějším případem za aktuálních okolností bude, není-li jedna strana v důsledku pandemie schopna plnit svoje povinnosti ze smlouvy a druhé straně tak vznikne škoda. Plnění ze smlouvy je objektivní povinností, můžou však nastat okolnosti, které zakládají tzv. liberační důvod. Osoba, která nesplněním své povinnosti způsobila druhé straně škodu, se obecně může zprostit povinnosti k náhradě škody, pokud jí v jejím plnění zabránila nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Důkazní břemeno vždy nese škůdce. Je tedy na něm, aby dokázal, že taková překážka vznikla a že s ohledem na ni nebylo plnění možné. V momentě, kdy překážka pominula, musí dlužník plnit bez zbytečného odkladu. Toto ustanovení občanského zákoníku je však dispozitivní povahy, posouzení, zda výskyt koronaviru a veřejnoprávní zákazy na něj navazující jsou liberačním důvodem, bude primárně záležet na konkrétních smluvních ustanoveních, jsou-li k dispozici.

V této souvislosti je třeba upozornit, že ani případné osvobození z náhrady škody nebude mít vliv na případnou smluvní pokutu. Smluvní pokuta není vázána na vznik škody a tedy ani v případě osvobození z náhrady škody nebude dlužník zbaven povinnosti platit smluvní pokutu (není-li ve smlouvě sjednán jiný režim nebo osvobození od smluvní pokuty).

1.3 Podstatná změna okolností
Zásah vyšší moci může být důvodem k renegociaci existujícího závazku. Bude tomu v případě, že nastane podstatná změna okolností oproti stavu, jaký panoval v době uzavření smlouvy. Musí se však jednat o změnu okolností natolik podstatnou, že tato změna založí zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran, například tím, že u postižené strany dojde k neúměrnému zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrnému snížení hodnoty předmětu plnění.

Na tomto místě se hodí upozornit, že obchodní smlouvy často obsahují doložku ve smyslu, že každá smluvní strana bere na sebe riziko podstatné změny okolností; v takovém případě pak se nelze práva na obnovení jednání o smlouvě domáhat.

1.4 Odepření plnění
V případě, že dle smlouvy má nejprve plnit jedna smluvní strana a teprve potom druhá, má strana, která má dle smlouvy plnit napřed, právo odepřít toto plnění, pokud je plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které nemohla ovlivnit a které při uzavření smlouvy nebyly známy. Plnění lze takto odepřít do doby, kdy buď druhá strana poskytne své plnění, nebo toto plnění zajistí.

Uvedeného ustanovení však nelze využít pro dva nezávislé závazkové vztahy (tedy nemohu například odepřít plnění ze smlouvy o dílo s poukazem na to, že druhá smluvní strana patrně nebude schopná splnit svůj dluh vůči mně ze zcela odlišné smlouvy o půjčce).

1.5 Následná nemožnost plnění
V určitých případech může pak zásah vyšší moci znamenat zánik vztahu – to se týká smlouvy či jiného ujednání, jehož plnění se stalo nemožným.

V této souvislosti je třeba upozornit, že toto se netýká plnění, které vyžaduje ke svému splnění ze strany osoby povinné vyšší míru nákladů (ať již časových či finančních), příp. plnění splnitelného za ztížených podmínek – v těchto případech nejde o nemožné plnění.

Nemožnost plnění vždy prokazuje dlužník. Ačkoliv v mnoha situacích půjde o nemožnost dočasnou (tedy dlužník bude ze smlouvy muset plnit, až překážka odpadne a plnění se stane realizovatelným), je logické, že plnění nelze „pozastavit“ a čekat na jeho možnost neomezeně. Existují plnění, jejichž „životnost“ je relativně krátká a po jisté době postrádají jakýkoliv ekonomický smysl. Platí, že může-li dlužník splnit povinnost až poté, co pomine zjevný hospodářský účel smlouvy, je plnění nemožné. Když se např. nemůže konat koncert z turné slavného klavíristy, který bude turné opakovat za pět let, dojde k zániku závazku (pro zákazníka nemá hospodářský význam, že na koncert bude moci jít možná za několik let).

Strany si mohou například ujednat, že dlužník musí dodat náhradní plnění, nahradit plnění v penězích, nelze ale po dlužníkovi pochopitelně vymáhat původní plnění nemožné.

2. Korporátní právo

2.1 Povinnosti statutárních orgánů
Aby statutární orgán, resp. jeho členové dostáli povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, lze doporučit určité obezřetné kroky a postupy. Platební neschopnost předpokládá prodlení s platbami po dobu 3 měsíců, proto existuje určitý prostor pro sanační opatření.

Statutární orgán by však měl být zvlášť obezřetný v otázce posuzování finančního zdraví obchodní korporace, vzhledem k povinnostem souvisejícím se stavem úpadku či hrozícího úpadku.

To se může týkat zejména:

  • možnosti omezit či zastavit výplatu vlastních zdrojů jak ve vztahu ke společníkům, tak i v rámci koncernu;
  • možnosti odmítnout vrácení příplatku mimo základní kapitál;
  • nevyplácení bonusů a mimořádných odměn.

V této souvislosti lze zvážit například i zpřísnění pravidel pro platební příkazy za korporaci.

Situace bude často naplňovat znaky závažného důvodu, pro který je statutární orgán oprávněn svolat valnou hromadu a zapojit tak do řešení společníky korporace; to však by mělo předpokládat, že statutární orgán valné hromadě předloží kromě nástinu situace již také vlastní návrhy jejího řešení. (valnou hromadu lze svolat per rollam nebo s využitím technických prostředků - viz dále).

Statutární orgán by měl formulovat sanační plán, který může být později případně využitelný v rámci moratoria. Jde-li u obchodní korporace skutečně o hrozící úpadek, je na zvážení plnit věřitelům poměrně, aby se vyloučila možnost zvýhodňování věřitele. Rovněž je vhodné zvážit využití mimořádného moratoria, jak ho zavádí Lex Covid justice (viz kapitola 9. níže).

2.2 Opatření proti paralyzování korporace
Kterákoli fyzická osoba může onemocnět. To platí bezesporu obecně a za všech okolností, avšak nyní se daná otázka dostává do popředí. Kromě toho se fyzická osoba může také ocitnout v karanténě. Pokud se něco z uvedeného stane u statutárního orgánu, resp. člena statutárního orgánu obchodní korporace, může podobná situace vést k těžkostem v běžném chodu korporace a v plnění jejích zákonných povinností.

Je proto na zvážení podniknout určitá opatření k zajištění personálního obsazení a k určité flexibilitě v obchodním vedení korporace a zajištění jejího základního chodu.

Mezi taková opatření může například patřit jmenování jednoho či více prokuristů. Rovněž je na zvážení poskytnutí plných mocí společníky či akcionáři k zastupování na valné hromadě obchodní korporace pro případ, že dotyčný společník či akcionář nebude k dispozici.

Dále lze doporučit v maximální míře využívat rozhodování kolektivních orgánů korporace per rollam nebo s využitím technických prostředků, tedy bez nutnosti konat zasedání v jednom čase a místě; to je možné v jednotlivém případě učinit, i pokud tuto možnost aktuální znění zakladatelského právního jednání obchodní korporace nepřipouští, je ovšem nutné prokazatelně notifikovat všechny společníky. Případné změny zakladatelského právního jednání, jež je nutno učinit prostřednictvím notářského zápisu, může pak být vhodné spíše neodkládat.

Rovněž lze doporučit revizi a případně úpravu pravidel a postupů, jimiž se v obchodní korporaci řídí možnost přístupu statutárního orgánu a dalších případně oprávněných osob k důležitým dokladům a dokumentům, jako je účetnictví, smlouvy a další, pro případ, že osoba, která tento přístup má, nebude dočasně k dispozici. Podobně je vhodné revidovat přístup k datové schránce obchodní korporace.

3. Financování

3.1 Zvýhodněné úvěrové financování v souvislosti s újmou vzniklou na základě pandemie

Aktuální ke dni 21. dubna 2020

3.1.1  COVID I a COVID II

Jako první byl spuštěn tzv. Národní program Úvěr COVID (označovaný též jako COVID I), který schválila vláda usnesením č. 189 ze dne 9. března 2020. Přijímání žádostí o tento bezúročný provozní úvěr ze strany Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB), která je poskytovatelem podpory v rámci programu, bylo nicméně 20. 3. 2020 pozastaveno pro obrovský převis žádostí oproti objemu financí alokovanému na tento program (5 mld. Kč).

Následuje záruční program COVID II, v rámci něhož ČMZRB poskytuje živnostníkům, malým a středním podnikům zasaženým koronavirem záruky za provozní úvěry od komerčních bank a přispívá na úhradu úroků z takových úvěrů. Maximální výše podporovaných úvěrů je 15.000.000,- Kč. ČMZRB poskytuje záruku za úvěr až do výše 80 % jistiny, doba ručení může činit až 3 roky. Kromě toho je v rámci programu možné využít finanční příspěvek na úhradu části úroků z příslušného úvěru, a to až do maximální výše 1.000.000,- Kč. Z programu je možné financovat například mzdové náklady, platby za energie, za nájemné, úhrady dodavatelům apod. Podpora se však může týkat pouze financování provozních potřeb vztahujících se k aktivitám mimo území Prahy. Podpora v rámci tohoto programu má být poskytována v jednotlivých kolech vyhlášených dle rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu na internetových stránkách ČMZRB. Přijímání žádostí do prvního kola tohoto programu bylo spuštěno dne 2. 4. 2020. Původní rámec ve výši 1,5 miliardy Kč byl téměř okamžitě vyčerpán a téhož dne došlo k jeho navýšení na 5 miliard Kč. První kolo  tohoto programu bylo otevřené pro přijímání žádostí do 3. 4. 2020. V současné době probíhá vyhodnocování podaných žádostí. Vyhlášení druhého kola tohoto programu, 21. 4. 2020 nebylo prozatím avizováno.

Ministerstvo průmyslu a obchodu kromě toho již připravuje další program k úhradě provozních nákladů pod názvem COVID III, podrobnosti však zatím nejsou známy, lze doporučit sledování webových stránek Ministerstva průmyslu a obchodu.

3.1.2. COVID Praha

Dne 20. 4. 2020 byl pod názvem COVID Praha vyhlášen další záruční program pro firmy zasažené koronavirem. Parametry programu jsou totožné s programem COVID II, liší se pouze teritoriálním vymezením – program je určen pro žadatele, kteří financování na provozní potřeby použijí pro své podnikatelské aktivity na území hlavního města Prahy. Vyhlášená kapacita programu je omezena celkovou požadovanou částkou záruk ve výši 1,5 mld. Kč. Příjem žádostí byl zahájen dne 21. 4. 2020 v 8 h a ukončen po deseti minutách pro vyčerpání kapacity programu. Navýšení nebo další kola programu nejsou prozatím avizována. Připomínáme, že podmínkou pro získání podpory v rámci COVID Praha (jakož i COVID II) je předem schválený úvěr od komerční banky.

3.1.3  Záruční program EGAP

Kromě programů pro malé a střední podnikatele vláda připravuje společně s Exportní garanční a pojišťovací společností (EGAP) program na poskytnutí systému záruk za splácení úvěrů určený pro velké firmy. Dne 17. 4. 2020 schválil Senát parlamentu ČR návrh zákona, který mimo jiné mění zákon o pojišťování a financování vývozu – legislativní změna umožní EGAP poskytovat záruky za splacení úvěrů a dovolí zřízení záručního programu, který nabídne pomoc společnostem s 250 a více zaměstnanci. Přesné parametry programu (účel a rozsah záruk, podmínky jejich poskytnutí, výši krytí nesplacené úvěrové jistiny atd.) stanoví vládní nařízení. Podrobnosti o programu budou zveřejněny na stránkách EGAP. Spuštění programu se očekává na přelomu dubna a května.

3.2 Dopad na stávající úvěrové financování
Krizová opatření přijatá v souvislosti se šířením koronaviru a nemoci COVID-19 nezpomalují jen šíření koronaviru, ale rovněž zpomalují ekonomiku a utlumují činnost některých společností, což má značný dopad na jejich finanční situaci a plnění nejen platebních povinností. V této souvislosti je třeba zrevidovat uzavřené finanční dokumenty a analyzovat, jaký dopad má současná situace na práva a povinnosti úvěrujících a úvěrovaných dle uzavřených finančních dokumentů. V úvahu přichází následující okruhy témat.

