10 osobních otázek pro Václava Bílého aneb
I TOHLE JSEM JÁ...

V rámci projektu I tohle jsme my, ve kterém Vám přestavujeme naše partnery i z osobnější stránky, se nám dnes představí Václav Bílý, který se u nás primárně specializuje na oblast bankovnictví a finance, ale není mu cizí ani právo nemovitostí a stavebnictví nebo téma compliance.

Proč u něho při výběru povolání zvítězilo zrovna právo? Jaká cesta ho dovedla až ke členství ve správní radě Randovy nadace? O tom, jak vnímá novou generaci právníků, ale taky o jeho lásce k historii si můžete přečíst v našem rozhovoru. Jo a věděli jste, že chová daňky a umí zrenovovat starou škodovku?

Aktivit, při nichž získávám novou energii, mám několik. Je to golf a také tenis, především ale naše víkendová chalupa. Leží v malé vesničce na pomezí středních a jižních Čech a jezdíme tam skoro každý víkend.  Je to ve skutečnosti rodný dům mého otce, vlastně spíš statek, v němž můj děd provozoval zemědělské hospodářství, než tomu koncem padesátých let komunisté učinili přítrž. Teď statek slouží naší rekreaci. Práce na zahradě mi velmi dobře umožňuje odreagovat se od pracovních starostí.

Rád bych odpověděl, že moje mládí ještě nepominulo, ale bojím se, že se mi nepodaří tě o tom přesvědčit. Popravdě řečeno, úplně vzorný žák jsem nebyl. Učení mi sice vždycky šlo velice dobře, ale už od školky jsem se kamarádil spíš s těmi zlobivějšími. Třídní důtka byla standardem, sem tam přišla i ředitelská. Tak se to se mnou táhlo i na střední škole. Dvojku z chování jsem ale nikdy neměl.

Vzhledem k tomu, že jsem nechodil na gymnázium, ale na střední ekonomickou školu, bylo ve hře i studium ekonomie. Střední ekonomku před převratem studovaly téměř výhradně holky, takže se naší škole říkalo „vyšší dívčí“. Na přijímačky jsem se připravoval především na VŠE, práva jsem zkoušel spíš jen tak pro legraci, protože výhledy na přijetí na právnickou fakultu se mi tehdy jevily jako zcela nereálné. Nakonec mě přijali na obě školy. Na paralelní studium jsem se necítil a v seznamu přijatých na PFUK jsem byl těsně nad čarou. To jsem považoval za jakési „znamení“ a rozhodl se pro práva. Myslím, že to byla správná volba, byť občas zalituji, že jsem přece jen nezkusil vystudovat i ekonomii. Kombinace těchto oborů by určitě byla velice prospěšná. Je ale třeba říci, že znalosti v oblasti ekonomie získané na příbramské ekonomce mi samy o sobě poskytly celkem slušný základ.

Jakákoli paušalizace je velmi ošidná, protože v každé generaci vyrůstají nejrůznější osobnosti a charaktery. Naše generace měla nepochybně obrovskou výhodu v tom, že jsme končili studia ve zcela unikátní situaci krátce po převratu a možnosti, které se před námi otevíraly, byly s dneškem zcela nesrovnatelné. Práce v průběhu studia byla naprosto obvyklá, byli jsme velmi silně motivovaní a dostalo se nám také jedinečných šancí. I proto se může jevit, že dnešní generace postrádá náš tehdejší „tah na branku“.  Souvisí to ale asi i s výrazným růstem životní úrovně v naší zemi a celkovými společenskými trendy.

V roce 1998 jsem jako první český právník mohl díky stipendiu od Randovy nadace a švýcarského Randa-Vereinu absolvovat postgraduální studium evropského hospodářského práva na univerzitě v Curychu. Za tuto podporu patří můj velký vděk především dvěma lidem, profesoru Janu S. Kruliši-Randovi a honorárnímu konzulovi ČR v Curychu, dr. Werneru Stauffacherovi, kteří prostřednictvím zmíněných subjektů moje studia financovali a poskytovali mi i další podporu. Studijní program pořádal spolu s univerzitou curyšský Europa-Institut a přednášet sem jezdili ti nejlepší profesoři z nejrůznějších evropských univerzit. Svou současnou činnost v nadační správní radě beru především jako výraz vděčnosti Randově nadaci a profesoru Kruliš-Randovi za jejich podporu, jíž se mi dostalo.

To je zajímavá otázka, a nemám na ni jasnou odpověď. Především se budu snažit ponechat jim při tomto rozhodování volnou ruku a toto jejich rozhodování ovlivňovat spíše radou než tlakem. Důležitá je v této souvislosti otázka osobních vloh či nadání. Někteří mí příbuzní si v době mého dětství všimli mé mimořádné manuální nešikovnosti a naopak určité schopnosti k vyřizování věcí, takže radili mým rodičům, aby toho kluka dali na práva. Zejména u svého staršího syna pozoruji určité podobnosti v tomto směru. Možná, že nezbude, než aby pokračoval „v řemesle“. 

Historie mne bavila odjakživa a myslím, že i při turbulentním vývoji současného světa je možné v ní hledat a nacházet ponaučení. Považuji například za velmi důležité si uvědomit, jaký význam pro nás má svoboda. Velmi tíživě vnímám, jak silně je tato hodnota nyní ohrožována, jednak ze strany jejích tradičních nepřátel z řad obou pólů politického spektra, a nyní navíc ze strany stále sílícího progresivismu, jehož nedílnou součástí je snaha reglementovat myšlení jednotlivce. Svoboda, zdravý rozum a přirozená slušnost jsou pro mne hodnoty, které by měly být přítomny ve všech sférách života člověka včetně tvorby práva i jeho aplikace.

Pravdou je, že se mi Škoda 1000 MB vždycky líbila. Měli jsme „tisícovku“, když jsem byl malý. Loni jsem si udělal radost a krásné modré embéčko si koupil. Bylo čerstvě po renovaci a přiznávám, že se na jeho údržbě nijak neúčastním. Ono by to s ním ani nedopadlo dobře. S ohledem na naprostou absenci talentu v této oblasti přenechávám péči o tento automobil odborníkům.  Svou škodovkou ale pravidelně jezdím na projížďky po blízkém okolí, občas vyvezu rodinu na výlet do jižních Čech nebo do Brd.

Náš statek obklopují poměrně rozsáhlé zatravněné plochy, které je třeba pravidelně sekat nebo nechat spásat trávu zvířaty. Původně jsme na zahradách chovali ovce, jež v posledních sedmi letech vystřídali daňci. Ti jsou tišší, méně mlsní než ovce a nevyžadují příliš velkou péči. Na nápad chovat daňky mne přivedl můj otec. Ten kdysi navrhl, že bychom si mohli pořídit jeleny. Ti se nám s manželkou zdáli příliš velcí, a tak jsme se rozhodli pro menší variantu v podobě daňků. Můj otec je veterinář a s chovem daňků mi od samého počátku pomáhá.