Pět otázek pro Terezu Erényi: Nové sankce za přestupky dle zákona o zaměstnanosti a ručení za závazky subdodavatelů

Pracovní právo zaznamenalo v posledních měsících celou řadu zásadních novinek, a zřejmě i proto mu bude na blížícím se kongresu Právní prostor věnována velká pozornost. Advokátka Tereza Erényi nám některé z těchto novinek přiblíží nejen v dubnu na Seči u Chrudimi, ale také v dnešním rozhovoru.

V rámci svého příspěvku bych chtěla upozornit na nové sankce zavedené novelou zákona o zaměstnanosti s účinností od 1.1.2024. Sankce směřují k dalšímu zpřísnění postihů za umožnění výkonu nelegální práce a zastřené zprostředkování zaměstnávání, tedy činnosti tzv. pseudoagentur práce, které na základě obchodněprávních smluv o dílo přidělují zaměstnance k jiným subjektům, a tím obcházejí zákonné podmínky agenturního zaměstnávání.

Nových zpřísnění je více. Zajímavá je určitě možnost inspekce práce uložit za nelegální práci nebo zastřené zprostředkování zaměstnání trest v podobě zákazu činnosti až na 2 roky.

V této souvislosti je důležité poznamenat, že nelegální prací není jen práce „načerno” (tj. bez smlouvy, a tedy i daní a odvodů) nebo zaměstnávání cizinců ze třetích států (mimo EU) bez příslušných povolení, ale také poměrně rozšířená praxe spolupráce s OSVČ naplňující znaky závislé práce (tzv. švarcsystém). Posouzení, zda je konkrétní spolupráci s OSVČ třeba považovat za švarcsystém pak záleží na řadě okolností a závěry nejsou vždy předvídatelné. Uložení zákazu činnosti bude dle novely hrozit dále nejen tzv. pseudoagenturám, ale i společnostem, které výkon zastřeného zprostředkování zaměstnání umožní – tedy příjemcům služeb.

Novelou se také rozšiřuje okruh přestupků, v jejichž případě ručí objednatel služby za pokuty uložené inspekcí práce jeho subdodavateli za přestupky v souvislosti s prací cizinců.

Popravdě řečeno nevím. Pochopitelně pokud by inspektoráty práce novou sankci pojaly tak, že za každý, byť ojedinělý případ švarcsystému či jednorázové dodávky služeb v podobě zastřeného zprostředkování zaměstnání budou ukládat zákaz činnosti, byl by to pro praxi zásadní problém. A nedávalo by to smysl. Věřím však, že takto inspekce postupovat nebude, a to i s ohledem na možné následné žaloby postižených společností, a případné zákazy činnosti budou směřovat spíše na podnikatele, kteří systematicky porušují zákon ve velkém a mají svůj business založený výlučně či především na nelegální práci či zastřeném zprostředkování zaměstnání.

Současně je pravda, že dle právní úpravy účinné do konce roku 2023 hrozila „jen” pokuta ve výši až 10 000 000 Kč, což může být pro některé menší subjekty likvidační. U větších společností však možnost uložení pokuty pravděpodobně dostatečně odstrašující efekt nemá. Navíc není pravidlem, že by v případě zjištění nelegální práce ze strany inspektorátu práce následovala automaticky i kontrola daňová, která by mohla vést k dalším postihům. Další zpřísnění je tedy v principu asi na místě, ale bude záležet, jak bude v praxi uplatňováno.

Co se týče rozšíření ručení za pokuty v případě zaměstnávání cizinců, toto by mohlo vést k větší obezřetnosti objednatelů služeb s ohledem na důvěryhodnost subjektů, které jim služby poskytují.