Závazná prohlášení. Úvěrovaní se mohou dostat do situace, kdy závazná prohlášení obsažená ve smlouvách o úvěru a obvykle opakovaná vždy ke konci každého úrokového období nebudou pravdivá či aktuální. Může se jednat o prohlášení ve vztahu k neexistenci porušení, neexistenci podstatné negativní změny, k pravdivosti a přesnosti poskytnutých informací, absenci nedoplatků na daních a obdobných platbách a dalších.

Finanční ukazatele. Úvěrovaní se ve finančních dokumentech zavazují k plnění určitých finančních ukazatelů dokladujících ekonomickou kondici úvěrovaného. Ve výpočtu ukazatelů, počítaných zpětně, se ochromení provozu následkem pandemie projeví až za nějakou dobu. V případě finančních ukazatelů počítaných na základě budoucích předpokládaných hodnot může být dodání takového výpočtu finančních ukazatelů v řadě případů nemožné, neboť ve stávající situaci nelze často predikci budoucího vývoje provést.

Informační povinnosti. Informování o podnikatelské a finanční situaci úvěrovaného či jiných zavázaných účastníků či informování o vzniku či hrozícím vzniku porušení jsou jedny z povinností, které je úvěrovaný povinen dle úvěrové smlouvy plnit. Je třeba identifikovat povinnosti informační povahy a lhůty, ve kterých mají být tyto povinnosti v souvislosti s dopady epidemie splněny.

Obecné povinnosti. Škála obecných povinností úvěrovaných zakotvená ve smlouvách o úvěru je rozsáhlá a zpravidla se odvíjí od účelu financování. Úvěrovaní mohou za současných tíživých okolností porušovat celou řadu z nich, ať už se jedná např. o povinnosti týkající se plnění materiálních obchodních smluv, stavu majetku, finanční zadluženosti nebo dalších. Plnění těchto povinností může být také v konfliktu s případným využitím záchranných opatření ze strany úvěrovaného (např. využití zvýhodněného úvěru z některého z programů COVID uvedených výše může být v rozporu s restrikcemi pro finanční zadluženost).

Splácení. Nejdůležitější povinností úvěrovaného je splácet jistinu úvěru, platit úroky a příp. hradit další peněžité dluhy dle smlouvy o úvěru úvěrujícímu.

Případ porušení. Každá událost takto označená ve smlouvě o úvěru je případem porušení zpravidla bez ohledu na to, zda vznikla z důvodu na straně úvěrovaného nebo z důvodu objektivně mimo jeho kontrolu. Případem porušení může být porušení shora uvedených povinností, ale i jiné skutečnosti – např. křížové neplnění, úpadek či hrozící úpadek, nezaplacení daní a další. Poté, co nastane případ porušení, je úvěrující oprávněn prohlásit veškeré částky, které mají být dle smlouvy o úvěru hrazeny, za okamžitě splatné, zaniká povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému další finanční prostředky dle smlouvy o úvěru, úvěrující je také obvykle oprávněn zablokovat bankovní účty úvěrovaného a neprovádět z nich žádné platby.

Další ujednání smlouvy o úvěru. Ve smlouvě o úvěru doporučujeme rovněž analyzovat konkrétní úpravu náhrady újmy, ujednání týkající se vis maior (o těchto tématech je obecně pojednáno v ostatních částech tohoto přehledu) a vztah smlouvy o úvěru k občanskému zákoníku, kdy použití některých jeho ustanovení bývá často modifikováno, ne-li zcela vyloučeno.

Nesplácení, insolvence. Pro případ, že se úvěrovaný dostane do výrazných finančních problémů, je důležité, aby byl úvěrující připraven a předem věděl, jaké kroky učinit a jaká opatření přijmout pro to, aby byl v co největší míře chráněn a došlo k uspokojení co největší části jeho pohledávek. Také úvěrovaný by měl mít znalost povinností, které pro něho (a případně i jeho statutární orgány) vyplývají z insolvenčních předpisů v souvislosti s jeho úpadkem nebo situací blízkou úpadku tak, aby se vyhnul zbytečné odpovědnosti za porušení těchto povinností, ale i znalost instrumentů, které mu naopak dávají určitou flexibilitu a prostor k možnému vyřešení přechodných finančních problémů mimo insolvenční režim (např. mezera v krytí, moratorium).

Za zcela klíčovou v tomto mimořádném období považujeme, v návaznosti na dokonalou znalost vzájemných práv a povinností, aktivní komunikaci mezi úvěrujícím a úvěrovaným (věřitelem a dlužníkem), která může předejít zbytečným komplikacím již takto složité situace a porušení povinností, kterému se lze vyhnout, a zároveň napomoci k co nejhladšímu zvládnutí situace ke vzájemné spokojenosti věřitelů i dlužníků.

Česká národní banka poskytla svým opatřením z 16. 3. 2020 bankám flexibilitu při poskytování odkladu splátek úvěrů jejich klientům zasaženým koronavirovou pandemií, když výslovně deklarovala, že ne každý odklad splátek musí vést k přeřazení příslušné pohledávky banky mezi tzv. klasifikované, resp. nevýkonné pohledávky. Nicméně, konkrétní postup v jednotlivých případech, kdy je požadován či zvažován odklad splátek, je vždy na individuálním a pečlivém posouzení situace bankou. Stejně pečlivě a individuálně musí banky zvažovat a posuzovat i další úpravy a změny ve stávajícím financování, např. zda dlužníkům poskytnou nebo naopak zastaví další finanční zdroje, zda jim uvolní či zmírní určité povinnosti dle úvěrové dokumentace apod. Otevřená, pravdivá a aktivní komunikace ze strany dlužníka může v těchto případech výrazně napomoci k řešení, které bude maximálně vyhovující pro obě strany.

Kromě toho se v současné době připravuje novelizační balíček několika zákonů v souvislosti se snahou o zmírnění následků koronavirové pandemie ve formě insolvence. Mělo by se jednat zejména o posílení využitelnosti moratoria, rozšížená nad rámec aktuálně účinného insolvenčního zákona, jedná se však i o dalších opatřeních. Situace se vyvíjí vpravdě dynamicky a nelze vyloučit, že v době, kdy čtete tento dokument, již například vláda už o některých z těchto opatření rozhodla. Vývoj v této oblasti pro vás budeme nadále pozorně monitorovat, sledujte proto naše webové stránky.

3.3 Návrh zákona o dočasném (zákonném) moratoriu (tzv. Lex Covid moratorium na úvěry)

Aktuální ke dni 20. dubna 2020

Dne 1. dubna 2020 schválila vláda návrh zákona o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19 (tzv. Lex Covid moratorium na úvěry), na jehož základě budou moci dlužníci přerušit splácení svých úvěrů až na dobu šesti měsíců (tzv. zákonné moratorium na úvěry – je třeba ho odlišovat od mimořádného moratoria podle § 127a insolvenčního zákona).

Působnost zákona. Moratorium se vztahuje na všechny úvěry sjednané a čerpané před 26. březnem 2020, bez ohledu na to, jakým právem se řídí nebo zda je některá ze stran např. zahraniční osoba nebo jsou její hlavní zájmy soustředěny mimo ČR. Výjimku tvoří úvěry účelově určené k nabytí nemovitostí (jejich výstavbě, atd.), kde vzhledem k délce kontraktačního procesu platí, že před 26. březnem 2020 musel být úvěr pouze sjednán, čerpat jej může dlužník i později. Ačkoliv dle důvodové zprávy je úmyslem vlády použít toto pravidlo především na hypoteční úvěry, dle našeho názoru je aplikovatelné i na další komerční úvěry – např. úvěr na development nemovitosti apod. Zákon totiž zahrnuje mezi úvěrované (tj. dlužníky) nejen spotřebitele, ale i podnikatele. Uplatní se však řada výjimek, do působnosti zákona nespadají např. investiční nástroje nebo revolvingové úvěry. Nevztahuje se ani na kontokorenty, kreditní karty nebo operativní leasing. Zákon se rovněž nevztahuje na úvěry, u kterých byl dlužník k 26. březnu 2020 v prodlení s plněním peněžitého dluhu delším třiceti dnů.

Opt-in a ochranná doba. Základním konceptem zákona je skutečnost, že každý dlužník, který má zájem využít možnosti odložení splátek, musí toto rozhodnutí bance, respektive věřiteli, oznámit (tzv. opt-in princip); pozastavení povinnosti splácet tedy nenastává plošně, nicméně dlužníci na něj mají právní nárok. Dlužník zašle věřiteli oznámení nejčastěji v písemné (nebo jiné, věřitelem určené) formě. Toto oznámení musí mimo jiné obsahovat prohlášení, že pozastavení splátek dlužník činí z důvodu negativních ekonomických dopadů pandemie – své tvrzení není ale povinen nijak dokazovat. S odložením splátek není věřitel oprávněn spojit žádné poplatky, věřitel má také povinnost dlužníkovi potvrdit přijetí oznámení a informovat dlužníka mimo jiné o začátku a konci ochranné doby a taktéž o celkové dlužné částce – absence tohoto potvrzení však nemá vliv na běh ochranné doby. Ochranná doba běží od prvního dne měsíce následujícího po doručení oznámení dlužníka až do 31. října 2020 (nebo 31. července 2020, pokud si dlužník vybere zkrácenou variantu ochranné doby). O délku ochranné doby se pak prodlouží délka splácení úvěru i doba trvání případného zajištění úvěru; v případě fyzických osob se odkládají i splátky úroků. U spotřebitele mohou úroky narostlé v ochranné době dosáhnout maximálně zákonné výše úroku z prodlení na úrovni repo sazby navýšené o 8 procentních bodů. Tyto za dobu odkladu splátek přirostlé úroky budou fyzickou osobou zaplaceny tak, že se prodlouží celková doba splácení o dodatečné splátky na konci doby splácení úvěru. Právnické osoby naopak musejí dál platit úroky ve sjednaném čase (odkládají se pouze splátky jistiny), podnikatelé i ve sjednané výši.

Bez ohledu na provedení či neprovedení opt-inu příslušným dlužníkem nemají věřitelé od měsíce následujícího po nabytí účinnosti zákona až do 31. října 2020 právo na jakékoliv platby v případě prodlení dlužníka s plněním peněžitých dluhů; toto osvobození se však týká jen fyzických osob. Právnické osoby navíc nesmějí v případě využití moratoria v podstatném rozsahu nakládat s majetkem, který může sloužit k uspokojení věřitele.

Návrh zákona byl dne 7. dubna 2020 schválen Poslaneckou sněmovou Parlamentu České republiky (PSP). Návrh zákona byl schválen ve znění tří poslaneckých pozměňovacích návrhů oproti vládnímu návrhu zákona. Změny oproti vládnímu návrhu zákona jsou následující:

  1. Byla vypuštěna výjimka z působnosti zákona týkající se úvěrů, jejichž úrokové riziko je zajištěno termínovou operací na finančním trhu (tzv. úrokovým hedgingem). Podle návrhu schváleného PSP by se tedy zákon aplikoval i na úvěry, u kterých je úrokové riziko dlužníků zajištěno úrokovým hedgingem (v praxi nejčastěji tzv. úrokovým swapem).
  2. Byly upřesněny některé dílčí otázky týkající se úroku naběhlého v ochranné době. Nově se uvádí výslovně, že tento úrok se neúročí, což by mohlo být vykládáno rovněž jako zákaz kapitalizovat tento úrok do jistiny úvěru, pokud by kapitalizací navýšená jistina úvěru byla poté úročena. Návrh schválený PSP dále výslovně stanovuje, že úrok naběhlý v ochranné době je v případě dlužníka, který je fyzickou osobou, splatný až po splnění všech peněžitých dluhů (tedy splátek jistiny úvěru), jejichž splatnost byla odložena podle zákona. Smyslem tohoto ustanovení je, aby u fyzických osob, u nichž má být v ochranné době odložena i splatnost úroku, byla přednostně hrazena jistina, jejíž splatnost byla odložena, a fakticky se tak ještě více nenavyšovala celková částka úroku, kterou bude dlužník povinen uhradit.
  3. Schválený návrh také odlišně upravuje a vyjasňuje vztah mezi dohodami o odkladu plnění dluhu dlužníka uzavřenými od 12. března 2020 mezi věřitelem a dlužníkem z důvodu negativního ekonomického dopadu pandemie COVID-19 na dlužníka a účinky ochranné doby dle zákona. Nově by měl platit princip, že pokud dlužník provede opt-in podle zákona (tj. oznámí věřiteli, že má v úmyslu využít ochrannou dobu), ztrácí smluvně sjednaný odklad plnění dluhů účinky ve vztahu k dluhům splatným v ochranné době nebo po ní, a to s účinností od prvního dne ochranné doby. Účinky takové dohody o odkladu zůstanou zachovány jenom ve vztahu k dluhům splatným před počátkem ochranné doby.

