Seriál Governance: Díl 3. – Řízení vztahů s dodavateli

Vztahy s dodavateli a jejich řízení jsou jedním ze šesti hlavních témat v oblasti Governance, které jsou upraveny v rámci standardů pro nefinanční reporting (European Sustainability Reporting Standards; ESRS, verze z listopadu 2022; k tomu viz blíže např. zde). V tomto díle seriálu se zaměříme na informace, které budou podniky povinny reportovat v rámci požadavku G1-2 – Řízení vztahů s dodavateli.

Obecně platí, že se předmětem reportingu daného podniku stanou informace spojené s řízením vztahů s dodavateli a související dopady na dodavatelský řetězec. Cílem je nastínit, jakým způsobem daný podnik řídí zadávání svých zakázek, včetně férového zacházení s dodavateli. 

Podniky by přitom neměly opomenout především několik klíčových oblastí.

Mezi ně patří popis vnitřních postupů či pokynů podniku, jejichž cílem je zabránit opožděným platbám dodavatelům, kteří jsou malým nebo středním podnikem (SME). To je důležité především v kontextu řízení cash-flow těchto dodavatelů a problémů, které jim může zpoždění plateb způsobit. 

Podniky budou dále v rámci požadavku G1-2 reportovat rovněž: 

1. informace o strategii podniku, pokud jde o jeho vztahy s dodavateli, a to jednak v kontextu rizik udržitelnosti obecně a jednak v kontextu rizik týkajících se specificky dodavatelského řetězce;
2. informace, zda či jakým způsobem podnik zohledňuje sociální a environmentální kritéria při výběru svých dodavatelů;
3. popis opatření zavedených podnikem pro podporu zranitelných dodavatelů a zlepšení jejich sociální a environmentální výkonnosti.

Kategorie tzv. „zranitelných dodavatelů“ přitom zahrnuje dodavatele, kteří jsou vystaveni významným ekonomickým, environmentálním a/nebo sociálním rizikům. 

Při reportingu dle požadavku G1-2 by měl podnik zvážit zejména:

1. jak jeho aktivity (včetně činností vedoucích k zamezení či minimalizaci narušení dodavatelského řetězce) podporují jeho strategii, řízení rizik a transparentnost;
2. otázku školení pracovníků v oblasti nákupu či dodavatelského řetězce ohledně engagementu a dialogu s dodavateli, stejně jako pobídky pro tyto pracovníky (včetně toho, zda se týkají faktorů ceny, kvality nebo udržitelnosti);
3. otázku prověřování a hodnocení sociální a environmentální výkonnosti dodavatelů;
4. zapojení místních a/nebo certifikovaných dodavatelů do svého dodavatelského řetězce;
5. způsob, jak podnik postupuje vůči tzv. zranitelným dodavatelům;
6. hlavní cíle a opatření v oblasti komunikace a řízení vztahů;
7. jak jsou výsledky těchto postupů vyhodnocovány, včetně návštěv u dodavatelů, auditů nebo průzkumů.

Připomínáme, že standardy v oblasti Governance (včetně požadavku G1-2) je nutné chápat v kontextu zbývajících standardů ESRS, především standardu ESRS 1 Obecné principy a standardu ESRS 2 Obecné požadavky a dalších právních předpisů nejen v oblasti ESG.

Zejména českým exportérům a společnostem vlastněným německou mateřskou společností by v souvislosti s řízením vztahů s dodavateli neměla uniknout informace o přijetí německého zákona o dodavatelských řetězcích (LkSG), který nabyl účinnosti 1. ledna 2023 a o kterém už jsme psali zde. Tento předpis (s předstihem před evropskou směrnicí CS3D) mimo jiné zavádí nové povinnosti a odpovědnost za řízení dodavatelského řetězce. 

Dříve či později proto lze očekávat přenos povinností ze strany německých společností na české dodavatele za účelem plnění jejich vlastních povinností, zejména co se týče zanesení nových smluvních doložek do smluvní dokumentace (zejména v oblasti dodržování lidských práv či ochrany životního prostředí), požadavků na spolupráci při řízení rizik či možnost německé společnosti provést u české entity kontrolu zda skutečný stav odpovídá tvrzením firmy.

Obdobným směrem již nyní postupují i další evropské země, například Rakousko nebo Itálie a rovněž i Evropská unie – třeba právě v podobě výše uvedené směrnice CS3D.

Obdobně i Ministerstvo financí České republiky v současné době přezkoumává, jak CSRD začlenit do české národní legislativy. Předpokládáme, že Česko využije podobný přístup jako v roce 2014 v případě NFRD a CSRD bude začleněna do zákona o účetnictví.

Zároveň se očekává, že malé a střední podniky, na které by se jinak působnost CSRD nevztahovala, ale které jsou dodavateli pro větší společnosti, mohou být nuceny poskytovat informace podle CSRD svým smluvním partnerům už v době, kdy požadavky podle CSRD budou povinni plnit jejich smluvní partneři. Nelze tedy spoléhat, že malé a střední podniky zůstanou CSDR ještě pár let nedotčeny.

I z těchto důvodů doporučujeme začít se reportingu věnovat již nyní. Čím dříve společnost začne zásady ESG aplikovat, tím větší náskok může před svou konkurencí získat.

V tomto článku vycházíme ze znění standardů ESRS (jejich návrhů), které rada EFRAG předložila Evropské komisi v listopadu 2022. Finální podoba a znění těchto standardů tedy ještě může podléhat změnám a úpravám. Přijetí finální podoby ESRS ze strany Evropské komise se očekává v první polovině roku 2023. Další vývoj budeme detailně sledovat, více se dozvíte i v dalších dílech našeho seriálu.

Tento článek byl publikován na webu CSRD.cz.