Novela směřuje na dodavatelské řetězce ve stavebnictví a situace, kdy zaměstnancům není vyplacena mzda jejich zaměstnavatelem, který je poddodavatelem (subdodavatelem) v daném řetězci. Dle nové právní úpravy pak za nevyplacené mzdy ručí společnost, která tohoto poddodavatele pro zakázku najala, a současně též nejvyšší (generální) dodavatel, který celou stavbu zaštiťuje. Toto ručení je limitováno pouze do výše minimální mzdy a předpokládá, že zaměstnanec, kterému mzda nebyla vyplacena, se na ručitele obrátí a prokáže svůj nárok. Může tak učinit ve lhůtě 3 měsíců od uplynutí splatnosti mzdy (konce následujícího kalendářního měsíce). Ručitel pak bude povinen mzdu včetně zákonných odvodů uhradit do 10 dnů, jinak mu hrozí pokuta od inspekce práce ve výši až 2 000 000 Kč. Ručitel pak má vůči poddodavateli (zaměstnavateli) nárok na náhradu plnění, která takto poskytl. Nová úprava se vztahuje i na mzdy agenturních zaměstnanců, kteří vykonávají činnosti ve stavebnictví.

Do zákoníku práce je s účinností od Nového roku současně zavedena nová informační povinnost pro všechny zaměstnavatele ve stavebnictví, jejichž zaměstnanci pracují v rámci dodavatelského řetězce. Tito zaměstnavatelé mají povinnost informovat zaměstnance o osobách ručitelů a dalších informacích týkajících se uplatnění ručení.

S celým mechanismem se pojí pochopitelně více praktických otázek, které bych ráda rozvedla v rámci svého příspěvku na kongresu. Například mě napadá, jaké podklady má ručitel považovat za dostatečné pro ověření, že skutečně mzda konkrétnímu zaměstnanci vyplacena poddodavatelem nebyla a v jaké výši. Na toto posouzení a výplatu má přitom ze zákona jen výše zmíněných 10 dní. Navíc se může stát, že se zaměstnanec obrátí na oba ručitele současně, přičemž ti by pak měli v této lhůtě teoreticky vyřešit, kdo bude plnit a jak poté proběhne vypořádání takto uhrazených nákladů.

Zákon umožňuje, aby se vyšší dodavatel vyhnul ručení tím, že si vyžádá od svého přímého poddodavatele při zahájení realizace stavby potvrzení o neexistenci nedoplatku na pojistném na sociálním a zdravotním pojištění, které nesmí být starší než 3 měsíce, a potvrzení, že poddodavateli nebyla v posledních 12 měsících pravomocně uložena pokuta za porušení pracovněprávních předpisů vyšší než 100 000 Kč. Potvrzení vydávají příslušné správy sociálního pojištění, zdravotní pojišťovna a Státní úřad inspekce práce.

Potenciální ručitelé by si tak ve smlouvách s poddodavateli měli především ošetřit povinnost předložení předmětných potvrzení a řešení situace, kdy potvrzení ze strany poddodavatele předloženo nebude. V praxi totiž mohou být smlouvy uzavírány s větším předstihem než 3 měsíce před začátkem realizace stavby a potvrzení tak nebudou moci být předložena ještě před uzavřením smlouvy. Smluvní ujednání pak mohou zahrnovat řešení formou tzv. zádržného nebo smluvní pokuty. Současně by měla být v rámci dodavatelského řetězce nastavena vzájemná informační povinnost a postup ručitelů ve chvíli, kdy obdrží výzvu zaměstnance k úhradě.

S povinností předložit výše uvedené potvrzení a následnými zárukami pro případ ručení je třeba počítat i v případě dohod o dočasném přidělení v rámci agenturního zaměstnávání.

S ohledem na výše uvedené nejasnosti v právní úpravě a potenciální praktické komplikace spojené s ručením myslím, že je vhodné držet se spíše minima, které po nás unijní legislativa požaduje. V této souvislosti je zajímavé, že ručení za mzdy ve stavebnictví je transpozicí unijní legislativy upravující přeshraniční vysílání zaměstnanců v EU, byť se nová právní úprava ručení vztahuje na vnitrostátní dodavatelské řetězce. Navíc dle mého názoru není zřejmé, zda lze novou úpravu ručení vztáhnout i na zaměstnance vyslané z jiného členského státu EU do ČR, když se jejich právní vztah řídí cizím právem a institut ručení není zahrnut ve výčtu ustanovení § 319 zákoníku práce, které vyjmenovává ustanovení zákoníku práce, která by se měla na vyslané zaměstnance uplatnit.

Zdroj: pravniprostor.cz