Aktuální stav legislativního procesu. Na 20. schůzi Senátu Parlamentu České republiky (Senát) konané dne 16. dubna 2020 byl návrh zákona ve znění postoupeném PSP přijat, následně podepsán prezidentem České republiky a dne 17. dubna 2020 vyhlášen ve Sbírce zákonů. Dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů nabyl zákon účinnosti.

3.4 Nesplácení, insolvence
Pro případ, že se úvěrovaný dostane do výrazných finančních problémů, je důležité, aby byl úvěrující připraven a předem věděl, jaké kroky učinit a jaká opatření přijmout pro to, aby byl v co největší míře chráněn a došlo k uspokojení co největší části jeho pohledávek. Také úvěrovaný by měl mít znalost povinností, které pro něho (a případně i jeho statutární orgány) vyplývají z insolvenčních předpisů v souvislosti s jeho úpadkem nebo situací blízkou úpadku tak, aby se vyhnul zbytečné odpovědnosti za porušení těchto povinností, ale i znalost instrumentů, které mu naopak dávají určitou flexibilitu a prostor k možnému vyřešení přechodných finančních problémů mimo insolvenční režim (např. mezera v krytí, moratorium).

Za zcela klíčovou v tomto mimořádném období považujeme, v návaznosti na dokonalou znalost vzájemných práv a povinností, aktivní komunikaci mezi úvěrujícím a úvěrovaným (věřitelem a dlužníkem), která může předejít zbytečným komplikacím již takto složité situace a porušení povinností, kterému se lze vyhnout, a zároveň napomoci k co nejhladšímu zvládnutí situace ke vzájemné spokojenosti věřitelů i dlužníků.

Česká národní banka poskytla svým opatřením z 16. 3. 2020 bankám flexibilitu při poskytování odkladu splátek úvěrů jejich klientům zasaženým koronavirovou pandemií, když výslovně deklarovala, že ne každý odklad splátek musí vést k přeřazení příslušné pohledávky banky mezi tzv. klasifikované, resp. nevýkonné pohledávky. Nicméně, konkrétní postup v jednotlivých případech, kdy je požadován či zvažován odklad splátek, je vždy na individuálním a pečlivém posouzení situace bankou. Stejně pečlivě a individuálně musí banky zvažovat a posuzovat i další úpravy a změny ve stávajícím financování, např. zda dlužníkům poskytnou nebo naopak zastaví další finanční zdroje, zda jim uvolní či zmírní určité povinnosti dle úvěrové dokumentace apod. Otevřená, pravdivá a aktivní komunikace ze strany dlužníka může v těchto případech výrazně napomoci k řešení, které bude maximálně vyhovující pro obě strany.

Pro další informace doporučujeme k pročtení též kapitolu 9 o vládním návrhu zákona týkajícího se dopadu pandemie koronaviru na soudní řízení.

3.5 Dopad do oblasti AML
Pandemie koronaviru a v jejím důsledku nařízená opatření (zejm. nařízený zákaz shromažďování nebo zákaz překročení státní hranice) komplikují finančním institucím uzavírání smluv nejen z hlediska samotné technické realizace podpisu dokumentace, kdy může být problematické shromáždit všechny podepisující fyzicky u jednoho stolu, ale rovněž s ohledem na dodržování povinností dle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu ("AML zákon"), který stanoví finančním institucím povinnost provést v případech v zákoně stanovených identifikaci klienta, která se zpravidla provádí za fyzické přítomnosti identifikovaného.

Finanční analytický úřad, který je hlavním správním a dozorovým orgánem v oblasti AML, zatím nedeklaroval žádnou úlevu v požadavcích na osobní identifikaci a kontrolu v souvislosti s pandemií koronaviru a zavedenými nouzovými opatřeními. AML zákon však nabízí několik možností, jak identifikovat klienta i bez jeho fyzické přítomnosti, které mohou v mnoha případech finančním institucím pomoci splnit identifikační povinnost. Jedná se zejména o zprostředkování identifikace od notáře nebo kontaktního místa veřejné správy (Czech point), převzetí identifikace od jiné úvěrové nebo finanční instituce nebo identifikace pomocí platby z účtu klienta u úvěrové instituce nebo u zahraniční úvěrové instituce působící na území státu Evropského hospodářského prostoru.

4. Pracovní právo

Pandemie koronaviru zasahuje bezprecedentním způsobem i do oblasti pracovního práva. Dotýká se signifikantního počtu jak zaměstnanců, ať už z důvodu karantény zaměstnanců, jejich pracovní neschopnosti či ošetřování člena rodiny, tak i zaměstnavatelů, kteří čelí nedostatku dodávek vstupních materiálů, poklesu poptávky a mnohde zvažují i uzavření provozu (dočasně nebo i trvale). Dosud nevídaným způsobem se tam, kde to povaha práce připouští, rozšiřuje práce z domova, tzv. home office. Nezanedbatelným tématem je i otázka přeshraničních zaměstnanců v návaznosti na uzavření hranic České republiky.

Pokud máte zájem mít aktuální zprávy z oblasti pracovního práva, je možné sledovat náš profil na LinkedIn https://www.linkedin.com/showcase/prklabourlaw/.

4.1 Překážky v práci na straně zaměstnance
V rámci současné situace mohou nastat rozdílné případy.

Pokud je zaměstnanci nařízena ošetřujícím lékařem nebo krajskou hygienickou stanicí karanténa, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnance. Během prvních 14 dnů má zaměstnanec právo na náhradu mzdy od svého zaměstnavatele, a to ve výši 60 % redukovaného průměrného výdělku. Následně má právo na nemocenské ze strany státu (České správy sociálního zabezpečení). Stejný režim má i “hromadná“ karanténa, například v případě uzavření některých českých obcí, potažmo i v případě, že je karanténa nařízena v jiném členském státu EU (jako první Itálie).

V případě, že zaměstnanec onemocní nemocí Covid-19, jde o dočasnou pracovní neschopnost s obdobnými nároky jako u karantény. V této souvislosti si dovolujeme uvést, že za určitých podmínek může být tato nemoc považována za nemoc z povolání.

Pokud zaměstnanec uvízne v zahraničí na dovolené (nebo z jiného soukromého důvodu), jde rovněž o překážku v práci na jeho straně, kdy nicméně nemá právo na žádnou náhradu mzdy (zaměstnavatel má pouze povinnost zaměstnance z práce omluvit).

4.2 Překážky v práci na straně zaměstnavatele

Aktuální ke dni 7. dubna 2020

V souvislosti s pandemií Covid-19 dochází v praxi k řadě překážek v práci rovněž na straně zaměstnavatelů. Většina z nich by měla být důvodem pro získání kompenzací ze strany státu, a to především v rámci schváleného programu podpory zaměstnanosti MPSV Antivirus (viz bod 4.6.1 níže). Veškeré podmínky tohoto programu nicméně ještě nejsou zcela jasné a i doposud zveřejněné materiály MPSV se mohou v dalším období měnit a upřesňovat.

Patrně nejčastější překážkou v práci je tzv. částečná nezaměstnanost, kdy zaměstnavatel čelí snížené poptávce po jeho zboží či službách ze strany zákazníků a kdy nemůže zaměstnancům přidělovat práci v plném rozsahu (dle našeho názoru jde i o případ, kdy zaměstnavatel z důvodu poklesu odbytu dočasně uzavře třeba i celou svou provozovnu a nechá zaměstnance doma bez přidělování práce). V tomto případě náleží zaměstnancům náhrada mzdy ve výši nejméně 60% průměrného výdělku. U zaměstnavatelů s odborovými organizacemi je nutná dohoda na výši náhrady mzdy; pokud odbory nepůsobí, může zaměstnavatel nižší náhradu mzdy nastavit ve svém vnitřním předpisu (vnitřní předpis není nutný k vyhlášení částečné nezaměstnanosti v situaci, kdy zaměstnavatel bez odborů hodlá i v době překážky v práci poskytovat zaměstnancům náhradu mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku). Není zcela jasné, zda pod tento případ (tj. pod částečnou nezaměstnanost) patří i případy, kdy zaměstnavatelé fakticky nemohou fungovat v důsledku mimořádného opatření státu (vlády podle krizového zákona či Ministerstva zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví), avšak jejich činnost nebyla výslovně zakázána. Tento případ se týká například hotelů, restaurací či sportovišť, které mohou sice fungovat (provozovny nebyly zavřeny ani jejich činnost zakázána), ale z důvodu zákazu přítomnosti veřejnosti v takových provozech to fakticky není možné, respektive došlo k výraznému omezení jejich provozů. S ohledem na výslovné zmínění takových provozů se kloníme k tomu, že i na tyto případy bude dopadat režim obecné překážky v práci (viz níže), protože se fakticky jedná o velmi podobnou či spíše totožnou situaci jako v případě přímého zákazu činnosti. Klasifikace takové překážky pak může mít klíčový význam v případě čerpání státních kompenzací v rámci programu Antivirus (viz níže bod 4.6.1).

Někteří zaměstnavatelé nemohou svým zaměstnancům přidělovat práci z důvodu nedostatku vstupů (zejm. surovin či dílů, které nedodal z jakéhokoliv důvodu dodavatel), popřípadě pro přechodnou závadu způsobenou jinými provozními příčinami. V takovém případě jde o prostoj, kdy zaměstnancům náleží náhrada mzdy ve výši 80 % jejich průměrného výdělku.

Pokud byli někteří zaměstnavatelé (zejm. většina maloobchodních provozoven a dále vybraní podnikatelé, např. autoškoly či kasina) nuceni své provozy uzavřít v rámci mimořádného opatření státních orgánů, jedná se rovněž o překážku v práci, kterou státní orgány vnímají jako obecnou překážku na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce, kdy zaměstnancům náleží náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku.

O tuto obecnou překážku na straně zaměstnavatele s právem zaměstnanců na náhradu mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku se jedná nepochybně v případě, když zaměstnavatel z preventivních důvodů raději svou provozovnu uzavře (a nemůže využít práci v rámci home office). Stejné by platilo například v situaci, kdy zaměstnavatel nemůže z důvodu zavřených hranic vyslat své zaměstnance na zahraniční pracovní cestu.

4.3 Práce mimo pracoviště zaměstnavatele (home office), nařízení dovolené a dočasné přidělení zaměstnance jiné společnosti

Aktuální ke dni 7. dubna 2020

Vládou preferovaným řešením omezujícím šíření Covid-19 je využití práce z domova. Práce z domova je samozřejmě možná jen v případě, že to povaha práce umožňuje, a zaměstnanec s ní musí vyslovit souhlas. Při práci z domova zaměstnancům pochopitelně náleží standardní mzda, kterou musejí ze svých nákladů nést zaměstnavatelé (příspěvek na mzdu nelze v rámci programu Antivirus požadovat). Pokud by zaměstnancům vznikly v souvislosti s prací z domova konkrétní náklady (které musí zaměstnanec uplatnit a prokázat), tak je musí zaměstnavatel nahradit. Zcela správně by se měl v případě, že má zaměstnanec pracovat z domova mimo místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, uzavřít i dodatek k pracovní smlouvě.

Zaměstnavatel může zaměstnancům také nařídit čerpání dovolené, a to písemně a s předstihem alespoň 14 dní, i když hlavní smysl dovolené je načerpání sil, nikoliv řešení nedostatku práce z důvodu mimořádné situace. V případě celozávodní dovolené mohou být nařízeny maximálně 2 týdny a je nutná dohoda s odborovou organizací (působí-li u zaměstnavatele). Během dovolené má zaměstnanec právo na náhradu mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku.

V praxi se také v posledních dnech setkáváme s tím, že řada zaměstnavatelů nabízí své zaměstnance, pro které nemá práci (ať již v provozovně či doma), k zapůjčení jiné společnosti (typicky provozovatelům e-shopů). Základní podmínkou tohoto řešení je dohoda s každým zaměstnancem a také fakt, že zaměstnavatel přidělující své zaměstnance může fakturovat přijímající společnosti jen s přidělením související náklady (zejm. mzdy, cestovní náhrady a povinné odvody), nikoliv i marži. Zákoník práce dále nepřipouští, aby byl zaměstnanec přidělen dříve než šest měsíců od svého nástupu do práce.

