Nový německý zákon předbíhá směrnici CSDD a ovlivní i české exportéry

V záplavě informací o ESG by mohla uniknout pro české exportéry potenciálně nejdůležitější informace: přijetí německého zákona „Lieferkettengesetz“, v překladu „Zákon o dodavatelských řetězcích“. Ten již předjímá, co bude brzy platit v celé Evropské unii, jakmile vejde v platnost směrnice CSDD a zavádí povinnost dodržování a ochrany lidských práv v globálních dodavatelských řetězcích. Vzhledem k tomu, že Německo je naším největším obchodním partnerem, měli by nové legislativě věnovat čeští exportéři zvýšenou pozornost.

V celé EU je v současné době diskutováno mnoho témat z oblasti udržitelnosti, a to i v reakci na připravovanou (téměř) celoevropskou legislativu ve formě směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti – CSDD (Corporate Sustainability Due Diligence Directive). Lieferkettengesetz (LkSG) je tedy určitou formou „ochutnávky budoucnosti“, tedy toho, co bude dle očekávání v nejbližší době vyžadováno po českých společnostech na úrovni všech států EU. Skutečnost, že tato legislativa přichází od největšího českého obchodního partnera jen podtrhuje důležitost tohoto tématu. 

Cílem LkSG je působit na evropské legislativce jako inspirace a ideálně také jako základ pro evropskou harmonizaci. Na základě výše uvedeného se nabízí otázka, zdali musí být obchodní vztah s dodavatelem (či subdodavatelem), který nesplňuje požadavky nové legislativy, ukončen. Zde lze shledat, že ukončení obchodních vztahů není cílem německého zákona. Místo toho má trvale zavést lepší ochranu lidských práv v dodavatelských řetězcích, a to v rámci možností těchto společností. Obchodní vztahy je třeba ukončit pouze v případě, že bylo zjištěno závažné porušování lidských práv a dosavadní opatření přijatá v rámci strategie společnosti v daném časovém období nevedla k úspěchu.

Zákon nepřináší do německého právního řádu nový typ občanskoprávní odpovědnosti. Při jeho porušení bude uplatňována obecná občanskoprávní odpovědnost dle platného německého či jiného zahraničního právního řádu. Německé odborové svazy a nevládní organizace mohou dále podporovat poškozené zaměstnance z jiných zemí také tím, že budou hájit jejich práva před německými soudy. 

Porušení LkSG bude předmětem sankcí pro německé společnosti, proto lze očekávat, že se tyto společnosti budou snažit dané legislativě v co největší míře vyhovět. Navíc jedna ze sankcí za podstatné porušení této legislativy může vést k vyloučení dané společnosti z veřejných zakázek až po dobu tří let.

„Lieferkettengesetz“ (LkSG) bude mít citelný dopad na české exportéry, neboť Německo je dlouhodobě největším českým obchodním partnerem. Jen v roce 2021 bylo do něj z ČR exportováno zboží v hodnotě 1 224 miliard korun.

Zákon zavádí povinnost dodržování a ochrany lidských práv (směřuje zejména proti dětské a nucené práci) v globálních dodavatelských řetězcích (povinnosti se vztahují na celý dodavatelský řetězec). 

Předpis nabývá účinnosti od roku 2023 pro společnosti s více než 3 000 zaměstnanci (900 německých společností) a od roku 2024 se bude týkat společností s více než 1 000 zaměstnanci (4 800 německých společností). 

Mezi základní povinnosti, které tento zákon přináší, patří odpovědnost za řízení dodavatelského řetězce, která je následně rozdělena do tří skupin („tierů“):

• Tier 1 – Řízení rizik spojených s činnostmi společností jako takových;
• Tier 2 – Řízení rizik spojených s činnostmi přímých dodavatelů společností; 
• Tier 3 – Řízení rizik spojených s činnostmi subdodavatelů (nepřímých dodavatelů) společností.

Ve všech „tierech“ bude posuzováno a) druh a rozsah obchodních aktivit, b) vliv společnosti na rozhodování společnosti, která se dopouští porušení zákona, c) očekávatelná závažnost porušení a d) způsob, jakým daná společnost přispěla k tomuto porušení zákona.

