Umělá inteligence a autorské právo

Nikoho asi už dnes nepřekvapí, že umělá inteligence, přesněji řečeno generativní modely umělé inteligence malují obrazy, skládají básně nebo komponují hudbu. Tyto výtvory mohou napodobovat styl konkrétního umělce, nebo ho dokonce imitovat. Mohou být i ale takové, u nichž nelze inspiraci určitým umělcem nebo dílem zjistit. Kdo má autorská práva k výtvoru umělé inteligence? Může být autorem umělá inteligence samotná? To jsou otázky, které právník často dostává.

Z odborného hlediska můžeme problematiku autorského práva rozdělit na tři okruhy. Prvním je otázka, zda se vůbec jedná o autorské dílo. Druhým problematickým bodem je otázka autorství. Třetím okruhem je právní ochrana tréninkových dat.

Podle autorského zákona je dílo autorským dílem, jestliže je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické. Díly jsou díla literární, umělecká nebo vědecká, či díla, které zákon za autorská díla považuje. Za dílo se považuje počítačový program, fotografie a výtvor vyjádřený postupem podobným fotografii, za předpokladu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem. Hlavními znaky autorského díla je tedy originalita (jedinečný výsledek) a kreativita (tvůrčí činnost). Existuje určitá míra originality a kreativity, pod kterou už o autorském dílu nelze hovořit? Může být umělá inteligence skutečně originální a tvůrčí alespoň do té míry, která je pro vznik autorského díla třeba? Umělá inteligence je trénována tak, aby v tréninkových datech rozpoznávala vzory a tyto vzory používala ke generování nových dat. I člověka inspiruje k vytvoření díla předchozí zkušenost. Kreativita může podle judikatury spočívat i v kreativním výběru prvků. Zároveň však musí dílo odrážet osobnost autora, což lze splnit u díla, u kterého byla použita umělá inteligence jako nástroj, nikoliv u díla, které vytvořila umělá inteligence bez jakéhokoliv přímého podnětu uživatele (např. vytvoření díla jako odpověď na dotaz uživatele, ale z vlastního rozhodnutí umělé inteligence). V říjnu toto roku přiznal pekingský soud dílu generovanému umělou inteligencí autorskoprávní ochranu. Soud spatřoval kreativitu a originalitu ve výběru parametrů, které umělé inteligenci zadal člověk, který zároveň zvolil finální výstup.

Pokud bude výtvor umělé inteligence dostatečně originální a kreativní, a mohli bychom ho tedy nazvat autorským dílem, nastává otázka, kdo je autorem takového díla. Na výběr máme hned čtyři osoby, a to zadavatele dotazu neboli promptu, uživatele systému (např. zaměstnavatele s licencí), poskytovatele systému, nebo samotnou umělou inteligenci.

Podle autorského zákona je autorem fyzická osoba, která dílo vytvořila. Autorem může být podle platného práva jen člověk. Dílo odráží autorovu osobnost, byť jeho kreativní činnost spočívá jen v kreativním výběru. Zadávání promptů bychom mohli přirovnat k fotografii. U fotografie také fotograf nastavením fotoaparátu, úhlem a dalšími volitelnými prvky ovlivňuje výsledné dílo. Zadavatel promptů musí podobný stylem formulovat podněty umělé inteligenci. Zadávání promptů pro vytvoření kvalitního výstupu bude však čím dál tím jednodušší, nadto se může umělá inteligence „rozhodnout“ k vytvoření díla bez přímého podnětu.

Uživatel systému si systém za menší či větší obnos od poskytovatele licencuje. U větších uživatelů bude docházet k nákladné customizaci nebo jim bude systém vyvinut přímo na míru. Uživatel nemusí být fyzickou osobou, nicméně již nyní chrání právo osoby, které do pořízení díla vložily své finanční prostředky, ku příkladu pořizovatele databáze, majitele patentu, zaměstnavatele nebo objednatele určitého typu děl.

Poskytovatel systému systém umělé inteligence za použití zpravidla značných finančních prostředků vyvinul, nebo ho alespoň vytrénoval takovým způsobem, že systém je schopen tvořit díla. Poskytovatel sice investoval do vývoje a tréninku umělé inteligence, ale má jen velmi omezený nebo žádný vliv na to, jak budou vypadat díla, které budou výstupem umělé inteligence. Sama umělá inteligence nemá (zatím) právní subjektivitu, takže ji nelze v současné době přiznat autorství.

K tomu, aby umělá inteligence generovala smysluplné výstupy, je třeba obrovského množství dat na její trénování. Data mohou mít a často mají i podobu děl chráněných autorským právem. Pouze autor, vykonavatel majetkových práv nebo nabyvatel licence mají právo dílo užít. Užitím se rozumí zejména mimo jiné rozmnožování, rozšiřování nebo sdělování veřejnosti. Slovo zejména je podstatné, neboť seznam způsobů užití díla vypočtených v autorském zákoně nemusí být konečný. Aby mohl poskytovatel umělé inteligence autorské dílo užít, musel by mít k jeho užití licenci. Lze předpokládat, že většina autorských děl byla k trénování umělé inteligence využita bez licence. Ani kdyby poskytovatel systému umělé licence z nějakého důvodu dříve licenci k užití díla měl, je otázkou, zda by se vztahovala na užití díla k trénování. Licenci totiž nelze ze zákona udělit k užití díla, které v době poskytnutí licence nebylo známo. Trénování by mohlo být považováno za nový způsob užití díla, který v době poskytnutí licence nemusel být znám.

Výjimku z povinnosti disponovat smluvní licencí k trénování dat, je zákonná licence k rozmnožování díla pro účely automatizované analýzy textů nebo dat (TDM, text and data mining). Do práva autorského nezasahuje ten, kdo zhotoví rozmnoženinu díla za účelem automatizované analýzy textů nebo dat v digitální podobě, prováděné za účelem získání informací, zahrnujících mimo jiné vzory, tendence a souvztažnosti. Takto zhotovenou rozmnoženinu je možné uchovávat pouze po dobu nezbytnou pro účely této automatizované analýzy textů nebo dat. Autor může využití díla pro tento účel zakázat. Musí to udělat vhodným způsobem. Zákaz musí být ve standardním formátu a strojově čitelný. Toto sice autorský zákon nestanoví, nicméně sběr dat probíhá automatizovaně a nestandardní formát nebude pro stroj čitelný.

Připravovaný akt o umělé inteligenci problém tréninkových dat, alespoň v posledním znění neřeší. Uvádí pouze bez dalších podrobností, že poskytovatelé tzv. základních modelů budou muset zveřejnit detailní shrnutí využití tréninkových dat chráněných autorským právem.

Umělá inteligence přináší mnoho výzev autorskému právu. Od trénování systémů na dílech chráněných autorským právem na vstupu, až po povahu výstupů generovaných umělou inteligencí a jejich autorů. Některé otázky nebude podle našeho názoru možné vyřešit výkladem, nýbrž pouze cestou změny právních předpisů. Změny by neměli zákonodárci přijímat zbrkle, protože systémy umělé inteligence nás mohou ve velmi brzké době ještě překvapit.