4.4 Odmítnutí výkonu práce
Dle zákoníku práce má zaměstnanec právo odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob (to by teoreticky mohly být i osoby, s nimiž zaměstnanec sdílí domácnost a u nichž např. existuje vyšší riziko v případě zavlečení nákazy zaměstnancem). Takové odmítnutí se nepovažuje za porušení pracovních povinností.

Aplikováno na současnou situaci, důvodem pro domněnku o ohrožení života a zdraví může být například věk a zdravotní stav zaměstnance, konkrétní pracovní podmínky spočívající například ve styku s velkým počtem osob, nedostatek osobních ochranných pomůcek a dezinfekce nebo jejich úplná absence apod.

Je třeba poznamenat, že po dobu nepřítomnosti by zaměstnanci nenáležela mzda, příp. plat a ani jejich náhrada.

4.5 Přeshraniční pracovníci
Aktuálně se režim přeshraničních pracovníků (tzv. pendlerů) dojíždějících z České republiky za prací do zahraničí liší v závislosti na tom, ve které zemi pracují.

Pracovníci překračující hranici s Polskem nebo Slovenskem jsou omezeni do vzdálenosti 100 km vzdušnou čarou od státní hranice a podmínkou překračování státní hranice nejméně 3x týdně. Prokazovat se musejí potvrzením pro přeshraniční pracovníky a knížkou přeshraničního pracovníka.

Pracovníci překračující hranici s Německem nebo Rakouskem musí po vycestování z České republiky pobývat v zahraničí souvisle minimálně 21 dní a po návratu do České republiky je jim nařízena 14denní karanténa. Naproti tomu vzdálenost pracoviště není v těchto případech omezena. Prokazují se potvrzením pro přeshraniční pracovníky.

Uvedené informace se nicméně nevztahují na pracovníky ve zdravotnictví, sociálních službách a základních složkách integrovaného záchranného systému; tito pracovníci mohou „pendlovat“ bez omezení.

4.6 Podpůrná opatření ze strany státu

4.6.1 Opatření ve prospěch zaměstnavatelů – program Antivirus

Aktuální ke dni 7. dubna 2020

V průběhu boje s Covid-19 Ministerstvo práce a sociálních věcí připravovalo v předcházejících týdnech hlavní program podpory zaměstnanosti nazvaný Antivirus (viz https://www.mpsv.cz/web/cz/informace-ke-koronaviru), který byl definitivně vládou schválen 31. března 2020. I přes schválení je nutné opět upozornit, že zatím nejsou veškeré podmínky programu definitivní a vládne kolem něj řada nejasností a sporných výkladů (i samotný manuál pro zaměstnavatele zveřejněný 2. dubna 2020 na webu MPSV uvádí, že tento dokument může být ještě měněn). Níže uvedený přehled hlavních podmínek je tak nutné v této chvíli vnímat jen jako orientační.

V každém případě mohou zaměstnavatelé o podporu žádat od 6. dubna 2020, a to zpětně za březen, respektive za jeho část od počátku platnosti mimořádných opatření státu, tj. od 12. března 2020 (do 31.3.2020). Program je zatím nastaven do 30. dubna 2020 s možností prodloužení.

Základní principy programu

Cílem programu je překonání negativních dopadů mimořádných opatření státu, potažmo obecného utlumení prakticky veškeré činnosti v České republice z důvodu pandemie, na zaměstnavatele, kteří mají v souladu se zákoníkem práce nadále povinnost platit mzdu či náhradu mzdy, ačkoliv zaměstnanci nemají práci, potažmo nemohou pracovat. Cílem programu je zachování zaměstnanosti, když zaměstnavatelé mohou žádat o částečnou kompenzaci vyplácené náhrady mzdy (nikoliv mzdy, když zaměstnanci pracují) a dále i povinných odvodů na sociální a zdravotní pojištění.

Program se týká zaměstnanců s pracovní smlouvou (uzavřenou podle českých předpisů), pokud je zaměstnanec účasten českého důchodového a nemocenského pojištění. Program naopak není určen pro kompenzování zaměstnanců pracujících na základě DPP nebo DPČ. Program z logických důvodů také limituje poskytnutí kompenzace jen ve vztahu k zaměstnancům, kteří nebyli propuštěni (s výjimkou výpovědi pro porušení kázně nebo neuspokojivé pracovní výsledky); program tedy nezakazuje propuštění pro nadbytečnost, zejména pokud k němu dojde po skončení poskytování podpory. Program zná i další případy, kdy zaměstnavatel nemůže získat státní kompenzaci, jako například uložení pokuty za umožnění nelegální práce cizinců, pobírání jiných státních podpor na daného zaměstnance nebo likvidace či konkurz zaměstnavatele. Program je vyloučen i pro organizace veřejné sféry, které svým zaměstnancům vyplácejí plat (nikoliv mzdu, která je typická pro soukromou sféru). Přes počáteční opačný přístup státu nakonec program zahrnuje i agentury práce, které mohou žádat o kompenzaci vůči přiděleným zaměstnancům.

Program rozeznává dva základní režimy (A a B), které postihují odlišné situace zaměstnavatele a jsou spojené s rozdílnou výší státní kompenzace. Zaměstnavatel se může současně účastnit obou režimů, a to v závislosti na okolnostech každého zaměstnance (u různých zaměstnanců může zaměstnavatel uplatnit odlišné režimy programu).

Režim A – mimořádná krizová opatření – omezení provozu a karanténa

První případ, který spadá pod tento režim, je situace, kdy zaměstnanec nemohl vykonávat práci z důvodu uzavření nebo omezení provozu podle krizových opatření státu (tj. opatření vlády, Ministerstva zdravotnictví nebo krajskou hygienickou stanicí) v souvislosti s COVID-19. Ne vždy je zcela jasné, kteří zaměstnavatelé do této skupiny patří; dle našeho názoru sem patří nejen zaměstnavatelé, jejichž provoz byl výslovně zakázán (prakticky veškerý maloobchod kromě specifických výjimek, kasina, wellness, autoškola apod.), ale i ti zaměstnavatelé, kteří jsou výslovně zmíněni v opatřeních, i když mohli v omezeném, často nicméně naprosto minimálním, rozsahu fungovat, tedy typicky hotely, restaurace, sportoviště či hobby markety). Dle našeho názoru sem spadnou i zaměstnavatelé – maloobchodní prodejci, kteří například uzavřeli kamenný obchod a prodávají své zboží přes internet (k čemuž potřebují méně zaměstnanců, resp. všechny jen po menší část pracovní doby). V rámci žádosti o dotaci je nutné uvést činnost zaměstnavatele a označit konkrétní opatření státu, které vedlo k zavření nebo omezení jeho provozu, více prokazovat není nutné.

Dle podmínek programu by zaměstnanci měli po dobu překážky, kdy nemají práci, pobírat od zaměstnavatele náhradu mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku.

Druhým případem spadajícím pod režim je nařízená karanténa, a to včetně plošné izolace nařízené hygienickou stanicí (například uzavření obcí Uničov nebo Litovel). Zaměstnavatel je povinen takovýmto zaměstnancům vyplácet náhradu mzdy ve výši 60 % redukovaného průměrného výdělku, a to po dobu prvních 14 kalendářních dnů karantény (izolace).

V rámci režimu A mohou zaměstnavatelé žádat o dotaci v rozsahu 80 % vyplacené náhrady mzdy a provedených odvodů s maximálním měsíčním stropem 39000 Kč na každého zaměstnance (tento strop se nekrátí z důvodu, že lze dotaci žádat jen za část měsíce března).

Režim B – další překážky v práci podle § 207 až 209 zákoníku práce

Tento druhý režim lze uplatnit v případě dalších negativních dopadů pandemie COVID-19 na zaměstnavatele. Jde tedy typicky o tzv. částečnou nezaměstnanost, nepřítomnost významné části zaměstnanců na pracovišti v důsledku karantény nebo péče o děti z důvodu uzavření škol nebo prostoj.

O částečnou nezaměstnanost, která bude dle našeho názoru v praxi patrně nejčastějším důvodem ze strany zaměstnavatelů pro využití programu, se jedná tehdy, pokud zaměstnavatel z důvodu poklesu poptávky po jeho zboží či službách nemá pro své zaměstnance práci v rozsahu celé pracovní doby. Dle našeho názoru (dosud nepotvrzeném ze strany MPSV) jde i o případ, kdy zaměstnanec nemá po určitou omezenou dobu (dočasně) vůbec žádnou práci z důvodu poklesu poptávky po zboží či službách. Je v zájmu zaměstnavatele již od počátku řádně evidovat rozsah překážky v práci a případně i výkonu práce, aby v rámci následných kontrol nedošlo k problémům. Rovněž by zaměstnavatelé měli evidovat pokles poptávky, tedy mít přehled o odříkání zakázek, rušení projektů apod. Tyto okolnosti není nutné prokazovat při žádání o dotaci nebo jejím čerpání, ale následně se na to nepochybně státní správa zaměří. Pokud zaměstnanec nepracuje, náleží mu podle zákoníku práce náhrada mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. Na takto nízké náhradě se musí zaměstnavatel dohodnout s odbory; pokud u něj nepůsobí, musí zaměstnavatel výši náhrady mzdy upravit vnitřním předpisem.

Další případy, které jsou zmíněny v manuálu pro zaměstnavatele, zahrnují prostoj, kdy dojde k výpadku vstupů (zejm. surovin, energie či materiálu), a dále případ, kdy zaměstnavatel musí omezit provoz, protože absentuje velká část jeho zaměstnanců, kteří jsou v karanténě, nemocní, nemohou se dostat do práce ze zahraničí nebo musejí pečovat o děti (omezení provozu spočívá v tom, že bez práce zůstávají i ostatní zaměstnanci, kteří by jinak mohli pracovat, pokud by absentující zaměstnanci byli také v práci). V případu prostoje zaměstnancům náleží náhrada mzdy minimálně 80 % průměrného výdělku a při omezení provozu z důvodu absence ostatních zaměstnanců pak náhrada ve výši 100 % průměrného výdělku. Dle našeho názoru do režimu B patří i další případy, pokud by zaměstnanci nemohli v důsledku pandemie COVID-19 pracovat a náležela jim náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku (podle § 208 zákoníku práce).

Program počítá v rámci režimu B s příspěvkem státu v rozsahu 60 % vyplacené náhrady mzdy včetně odvodů, maximálně však 29000 Kč měsíčně na jednoho zaměstnance.

Dle našeho názoru se měsíční strop platí bez ohledu na výši náhrady mzdy (a v plné výši platí i při vyplacení náhrady mzdy nižší než 100 % průměrného výdělku, pokud to zákoník práce připouští, typicky u částečné nezaměstnanosti a prostoje). Zejména u částečné nezaměstnanosti pak máme za to, že výše měsíčního stropu dotace není závislá na rozsahu překážek v práci (může tak náležet v plné výši, byť konkrétní zaměstnanec v daném měsíci čerpá i dovolenou nebo nepracuje třeba jen jeden týden či dokonce den). S ohledem na stropy je při čerpání dotace z pohledu zaměstnavatele vhodnější nechat na překážce v práci větší okruh zaměstnanců v menším rozsahu než menší počet zaměstnanců v plném rozsahu (to platí tím spíše, čím vyšší jsou mzdy dotčených zaměstnanců).

Postup při žádání a čerpání dotace

O státní dotaci za březen (část měsíce) lze žádat od 6. dubna 2020, a to po vyplnění žádosti o poskytnutí příspěvku prostřednictvím webové aplikace zřízené MPSV speciálně pro účely příspěvku. Dalším krokem je uzavření dohody s Úřadem práce, která bude po vyplnění žádosti vygenerována automaticky webovou aplikací a bude předána Úřadu práce, a to prostřednictvím datové schránky zaměstnavatele nebo e-mailu s elektronickým podpisem. Takto odeslaná dohoda se považuje za podepsanou ze strany zaměstnavatele. Platnost dohody nastane jejím zasláním zpět zaměstnavateli prostřednictvím datové schránky nebo e-mailu s elektronickým podpisem.

Konkrétní vyúčtování vynaložených náhrad mezd za měsíc březen 2020 může zaměstnavatel přiložit společně s žádostí o dotaci, pokud náhrady mezd již vyplatil a odvedl povinného odvody. Nejpozději lze vyúčtování předložit Úřadu práce za jednotlivé měsíce do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí vykazovaného měsíčního období.

Jak již bylo uvedeno, v rámci žádosti, respektive vyúčtování není nutné prokazovat konkrétní výši požadované kompenzace (např. prokazovat rozsah náhrady mzdy); pouze u režimu A by se mělo uvést konkrétní opatření státu, které vedlo k uzavření či omezení provozu.