Společnosti musí v souladu s LkSG zavést následující opatření jak ve vztahu ke svým obchodním činnostem, tak v obchodních činnostech svých přímých dodavatelů:

• Vypracovaní a přijetí politiky pro zajišťování dodržování lidských práv; 
• Analýza rizik: zavedení postupů pro identifikaci negativních dopadů na lidská práva; 
• Řízení rizik (včetně prevence a nápravných opatření), aby se zabránilo potenciálním negativním dopadům na lidská práva; 
• Zavedení mechanismu pro podávání stížností;
• Implementace transparentního reportingového systému. 

Tier 1 – vlastní činnost

V případě porušení práv musí společnost ve své oblasti podnikání neprodleně přijmout opatření, která nutně povedou k ukončení porušování práv. Zde lze očekávat dopady rovněž na české společnosti s německými mateřskými společnostmi.

Tier 2 – přímí dodavatelé

V případě přímých dodavatelů musí povinná společnost připravit konkrétní plán pro minimalizaci a prevenci porušení ze strany těchto dodavatelů, pokud není schopna v nejbližší budoucnosti těmto porušením zabránit. 

Tier 3 – subdodavatelé (nepřímí dodavatelé)

V případě subdodavatelů se podmínky LkSG uplatní pouze v případě, že (i) je to odůvodněno konkrétními okolnostmi a (ii) jakmile se povinná společnost o porušení předpisů dozví. V případě zjištění možného porušení povinností ze strany subdodavatele musí společnost neprodleně provést (i) analýzu rizik souvisejících s činností subdodavatele, (ii) implementovat strategii pro minimalizaci těchto rizik a odstranění problému, a (iii) zavést důrazná preventivní opatření vůči tomu, kdo se dopustil porušení těchto předpisů (je doporučován celoodvětvový princip). 

U českých společností vlastněných německou mateřskou společností lze očekávat přímé dopady. V tomto případě se jedná o oblast vlastního obchodního plánu jako takového dle „tier 1”. České společnosti v pozici dodavatelů či subdodavatelů bude tato legislativa ovlivňovat podle „tier 2” nebo „tier 3”, viz výše. 

V současné době lze dále očekávat minimálně částečný přenos povinností ze strany německých společností na české (sub)dodavatele za účelem plnění vlastních obezřetnostních povinností a do budoucna též povinností reportingových podle rámce CSRD. Naprostým minimem, které lze očekávat, je zanesení nových smluvních doložek ve smlouvách s německými obchodními partnery (z oblastí jako je ochrana lidských práv, ekologická újma atp.), povinnost spolupráce při řízení předmětných rizik nebo dohlídky německého regulátora či možnost německé společnosti provést u české entity kontrolu souladu skutečného stavu s prohlášeními. Lze rovněž očekávat, že na základě porušení těchto dohod bude dáno německé straně právo odstoupení od smlouvy. 

Jak se na toto připravit? Již dnes má velká část společností vnitřní předpisy z oblasti udržitelnosti, pravidla pro své dodavatele a podobně. V návaznosti na LkSG (a blížící se evropskou CSDD směrnici) se toto stane v českých podmínkách již de facto povinností, už jen z důvodu tržní síly Německa. 

Exportéři se musí přizpůsobovat novým požadavkům stran odpovědnosti a udržitelnosti nejen v Německu. Například v Rakousku většina velkých společnosti již nyní postupuje podle svých Kodexů chování dodavatele. Čeští dodavatelé tak mohou být vyzváni k předložení dodatečných podkladů, a to například v oblasti dodržování lidských práv, ochrany životního prostředí či boje proti korupci a úplatkářství. 

Dalším příkladem může být Itálie. Zatímco u nás se problematika ESG zatím spíše jen diskutuje, v Itálii je již celý proces v běhu. „Velké podniky, lídři italského průmyslu, uvádějí čím dál častěji ESG do svých strategických plánů. Jejich vliv pak má dopad na celý dodavatelský řetězec,” vysvětluje Marek Atanasčev, ředitel zahraniční kanceláře CzechTrade Itálie, „Velké firmy deklarují, že po doběhnutí kontraktu nebudou pokračovat ve spolupráci s těmi dodavateli, kteří nebudou splňovat závazky ESG, respektive kvalitativní podmínky. To se týká například snižování emisí CO2, ověřování původu primárních surovin a ‚nátlaku‘ na další dodavatele k zavádění závazků ESG a optimalizaci pracovních podmínek zaměstnanců nejen ve smyslu pracovního prostředí, ale třeba i dopadů na zdraví zaměstnanců a zvyšování pozitivního dopadu na komunitu, ve které se daný podnik nachází.”

Tento článek byl publikován na webu csrd.cz.