MPSV deklaruje, že po provedení základní kontroly, zda jsou předmětní zaměstnanci (vyúčtování musí obsahovat identifikační údaje jednotlivých zaměstnanců) skutečně nahlášení u příslušných úřadů a jsou za ně odvedeny veškeré daně a odvody, by měla být kompenzace odeslána na účet zaměstnavatele do několika dnů.

4.6.2 Opatření ve prospěch zaměstnanců – rozšíření ošetřovného
Po dobu trvání mimořádných opatření pro boj s koronavirem platí nově některé změny ve vyplácení ošetřovného. Ošetřovné bude zaměstnancům propláceno po celou dobu uzavření škol a dalších zařízení (doposud byl nárok omezen na 9, resp. 16 dnů). Nárok na ošetřovné tak mají rodiče dětí mladších 13 let a bude vypláceno i při péči o starší hendikepované děti navštěvující školu. Pečující rodiče se v péči budou moci libovolně vystřídat. Nárok na ošetřovné bude platit i při uzavření předškolního zařízení, a to i když došlo k uzavření na základě rozhodnutí zřizovatele daného zařízení.

5. Daňové liberační balíčky a stabilizační opatření

5.1 Liberační balíčky

Aktuální ke dni 15. června 2020

Pro všechny poplatníky daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob byla vládou v rámci přijetí tzv. Liberační balíčků stanovena následující opatření:

5.1.1 Liberační balíček I

  • Plošné prominutí pokuty za opožděné podání přiznání k dani z příjmu fyzických osob a právnických osob a úroku z prodlení za pozdní platbu daňové povinnosti za zdaňovací období roku 2019, a to při podání daňových přiznání a platby daně nejdéle do 1. července 2020. Všem daňovým poplatníkům tak bude automaticky umožněno podat daňové přiznání k dani z příjmů a uhradit tuto daň bez jakékoliv sankce nejdéle o 3 měsíce později  bez nutnosti prokazovat důvody související s koronavirem.
  • Prominutí pokuty za opožděné tvrzení daně ve všech ostatních případech, kdy daňový subjekt individuálně požádá o prominutí úroku z prodlení nebo o posečkání či splátkový kalendář a prokáže důvody jakkoliv související s koronavirem. Typicky se může jednat o onemocnění či karanténu účetní nebo dalších klíčových zaměstnanců, jejichž absence znemožnila plnění daňové povinnosti.
  • Plošné prominutí pokut za opožděné podání kontrolního hlášení ve výši 1 000 Kč, které vznikly mezi 1. březnem a 31. červencem 2020.
  • Individuální prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení, a to pro období od 1. března do 31. července 2020 na základě žádosti, pokud bude prokázána spojitost s koronavirem.
  • Plošné prominutí správního poplatku za podání žádosti o posečkání nebo splátkování daně, žádosti o prominutí úroku z prodlení, resp. z posečkané částky, a žádosti o prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení, a to pro žádosti podané do 31. července 2020.

5.1.2 Liberační balíček II

  • Prominutí červnové zálohy na daň z příjmů fyzických a právnických osob, tj. první pololetní záloha u pololetních plátců a druhá čtvrtletní záloha v případě čtvrtletních plátce se nebude vůbec hradit;
  • Zavedení institutu tax loss carryback (zpětné uplatnění daňové ztráty) u daně z příjmů fyzických a právnických osob za rok 2020, tzn. že ztrátu za letošní rok bude možné zpětně uplatnit v (dodatečném) daňovém přiznání k dani z příjmů za rok 2019 a 2018;
  • Plošné prominutí pokuty za pozdě podané daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí u všech opožděných daňových přiznání se lhůtou podání v termínu od 31. března do 31. července 2020, pokud k podání těchto daňových přiznání dojde nejpozději do 31. srpna 2020, tzn. až o 5 měsíců déle. Zároveň budou prominuty úroky z prodlení nebo úroky z posečkání daně z nabytí nemovitých věcí v případě, že daň bude uhrazena ve stejném termínu;
  • Pozastavení povinnosti elektronicky evidovat tržby pro subjekty spadající do všech fází EET, a to po dobu stavu nouze a následujících 3 měsíců;
  • Plošné posunutí úhrady záloh na silniční daň splatných v dubnu a v červenci, a to nejpozději do 15. října 2020 (u všech takto zpožděných úhrad bude automaticky prominuto příslušenství daně);
  • Plošné prominutí daně z přidané hodnoty na bezúplatné dodání základních ochranných prostředků ke zmírnění dopadů šíření nákazy koronavirem v období od 12. března do konce doby trvání nouzového stavu.

5.1.3 Liberační balíček III

  • faktické posunutí lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů, pro oznámení osvobozených příjmů a pro platbu doplatku daňové povinnosti až do 18. srpna 2020 (tj. o 3 měsíce od skončení nouzového stavu) včetně prominutí sankcí spojených s pozdějším podáním daňového přiznání a placením daně z příjmů (posunutí lhůty se týká jak fyzických, tak i právnických osob, s výjimkou poplatníků, kteří podávají daňové přiznání Specializovanému finančnímu úřadu);
  • automatické prominutí úroku z prodlení a úroku z posečkané částky vzniklých od 12. března 2020 do 31. prosince 2020 v případech, kdy bylo správcem daně individuálně povoleno posečkání či úhrada daně ve splátkách z důvodů souvisejících s koronavirem;
  • odložení lhůty pro podání daňového přiznání a platby daně z nabytí nemovitých věcí do konce letošního roku včetně prominutí sankcí spojených s pozdějším podáním daňového přiznání a placením daně v návaznosti na návrh zákona úplném zrušení daně z nabytí;
  • prominutí DPH na bezúplatné dodání základních ochranných prostředků, zejména roušek, respirátorů, dezinfekčních prostředků apod., u nichž vznikla povinnost přiznat daň v období od 18. května 2020 do 31. července 2020;
  • plošné prominutí správního poplatku za podání žádostí na finanční či celní úřad učiněných do konce roku 2020 (žádost o posečkání nebo splátkování daně, žádost o prominutí úroku z prodlení, žádost o prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení apod.);
  • prominutí pokuty za opožděné podání vyúčtování zaměstnavatele (daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti), pokud k podání vyúčtování došlo do 31. 5. 2020;
  • posunutí lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů za rok 2018 těm fyzickým osobám, u nichž došlo v průběhu roku 2019 ke změně způsobu uplatňování výdajů nebo k zahájení účtování, vedení daňové evidence apod. do 18. srpna 2020 včetně prominutí sankcí spojených s pozdějším podáním daňového přiznání a placením daně z příjmů.

5.2 Stabilizační opatření pro OSVČ

Aktuální ke dni 23. dubna 2020
Dle legislativních změn v oblasti povinného pojistného pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) jsou v platnosti následující úlevy pro podnikatele – fyzické osoby:

  • úplné zproštění povinnosti platit měsíční zálohy na důchodové pojištění pro všechny OSVČ s účinností od zálohy za měsíc březen 2020 (splatné do 31. března 2020) do zálohy za měsíc srpen 2020 (splatné do 31. srpna 2020). Pojistné na důchodové pojištění bude hrazeno formou doplatku ve lhůtě do 8. dnů po podání přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2020;
  • snížení pojistného na důchodové pojištění za každý kalendářní měsíc v období od března od srpna 2020, ve kterém OSVČ vykonávala výdělečnou činnost o výši minimální měsíční zálohy (tj. o 2544 Kč, jde-li o OSVČ, která vykonává podnikatelskou činnost jako činnost hlavní, a do výše 1018 Kč, jde-li o OSVČ s výkonem podnikatelské činnosti jako vedlejší činnosti);
  • úplné zproštění povinnosti platit měsíční zálohy na veřejné zdravotní pojištění pro všechny OSVČ s účinností od zálohy za měsíc březen 2020 (splatné do 8. dubna 2020) do zálohy za měsíc srpen 2020 (splatné do 8. září 2020). Pojistné na veřejné zdravotní pojištění se uhradí formou doplatku ve lhůtě do 8. dnů po podání přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2020;
  • snížení pojistného na veřejné zdravotní pojištění za každý kalendářní měsíc v období od března do srpna 2020, ve kterém OSVČ vykonávala výdělečnou činnost o výši minimální měsíční zálohy (tj. do výše 2352 Kč);
  • finanční příspěvek pro OSVČ ve výši 424 Kč za každý den v karanténě/ošetřování člena rodiny. Jde o obdobu ošetřovného u zaměstnanců. Vyplácet ho na základě čestného prohlášení podaného prostřednictvím obecního živnostenského úřadu bude Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jedná se o příjem osvobozený od daně z příjmů.
  • program podpory „Pětadvacítka“ pro OSVČ (dle zákona č. 159/2020 Sb.,o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2). Podmínky tohoto opatření jsou podrobněji popsány v následujícím bodě.

5.3 Program podpory „Pětadvacítka“ pro OSVČ a společníky SRO

Aktuální ke dni 2. června 2020

5.3.1   „Pětadvacítka“ pro OSVČ

Zákon o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, označovaný též jako „pětadvacítka“, nabyl účinnosti dne 9. dubna 2020. OSVČ, která splní podmínky stanovené zákonem a podá žádost na předepsaném formuláři, získá nárok na tzv. kompenzační bonus ve výši 500 Kč/den postupně za každé bonusové období. První bonusové období trvá od 12. března do 30. dubna 2020 (maximální nárok činí tedy 25 tisíc Kč), druhé bonusové období bylo novelou zákona stanoveno od 1. května do 8. června 2020 (maximální nárok 15 tisíc Kč) a třetí bonusové období pak na období od 9. června až do 31. srpna 2020, a to pro dny, kdy trvají krizová opatření. Podmínky, které musí OSVČ splnit, jsou dle zákona následující:

  • jedná se o osobu samostatně výdělečně činnou podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (typicky živnostník, samostatný zemědělec, autor nebo umělec, znalec, tlumočník, veterinář, lékař, poskytovatel zdravotní péče, architekt, daňový poradce apod.);
  • vykonávaná samostatná výdělečná činnost je činností hlavní nebo vedlejší, pokud OSVČ současně nevykonává činnost na základě zaměstnaneckého poměru zakládající účast na nemocenském pojištění;
  • OSVČ byla aktivní ke dni 12. března 2020, ev. jde o OSVČ, jejíž činnost byla přerušena kdykoliv po 31. srpnu 2019;
  • OSVČ v daném období nemohla podnikatelskou činnost zcela nebo z části vykonávat nad míru obvyklou, a to v důsledku ohrožení zdraví souvisejícím s výskytem koronaviru nebo krizových opatření vlády, a to zejména z důvodu:
    • nutnosti uzavřít provozovnu či omezit její provoz,
    • karantény OSVČ nebo jejího zaměstnance,
    • péče o dítě v případě OSVČ nebo překážky v práci spočívající v péči o dítě v případě jejího zaměstnance,
    • omezení poptávky po výrobcích a službách poskytovaných OSVČ, nebo
    • omezení či ukončení dodávek nebo služeb potřebných pro výkon činnosti OSVČ;
  • splnění těchto skutečností doloží žádající OSVČ čestným prohlášením, které je součástí žádosti o poskytnutí kompenzačního bonusu. 

Žádost o poskytnutí kompenzačního bonusu byla zveřejněna na stránkách MF ČR zde. Vyplněnou a podepsanou žádost lze kromě osobní a elektronické formy podání včetně podání datovou schránkou zajistit i emailem na adresu příslušného finančního úřadu.  Žádost o kompenzační bonus je nutné podat do 60 dnů ode dne skončení každého bonusového období, jinak nárok na kompenzační bonus propadá.

5.3.2    „Pětadvacítka“ pro společníky SRO

Novelou zákona o kompenzačním bonusu, která nabyla účinnosti dne 2. června 2020 byla obdoba kompenzačního bonusu pro OSVČ rozšířena i pro společníky malých SRO. Výše bonusu činí stejně jako u kompenzačního bonusu pro OSVČ 500 Kč denně pro jednoho společníka (fyzickou osobu) a může dosahovat celkové výše až 44,5 tisíc Kč, tj. 25 tisíc Kč za první bonusové období od 12.3. do 30.4.2020 a 19,5 tisíce Kč za druhé bonusové období od 1.5. do 8.6.2020).

Kompenzační bonus náleží společníkům těch aktivních SRO, které musely v důsledku krizových opatření omezit svoji činnost a krizová opatření musela mít na podnikání SRO stejné dopady jako jsou vyžadovány pro nárok na kompenzační bonus v případě OSVČ. Nárok na kompenzační bonus vzniká společníkovi SRO (fyzické osobě) pouze v těchto případech:

  • jedná se o jediného společníka SRO;
  • jedná se o společníka SRO, která má pouze dva společníky;
  • jedná se o společníka SRO s více než dvěma společníky, kteří jsou všichni členy jedné rodiny;
  • společník SRO musí být aktivním společníkem ke dni 12. března 2020;
  • podíl společníka SRO nesmí být představován kmenovým listem;
  • SRO vykáže za účetní období roku 2019 minimální obrat více než 180 tisíc Kč (v situaci, kdy SRO začala podnikat až v roce 2020, musí být minimální obrat překročen za rok 2020, přičemž při podání žádosti o kompenzační bonus by se vycházelo z předpokládané výše obratu za toto období);
  • společník SRO (žadatel) je českým daňovým rezidentem a ekonomická aktivita SRO je navázána na Českou republiku;
  • společník SRO (žadatel) není současně zaměstnancem účastným na nemocenském pojištění s výjimkou zaměstnání v daném SRO a nečerpá příspěvek v rámci programu Antivirus či kompenzační bonus jako OSVČ
  • nejedná se o SRO v likvidaci, v ekonomických problémech (např. insolvence, úpadek apod.) a o SRO, které je nespolehlivým plátcem pro účely DPH;
  • SRO je daňovým rezidentem ČR, Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru.

Finanční správa již spustila podávání žádostí o kompenzační bonus zde.

5.4. Zrušení daně z nabytí

Aktuální ke dni 18.5.2020

Vláda dne 13. května 2020 předložila poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mimo jiné ruší zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb. a související právní předpisy v oblasti daně z nabytí nemovitých věcí. Pokud dojde ke schválení tohoto zákona, dojde k plošnému zrušení daně z nabytí nemovitých věcí v České republice zpětně pro všechny vklady převodů nemovitých věcí zapsané do katastru nemovitých věcí od 1. prosince 2019, tzn. pro ty vklady, u nichž povinnost podat daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí a povinnost uhradit daň z nabytí kupujícím vznikla 31. března 2020 a později.

Součástí návrhu zákona je i novela zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, prostřednictvím které by mělo dojít k dvěma zásadním změnám v oblasti daně z příjmů fyzických osob, a to:

  1. ke zrušení možnosti daňového odpočtu úroků z hypotečních úvěrů na zajištění vlastní bytové potřeby od základu daně z příjmů fyzických osob u nemovitých věcí pořízených od 1. ledna 2022.
  2. k prodloužení časového osvobozovacího testu u fyzických osob pro příjmy z prodeje nemovitých věcí, které nejsou určeny k vlastnímu bydlení z 5 na 10 let u těch nemovitých věcí, které budou pořízeny ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Návrh zákona by měl být poslaneckou sněmovnou projednáván na schůzi poslanecké sněmovny od 26. května 2020.

5.5.  Odklad plateb pojistného pro zaměstnavatele

Ve smyslu nového zákona o snížení penále z pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně některých zákonů, který byl Senátem schválen dne 20. května 2020, bude zaměstnavatelům umožněno odložení plateb pojistného, které zaměstnavatel odvádí ze svého vyměřovacího základu (tj. v sazbě 24,8 %) do 20. dne následujícího kalendářního měsíce na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) za podmínky, že k doplacení dlužného pojistného dojde ve stanovené náhradní lhůtě nejpozději do 20. října 2020, přičemž zaměstnavatel zaplatí za pozdní úhradu jen 20 % z celkového penále, které by mu bylo vyměřeno za běžných okolností za pozdní platbu pojistného vyměřeno. Úprava se týká pojistného na sociální zabezpečení (části za zaměstnavatele) splatného do 20. června 2020, do 20. července 2020 a do 20. srpna 2020. Zachována však zůstává povinnost zaměstnavatele z vyměřovacího základu zaměstnance srazit pojistné zaměstnanci (tj. v sazbě 6,5 %) a tuto část pojistného odvést jako plátce do 20. dne následujícího kalendářního měsíce na účet příslušné OSSZ. Pokud zaměstnavatel ve stanoveném termínu toto pojistné neuhradí, je povinen zaplatit penále ve výši 0,05 % za každý kalendářní den po dni splatnosti pojistného.

Tento zákon navazuje na dřívější, podstatně přívětivější, úpravu stabilizačního charakteru v oblasti veřejného zdravotního pojištění prostřednictvím novely zákona o veřejném zdravotním pojištění schválené již v březnu 2020 (zákon č. 134/2020 Sb.), ve smyslu které je umožněno všem zaměstnavatelům plošně odložit úhradu pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období měsíců března až srpna 2020 nejpozději do 21. září 2020, aniž by odklad platby pojistného byl ze strany zdravotních pojišťoven jakkoliv penalizován.

6. Náhrada škod

Velice aktuální otázkou je, nebo se přinejmenším brzy stane, i téma náhrady škody či újmy utrpěné fyzickými a právnickými osobami v důsledku opatření státních orgánů v reakci na pandemii koronaviru, zejména vyhlášení nouzového stavu, uzavření maloobchodních provozoven, uzavření škol a omezení volného pohybu osob.

Škody mohou spočívat v celé řadě dopadů předmětných opatření, od poklesu poptávky ze strany veřejnosti, která má povinnost v maximální možné míře se zdržovat v místě bydliště, přes nařízené uzavření řady maloobchodních provozoven a poskytovatelů služeb, problémy s plněním smluv ze stran dodavatelů, až po personální nedostatek z důvodu nemocnosti, karantény či ošetřování člena rodiny (zejména mladších dětí v souvislosti se zrušením prezenční školní výuky) na straně zaměstnanců.

Uvedená opatření byla zčásti (pro období do 24. 3. 2020 v 6:00) vyhlašována Vládou České republiky dle zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení (krizový zákon), v období od 24. 3. 2020 v 6:00 tak činí Ministerstvo zdravotnictví formou mimořádných opatření dle zákona o veřejném zdraví. Uvedená změna režimu vedla část právní veřejnosti k názoru, že ve vztahu k období od 24. 3. 2020 již nebude možné žádat o náhradu škody v režimu krizového zákona.

6.1 Náhrada škody v režimu krizového zákona
Krizový zákon jednak přiznává fyzickým i právnickým osobám právo na náhradu za omezení vlastnického práva, poskytnutí věcných prostředků a vykonání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci, což v současné situaci bude mít význam spíše omezený, a dále jim přiznává právo na náhradu škody způsobené krizovými opatřeními. Právě škoda vzešlá z krizových opatření, zejména z omezení volného pohybu osob a z uzavření některých provozoven maloobchodního prodeje zboží a služeb bude zřejmě hrát v této otázce signifikantní roli, jelikož se dotýká obrovského počtu subjektů.

Tato odpovědnost státu za škodu je koncipována jako objektivní, to znamená, že stát za škodu odpovídá bez ohledu na zavinění, bez ohledu na to, zda jeho jednání bylo či nebylo protiprávní. Současně je třeba uvést, že dle obecně platných právních předpisů b měla být nahrazována jak skutečná škoda, tak i ušlý zisk. Jedinou podmínkou v zásadě zůstává příčinná souvislost mezi krizovými opatřeními a vznikem škody, a dále skutečnost, že poškozený si škodu nezpůsobil sám.

K tomu je nicméně vhodné poznamenat, že prokazování vzniku škody a příčinné souvislosti se může ukázat jako velice problematické. Důkazní břemeno zde leží na poškozeném, a jelikož se jedná o škodu způsobenou nikoli krizí samotnou (tedy zde pandemií koronaviru), nýbrž krizovými opatřeními, bude poškozený muset při prokazování škody porovnávat skutečný stav nikoli se stavem obvyklým – tedy za normálního, běžného chodu věcí –, ale s hypotetickým stavem, jaký by nastal, kdyby sice pandemie koronaviru existovala, ale krizová opatření k jejímu zmírnění nikoli. Pro poškozené bude velmi obtížné nejen vyčíslit takovou škodu, ale často zajisté i prokázat vůbec její existenci (respektive skutečnost, že škoda by nenastala, kdyby nebylo krizových opatření a pandemii se ponechal volný průběh). Ještě problematičtější než u skutečná škody pak může být prokazování existence a výše ušlého zisku, kde se patrně bude muset přistoupit ke složitému znaleckému posuzování celé věci.

6.2 Otázka náhrady škody v období od 24. 3. 2020
Jak již bylo naznačeno výše, od 24. 3. 2020 vycházejí uvedená omezující opatření – zejména se tedy jedná o omezení volného pohybu osob a o zákazu provozu určitých maloobchodních provozoven – z mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví vydávaných na základě zákona o ochraně veřejného zdraví. Na rozdíl od krizového zákona zákon o ochraně veřejného zdraví neobsahuje speciální úpravu náhrady škody způsobené takovými mimořádnými opatřeními. Proto v případě postupu dle zákona o ochraně veřejného zdraví v zásadě připadá v úvahu náhrada škody jen v případě, že mimořádná opatření budou nezákonná či vydaná nesprávným úředním postupem, a to dle zákona č. 82/1998 Sb.

Na výše uvedené obecné úpravě staví ta část odborné veřejnosti, která se přiklání k tomu, že ve vztahu k období od 24. 3. 2020 nebudou již mít fyzické a právnické osoby možnost požadovat náhradu škody dle krizového zákona.

Protikladným názorem je, že ačkoli aktuálně jsou příslušná omezující opatření vydávána jako mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví, stále se jedná o tzv. „krizová opatření“, jak je definuje krizový zákon, a tedy se ustanovení krizového zákona o náhradě škody uplatní i nadále.

Lze předpokládat, že tuto otázku vyřeší až soudní praxe.

V každém případě lze v souvislosti s možnou náhradou škody doporučit následující:

  • uschovávat si veškeré doklady, jako jsou účtenky, faktury, e-mailová či jiná písemná komunikace, které by mohly být užitečné k pozdějšímu prokázání vzniklé škody;
  • v souladu s obecnou právní povinností v maximální možné míře škodám (či jejich rozšiřování) předcházet;
  • uplatnit nárok na náhradu škody ve lhůtě šesti měsíců poté, co se o ní poškozený dozvěděl.

6.3. Zrušení opatření Ministerstva zdravotnictví

Aktuální ke dni 24. dubna 2020

Dne 23. 4. 2020 se v médiích objevila informace, že Městský soud v Praze svým rozhodnutím (dále jen "Rozhodnutí") ke dni 27. 4. 2020 zrušil několik opatření Ministerstva zdravotnictví týkající se volného pohybu osob a omezení maloobchodu. Již bylo zveřejněno písemné vyhotovení rozsudku (dostupné zde).

Soud dospěl k závěru, že při vyhlášeném nouzovém stavu nemělo Ministerstvo zdravotnictví působnost k omezení základních práv a svobod prostřednictvím mimořádných opatření v režimu zákona o ochraně veřejného zdraví v tak širokém rozsahu. To mohla činit pouze Vláda, a to formou krizových opatření dle krizového zákona, nikoli jiný orgán veřejné moci.

Pokud jde o zrušená opatření, jednalo o celkem čtyři opatření vydaná Ministerstvem zdravotnictví vydaná koncem března a v průběhu dubna 2020, která se týkají omezení maloobchodního prodeje a jež omezují volný pohyb osob (všechna opatření souhrnně jen "Opatření").

Rozhodnutí údajně nabylo právní moci  a Opatření ruší s účinností od 27. 4. 2020.

V souvislosti se zrušením Opatření Vám přinášíme několik poznámek k dopadům, které Rozhodnutí bude nebo může mít:

  1. Předně je zřejmé, že na vzniklou situaci musí velmi brzy reagovat Vláda ČR. Již 23. 4. 2020 večer Vláda ČR v souladu s výše uvedenými závěry soudu přijala nová krizová opatření dle krizového zákona. Tato krizová opatření představují jisté zmírnění v rozsahu opatření, ale v zásadě jsou velmi podobná zrušeným Opatřením. Jejich účinnost plynule naváže na Rozhodnutím zrušená Opatření.
  2. Z médií rovněž vyplývá, že Vláda ČR opět požádá o souhlas Poslanecké sněmovny s prodloužením nouzového stavu, který jí umožňuje krizová opatření vydávat.
  3. Vyvstává otázka, zda bude mít Rozhodnutí vliv na potenciální nároky dotčených osob na náhradu škody způsobenou Opatřeními a na způsob jejich uplatňování. Soud totiž v Rozhodnutí mj. přisvědčil názoru, že Opatření jsou tzv. opatřeními obecné povahy. Tato kvalifikace má podstatný význam v tom, že se otevírá cesta k možnosti uplatnění náhrady škody dle speciálního zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "Zákon o odpovědnosti státu"). V tomto směru je nutné upozornit, že celý postup při uplatnění náhrady škody dle Zákona o odpovědnosti státu odlišují od postupu při uplatňování náhrady škody dle krizového zákona. Předně je třeba poukázat na to, že nárok na náhradu škody se promlčí ve lhůtě 3 let ode dne, kdy bylo rozhodnutí (v daném případě Opatření) zrušeno. Druhým předpokladem uplatnění náhrady škody je, že nárok na náhradu škody musí být uplatněn u příslušného úřadu (velice pravděpodobně u Ministerstva zdravotnictví) – pokud by se tak nestalo, nárok nemůže být v případě jeho odmítnutí ze strany úřadu uplatněn u soudu.
  4. Není vyloučeno, že dojde ke zrušení Opatření před 27. 4. 2020 rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví. Takový postup by mohl představovat další překážku pro uplatnění nároku na náhradu škody dle Zákona o odpovědnosti státu.

7. Nemovitostní trh

Aktuální ke dni 18. května 2020

Jednou z oblastí, kde se aktuální situace projevila velice rychle, je oblast nemovitostí. S klienty proto řešíme konkrétní dopady pandemie a restriktivních opatření vlády, poskytujeme poradenství jak opatření vlády aplikovat, kdo je za jejich provedení a dodržování odpovědný, analyzujeme dopady s ohledem na konkrétní smluvní vztahy a také možnosti uplatnění práv na náhradu vzniklých škod.

Konkrétní problémy řešíme jak s pronajímateli, zejména vlastníky a provozovateli obchodních center, tak i s nájemci, kterých se zcela zásadním způsobem dotklo omezení maloobchodního prodeje a provozu stravovacích služeb. Stěžejní je samozřejmě otázka placení nájemného a dalších plateb dle nájemních smluv, kde se vedle zvláštních smluvních ujednání aplikují výše uvedené poznámky k smluvním vztahům. Nicméně v důsledku aktuální situace vyvstávají i další otázky týkající se například pojištění nájemců či odpovědnosti za dodržování předmětných opatření. Samozřejmě s klienty řešíme i jejich nároky na náhradu vzniklé škody.

Dne 22.4.2020 Poslanecká sněmovna PČR schválila konečné znění (i) vládního návrhu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na nájemce prostor sloužících podnikání a (ii) vládního návrhu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, a to poté, co jí byly tyto návrhy zákonů vráceny Senátem PČR s pozměňovacími návrhy. Poslanecká sněmovna PČR veškeré pozměňovací návrhy odmítla a schválila oba zákony ve znění, ve kterém je původně Senátu PČR postoupila. Našim klientům jsme k dispozici pro konkrétní právní poradenství v souvislosti s konkrétními nájemními vztahy, neboť tato právní úprava povede pravděpodobně spíše k zvýšení právní nejistoty a sporům, než k úlevám od důsledků současné situace, jak si můžete v podrobnostech přečíst ZDE

Dne 18.5.2020 Vláda ČR vzala na vědomí Program COVID – Nájemné a schválila uvolnění finančních prostředků do výše 5 mld. Kč na tento program. V rámci programu stát poskytne nájemcům a podnájemcům, kterým byl zakázán prodej zboží a služeb v pronajatých provozovnách alespoň po část období od 13.3.2020 do 30.6.2020 podporu ve výši 50% základního měsíčního nájemného za měsíce duben, květen a červen 2020. Našim klientům nyní pomáháme s přípravou podkladů nezbytných pro podání žádostí, zejména s dodatky ke stávajícím nájemním smlouvám. Podrobnosti k podmínkám tohoto programu si můžete přečíst ZDE.

Další oblastí, kde se pandemie projevila prakticky okamžitě, jsou ubytovací služby, na které dopadla již první opatření týkající se zákazu vstupu cizinců
do České republiky, následně omezení maximálního počtu účastníků veřejných i soukromých akcí a konečně zákaz prodeje ubytovacích služeb. Klientům
z této oblasti poskytujeme poradenství ohledně rušení rezervací, a to jak ubytování, tak rezervací prostor pro pořádání kongresů a jiných akcí, a uplatnění nároku na náhradu škod takto vzniklých.

Jsme přesvědčeni, že aktuální situace ovlivní a pravděpodobně již nyní ovlivňuje i výstavbu a s ní související smluvní vztahy. V důsledku přijatých opatření
a celkové situace lze očekávat problémy s dodávkami materiálu pro stavby i se zajištěním dostatečného množství pracovníků pro realizaci staveb
v dohodnutých termínech. Nedodržení harmonogramu je však zásadním problémem u každé stavby, se kterým jsou spojeny smluvní sankce a jako s každým porušením smluvních povinností nároky na náhradu škody. I zde tak bude třeba analyzovat konkrétní smluvní vztahy a skutkové okolnosti a aplikovat výše uvedené poznámky ke smluvním vztahům, aby bylo možné dospět k závěru o nárocích jednotlivých stran a ty také včas uplatnit.

Aktuální situace ovlivňuje fungování všech orgánů státní správy, v oblasti nemovitostí se jedná zejména o katastrální úřady a stavební úřady, jejichž fungování je již nyní omezeno, což má vliv na lhůty pro vyřízení jednotlivých žádostí, návrhů a dalších podání. Tato situace může ovlivnit jak plnění smluvních povinností v rámci výstavby, tak realizaci nemovitostních transakcí, které vyžadují vklad práv do katastru nemovitostí. I toto nyní v rámci poradenství našim klientům zohledňujeme.

8. Zadávání veřejných zakázek

V případě veřejných zakázek vnímáme, že jsou v souvislosti s rozšířením viru COVID-19 aktuální zejména otázky zadávání nových veřejných zakázek v takové mimořádné situaci, jako je pandemie virové choroby, zejména tedy poptávání zdravotnického materiálu.

Obecně platí, že zadavatelé musí při obstarávání dodávek, služeb a stavebních prací dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění (dále jen „ZZVZ“) dodržovat formalizovaný zákonný postup, který je však ve většině případů poměrně zdlouhavý. ZZVZ však umožňuje výjimky z takového postupu v případě mimořádných situací, jako je třeba  současná pandemie virové choroby.

8.1 Mimořádná situace – krajní naléhavost – jednací řízení bez uveřejnění
Nákup veškerých prostředků nutných k ochraně zdraví občanů před koronavirem (roušky, respirátory, dezinfekční prostředky a další nezbytný zdravotnický materiál) není v takové situaci možné s ohledem na krajní naléhavost situace realizovat ve standardních zadávacích řízeních vzhledem k délkám těchto procesů a zadavatelé tak mohou postupovat ve specifickém režimu jednacího řízení bez uveřejnění dle § 63 odst. 5 ZZVZ.

ZZVZ sice krajní naléhavost nedefinuje, ale dle výkladové praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a rovněž výkladu předchozího zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách lze chápat současnou situaci pandemie koronaviru jako akutní či přímo krizovou a dosahující značné intenzity. Nedostatek zdravotnického materiálu je nepochybně možné označit za situaci, kdy dochází k ohrožení života a zdraví lidí a je nutné ji bezodkladně řešit. Další kumulativní podmínkou, která musí být v takovém případě splněna, je pak skutečnost, že zadavatelé tuto situaci nezpůsobili a ani ji nemohli předvídat.

Je však nutno upozornit, že tento postup lze použít pouze pro nákup zboží, které je nezbytné k odvrácení této konkrétní mimořádné situace – pandemie koronaviru. S odkazem na krajní naléhavost není možné nakupovat jakékoliv zdravotnické prostředky, ale pouze ty, které jsou nezbytné a je nutné získat je rychle a včas v důsledku koronavirového období. Konkrétní případy bude třeba posoudit individuálně, přičemž důkazní břemeno pro oprávněnost postupu v takovém případě leží vždy na zadavateli. Je tedy nutné, aby zadavatel měl dostatečným způsobem doloženo splnění podmínek pro tento postup, tedy že konkrétní zdravotnické pomůcky byly nezbytné pro účely nastalé mimořádné situace.

8.2 Stav nouze – obecná zákonná výjimka
Vyhlášením nouzového stavu v České republice dne 12. 3. 2020 od 14.00 hod. se naplnil jeden ze zákonných důvodů pro obecnou výjimku z postupu dle § 29 písm. c) ZZVZ. Zadavatelé v rámci zvláštních bezpečnostních opatření stanovených mimo jiné zákonem č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, mohou nejen pro plnění již realizovaného zadávacího řízení, ale i pro nové obstarání takových dodávek, služeb nebo stavebních prací postupovat zcela mimo ZZVZ, přičemž musí být současně splněna i podmínka, že nelze učinit takové opatření, které by provedení standardního zadávacího řízení umožňovalo. Jsme toho názoru, že půjde zejména o časovou tíseň, kdy zabezpečit zdraví a život osob nesnese odkladu. Obstarání zdravotnického a dezinfekčního materiálu tak dle našeho názoru mohou zadavatelé zajišťovat nákupem napřímo od dodavatelů, a to po dobu trvání nouzového stavu. Stejně jako v předchozím případě však platí, že není možné nakupovat jakékoliv zdravotnické prostředky, ale pouze ty, které jsou nezbytné a je nutné získat je rychle a včas v důsledku koronavirového období, přičemž jednotlivé případy bude třeba vždy posuzovat individuálně. Nicméně i v těchto výjimečných případech zůstává zadavateli povinnost takto uzavřenou smlouvu uveřejnit v registru smluv.

9. Vládní návrh zákona o dopadech na soudní řízení (tzv. Lex Covid justice)

Aktuální ke dni 14. dubna 2020

Ministerstvo spravedlnosti připravilo návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu (tzv. „Lex Covid justice“) pro účely přijetí ve zkráceném projednání. Tento postup umožňuje za stavu legislativní nouze § 99 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Členem pracovní skupiny MSp je také spolupracující doc. Bohumil Havel, který se podílel zejména na legislativních návrzích týkající se insolvenčního zákona a zákona o obchodních korporacích.

Návrh byl předložen mimo připomínkové řízení, kdy výjimku pro takovýto postup udělil předseda vlády. Tím pádem nebyl návrh připomínkován standardními připomínkovými místy.

Následně byl schválen nejprve Poslaneckou sněmovnou a 17. 4. 2020 i Senátem a bude účinný od jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.

V zákoně obsažené změny rozdělujeme pro přehlednost do 5 oblastí, kam změny obsažené v Lex Covid justice dopadnou. Jedná se o změny v právu procesním, v insolvenčním právu, v zákonu o obchodních korporacích, v oblasti exekucí a konečně v právu občanském hmotném ohledně splatnosti pohledávek.

Navrhované změny rozdělujeme pro přehlednost do 4 oblastí, kam by případné změny obsažené v návrhu Lex Covid justice měly dopadnout. Jedná se o změny v právu procesním, v insolvenčním právu, v zákonu o obchodních korporacích a konečně změny exekučního řádu.

Návrh Lex Covid justice je v části nepřímou novelou stávajících předpisů a v části přímou novelou již existujících zákonů. Níže shrnujeme nejpodstatnější navrhované změny, kterými jsou:

1)      Možnost prominutí zmeškaných lhůt v procesním právu;

2)      Insolvence;

  • Dříve nařízená oddlužení soud nezruší, pokud se k nesplácení povinných splátek dojde v důsledku mimořádných opatření;
  • V rámci dříve nařízených oddlužení bude možné přiznat osvobození od dluhů, pokud dojde ke splacení i méně než 30% a další zjednodušení oddlužení pro dlužníky;
  • Odklad povinnosti dlužníka podat na sebe insolvenční návrh;
  • Nepřihlížení k věřitelskému návrhu, pokud by byl podán do 31. 8. 2020;
  • Zavedení institut mimořádného moratoria umožňující pokračování podnikání;
  • Možnost přerušení plnění schváleného reorganizačního plánu;

3)      Orgány právnických osob a jejich management;

  • Umožnění rozhodování per rollam nebo prostřednictvím technických prostředků na valné hromadě (s využitím platforem jako skype, webex, zoom.us, jitsi apod.);
  • Možnost automatického prodloužení nebo obnovení funkčního období členů voleného orgánu, pokud v době trvání mimořádných opatření uplynulo;
  • Možnost jmenovat náhradní členy voleného orgánu – tzv. kooptace;
  • Prodloužení lhůty pro projednání účetní závěrky;

4)      Zvláštní opatření ve vztahu k výkonu rozhodnutí a exekucím;

  • Znemožnění provedení výkonu/exekuce některými způsoby;
  • Omezení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu.

5)      Úprava následků splatnosti pohledávek.

9.1 Lhůty v procesním právu

Aktuální ke dni 14. dubna

V soudním řízení se rozšiřuje možnost prominutí zmeškání úkonu, a to prakticky ve všech druzích řízení, tedy řízení civilním (včetně insolvencí a exekucí), trestním, správním řízení soudním a dokonce řízení před Ústavním soudem. Lex Covid justice umožňuje prominout zmeškání lhůty, pokud došlo ke zmeškání úkonu kvůli opatřením souvisejícím s krizovou situací, např. kvůli pobytu v karanténě.

Návrh na prominutí zmeškání lhůty je nutné spojit i se zmeškaným úkonem a společně podat do stanovené doby od ukončení nouzového stavu, nebo i později, pokud např. karanténa přetrvá déle. Návrh se podává ke stejnému soudu, který by rozhodoval o úkonu s výjimkou rozhodnutí o opravných prostředcích. Doba, v níž bude možné podat žádost, se bude lišit podle typu řízení tak, jako už je tomu ostatně dnes u lhůt, které se mohou prominout i podle současné právní úpravy (např. do 15 dnů v občanském soudním řízení, do 7 dnů v insolvenčním řízení). Žádosti budou posuzovány individuálně s ohledem na dopady krizových opatření nebo karantény na každého konkrétního jednotlivce. Nebude tedy automaticky postačovat tvrzení, že došlo ke zmeškání lhůty v době krizových opatření. Vždy bude nutné vysvětlit souvislost mezi nějakým krizovým opatřením a zmeškáním lhůty.

Navrhuje e umožnit i prominutí zmeškání procesních lhůt, které momentálně není možné prominout např. i u mimořádných opravných prostředků. Na druhou stranu prominutí lhůty v žádném případě nebude automatické, a proto rozhodně není na místě brát změnu zákona jako odpuštění všech lhůt a priori.

9.2 Insolvence
Změn v insolvenčním právu je navrhováno nejvíce. Předkladatel je veden snahou o zachování ekonomiky a uchování v provozu výrobních podniků, služeb a tak podobně. Předkladatel dále argumentuje, že není v zájmu nikoho, aby již běžící oddlužení byla rušena z důvodu objektivní nemožnosti dlužníků splácet povinné splátky v důsledku krizových opatření.

Pokud dlužník nebude platit dle splátkového kalendáře v důsledku koronavirové situace, soud dle návrhu zákona takové oddlužení nezruší. Osvobození od dluhů ve „starých“ oddluženích bude možné přiznat, i pokud dlužník splatí méně než 30% v důsledku koronavirové situace a při změně výše splátek ve „starých“ oddluženích se nebude vyžadovat, aby dlužník splatil alespoň 50% věřitelům, jak tomu bylo dříve. Tato navrhovaná opatření by tedy měla pomoci osobám, kterým oddlužení bylo již schváleno.

9.3. Insolvence – mimořádné moratorium

Aktuální ke dni 7. dubna 2020

Insolvenční předpisy tradičně upravují režim moratoria, který nabízí podnikatelům ochranu před věřiteli (např. jejich insolvenčními návrhy, návrhy na výkon rozhodnutí či platebními rozkazy) a zajistí po přechodnou dobu nejnutnější zachování provozu podniku. Moratoriem je dlužník také chráněn před vypovězením smluv na dodávky energií, surovin, zboží a služeb, a má mu umožnit, aby hradil přednostně závazky bezprostředně související se zachováním provozu podniku před staršími dluhy.

Mimořádné moratorium je navrženo jako jedna z odpovědí na dopady vládních opatření, která omezují podnikatele, a také na nastupující ekonomickou krizi spojenou s pandemií způsobenou virem COVID-19. Z těchto důvodů se velká část podnikatelů ocitne buďto v platební neschopnosti či předlužení, nebo minimálně ve velkém výpadku příjmů a likvidního kapitálu. Nová úprava insolvenčního zákona, jmenovitě pak nový § 127a, má dočasnou povahu a bude jej možné aktivovat jen po omezenou dobu do 31. srpna 2020.

Oproti standardnímu moratoriu poskytuje mimořádné moratorium citelnější úlevy a rychlejší obranu.

Podání návrhu na mimořádné moratorium je možné i bez zahájení insolvenčního řízení u dlužníka, který nebyl k 12. březnu 2020 v úpadku (den vyhlášení nouzového stavu). Po zahájení insolvenčního řízení lze takový návrh podat pouze k věřitelskému návrhu.

Mimořádné moratorium se řídí, až na výjimky, běžnou úpravou moratoria. Významné je, že o mimořádné moratorium mohou požádat pouze podnikatelé, kteří mají hlavní středisko zájmu v ČR a jejichž obecný soud se nachází v ČR. Navíc, a to je významný posun, schválení mimořádného moratoria není podmíněnou souhlasem věřitelů.

Kromě obecných náležitostí podání musí návrh na mimořádné moratorium obsahovat také:

  1. okolnosti, na nichž se zakládá místní příslušnost insolvenčního soudu,
  2. prohlášení o středisku hlavních zájmů v ČR,
  3. počet zaměstnanců v pracovním poměru k datu podání návrhu,
  4. výši obratu za poslední účetní období.

Dále pak musí návrh obsahovat čestné prohlášení, kde dlužník prohlásí, že:

  1. je tento návrh podáván v důsledku mimořádných opatření proti epidemii způsobené virem COVID-19,
  2. k 12. březnu 2020 nebyl v úpadku a údaje obsažené v podání jsou pravdivé, a
  3. v průběhu dvou měsíců před 12. březnem 2020 a ani poté nevyplatil společníkům, akcionářům, ovládaným či ovládajícím osobám podíly na zisku, ani mezi ně jinak nerozdělil vlastní zdroje a ani jim neposkytl jiná mimořádná plnění.

Při splnění těchto podmínek soud rozhodne o vyhlášení moratoria. Nezkoumá tedy návrh věcně, ale pouze tyto formální náležitosti (i proto se budou moci návrhy podávat elektronicky na elektronickém formuláři).

Mimořádné moratorium bude možné vydat na dobu 3 měsíců (a poté – již se souhlasem věřitelů – ještě o další 3 měsíce prodloužit).

Dlužník může v průběhu moratoria využívat i státní podporu poskytovanou podnikatelům ke zmírnění dopadů pandemie. Dále je možné přednostně hradit všechny závazky, které bezprostředně souvisejí se zachováním provozu podniku a které vznikly od vyhlášení moratoria, a to přednostně před dříve splatnými závazky. Dále ty osoby, které nejsou oprávněny ukončit smlouvy s dlužníkem výpovědí, anebo odstoupením, nejsou oprávněny odepřít plnění po dobu trvání moratoria.

Po dobu trvání mimořádného moratoria nesmí dlužník činit kroky, které by měnily hodnotu a strukturu jeho majetku, a musí chránit zájem věřitelů.

Mimořádné moratorium lze také prodloužit. Podmínkou prodloužení až o 3 měsíce je, že dlužník připojí k návrhu seznam svých závazků a písemné prohlášení většiny věřitelů (podle výše jejich pohledávek), že s prodloužením souhlasí. Zasílání je možné elektronicky s elektronickým podpisem nebo pomocí datové schránky s úředně ověřeným podpisem.

Skončení moratoria probíhá standartním způsobem, kdy se nepoužije zánik moratoria zamítnutím nebo odmítnutím insolvenčního návrhu. Insolvenční soud může na návrh dlužníka rozhodnout i o vyhlášení „tradičního“ moratoria.

9.4.  Insolvence – povinnost členů statutárního orgánu podat insolvenční návrh
Dále se navrhují opatření, která si kladou za účel povzbudit ekonomiku, a která se týkají zejména právnických osob a jejich statutárních orgánů. Hlavním opatřením je odklad povinnosti dlužníka podat na sebe insolvenční návrh v případě, že je v úpadku, a to do doby uplynutí 6 měsíců od ukončení mimořádného opatření, nejpozději do 31. prosince 2020. Porušení povinnosti podat v případě úpadku insolvenční návrh má totiž jinak pro dlužníky (resp. jeho statutární orgány) celou řadu nepříznivých důsledků, jako je např. případná povinnost k náhradě škody věřitelům, jejichž uspokojení v insolvenčním řízení bylo i v nepatrném rozsahu zkráceno, povinnost vydat prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce k výzvě insolvenčního správce, či za určitých okolností dokonce i ručení při úpadku obchodní korporace za její dluhy.

9.5.   Insolvence - neúčinnost věřitelského návrhu
Dále se navrhuje nepřihlížet k věřitelskému návrhu, který by byl podán do 31. srpna 2020. Tím se má poskytnout podnikatelům více času řešit svou problematickou situaci způsobenou koronavirem, aniž by byli ohrožováni rizikem zahájení insolvenčního řízení.

9.6.   Insolvence – plnění reorganizačního plánu

Aktuální ke dni 19. dubna 2020

Posledním návrhem v rámci změn v insolvenčním právu je možnost dočasného přerušení plnění schváleného reorganizačního plánu soudem do 6 měsíců od ukončení mimořádného opatření, nejpozději do 31. prosince 2020. O návrhu soud rozhodne na základě vyjádření insolvenčního správce a věřitelského výboru a proti rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky. Soudu je zároveň dána možnost přijmout opatření za účelem ochrany zájmů věřitelů a přijaté rozhodnutí zrušit nebo změnit i bez návrhu ze závažných důvodů.

9.7 Orgány právnických osob a jejich management

Aktuální ke dni 19. dubna 2020

Návrh zákona Lex Covid justice se snaží řešit situaci, kdy není povoleno, aby se scházely orgány právnických osob, hrozí, že uplynou funkční období jejich managementu a rovněž nebudou učiněny úkony nezbytné k provozu společnosti.

Orgánům družstev, obchodních společností a dalších právnických osob (např. SVJ) má proto umožnit rozhodování per rollam nebo s využitím technických prostředků, i když s takovou možností nepočítají jejich zakladatelské dokumenty. Kromě toho se navrhuje možnost automatického prodloužení nebo obnovení funkčního období členů voleného orgánu, jimž v době trvání mimořádných opatření uplynulo (se souhlasem dané osoby) a připuštění tzv. kooptace, tedy volby člena orgánu samotnými členy orgánu. Dále se pak prodlužuje lhůta k projednání řádné účetní závěrky, a to o 3 měsíce ode dne skončení mimořádných opatření, nejpozději ale 31. 12. 2020.

Tyto možnosti však vznikají jen, když trvají mimořádná opatření, která konání zasedání orgánu právnické osoby znemožňují nebo podstatně ztěžují. To může být významné zejména v kontextu postupného rozvolňování jednotlivých opatření a zákazů.

9.8 Zvláštní opatření ve vztahu k výkonu rozhodnutí a exekucím

Aktuální ke dni 19. dubna 2020

Návrh Lex Covid justice obsahuje i novelu exekučního řádu, která byla předmětem mnoha změn v průběhu legislativního procesu, protože v části neměla přímou souvislost s předchozími opatřeními a na první pohled nebyla ani zjevná souvislost s nastalou krizovou situací.

Lex Covid justice nakonec neobsahuje přímou novelu exekučního řádu, ale pouze právní úpravu zvláštních opatření ve vztahu k výkonu rozhodnutí a exekucím. Zejména tak znemožňuje provedení výkonu rozhodnutí (a tedy i exekuce) prodejem movitých i nemovitých věcí, má-li povinný v této nemovité věci trvalé bydliště, a to do 30. 6. 2020. Jedno ze zvláštních opatření se dotýká i výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Omezuje se zákaz nakládání s prostředky na bankovním účtu a nevztahuje se nově na prostředky do výše čtyřnásobku životního minima. Toto opatření platí do 31. 12. 2020.

9.9. Úprava následků splatnosti pohledávek

Aktuální ke dni 19. dubna 2020

Poněkud nekoncepčně bylo do Lex Covid justice přidáno ustanovení, které dopadá na veškeré pohledávky a nazývá se "Zvláštní opatření ve vztahu k prodlení". Bude-li  dlužník schopen prokázat, že v důsledku krizových opatření nemohl plnit svůj peněžitý dluh, jsou sankce za takové prodlení omezeny pouze na zákonné úroky z prodlení.

Účinky opatření pominou nejpozději 30. 6. 2020.