Novela občanského zákoníku změní pravidla zákonné záruky a upraví poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb

Novela občanského zákoníku, kterou připravilo ministerstvo spravedlnosti, má být v České republice účinná nejpozději v roce 2022. Cílem návrhu je transponovat do českého právního řádu dvě nové evropské směrnice [1] z oblasti spotřebitelského práva týkající se koupě zboží a poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb.     

Zaprvé můžeme uvést, že se změní podmínky pro uplatnění tzv. zákonné záruky. Navrhovaná právní úprava stanoví, že pokud se vada projeví v průběhu jednoho roku od převzetí zboží, předpokládá se, že věc byla vadná již při převzetí. Je na prodávajícím jakožto profesionálovi, aby prokázal, že nebylo plněno vadně. V této době kupujícímu postačí, prokáže-li, že má zboží vady (tj. není v souladu se smlouvou). Nemusí tedy prokazovat, že věc tuto vadu měla po celou dobu a že ji sám nezpůsobil. Důkazní břemeno spočívá na prodávajícím.

Prodávající je spotřebiteli odpovědný za jakýkoliv nesoulad, který má zboží v okamžiku převzetí, a který se projeví do dvou let od okamžiku převzetí.    

Odpovídá-li prodávající spotřebiteli za nesoulad, který je důsledkem konání nebo opomenutí některé osoby v předchozích článcích smluvního řetězce, má prodávající právo domáhat se nápravy ze strany odpovědné osoby ve smluvním řetězci. Týká se to i nesouladu, který vyplývá z opomenutí aktualizace, včetně aktualizace zabezpečení, která by byla nezbytná k tomu, aby zboží s digitálními vlastnostmi (vizte níže) zůstalo v souladu.

Navrhovaná právní úprava prolomuje hierarchii prostředků nápravy. V případě, kdy je vada závažné povahy, dává spotřebiteli možnost odstoupit od smlouvy, aniž by musel nejprve požadovat opravu či výměnu. Je-li vada podstatným porušením smlouvy, má spotřebitel právo rovnou požadovat přiměřenou slevu nebo odstoupit od smlouvy. Bude se jednat o případy, kdy vada znemožňuje řádné užívání zboží a nelze očekávat, že bude přičiněním prodávajícího uspokojivě odstraněna.          

Nově bude vadou věci i její nedostatečná životnost. Pokud se výrobce (dále též dovozce a osoba, která uvedla svou značku na obale) zaručí, že si zboží po určitou dobu při obvyklém použití uchová své funkce a výkonnost (životnost, angl. „durability“), je poskytovatel vždy ze záruky povinen alespoň k opravě nebo výměně zboží. To nebrání, aby se zavázal i k dalšímu plnění.

 Vedle zákonné záruky, čili zákonné odpovědnosti prodávajícího z vadného plnění, existuje též tzv. smluvní záruka, čili záruka za jakost. Občanský zákoník nyní upravuje záruku za jakost obecně v § 1919 a dále u kupní smlouvy v § 2113 a násl. Obě úpravy se přitom částečně překrývají, na druhou stranu však v některých ohledech vykazují rozdíly. Navrhuje se proto úpravu zjednodušit zachováním pouze jedné, obecně použitelné právní úpravy, která by současně vyhovovala požadavkům evropského práva.

Záruku za jakost se navrhuje vymezit jako jednostranné právní jednání poskytovatele záruky (zejména prodávajícího, výrobce nebo jiné osoby), kterým se zavazuje poskytnout nabyvateli určité plnění, nebude-li mít předmět plnění určité vlastnosti. Obsahem záruky za jakost může být zejména právo odstoupit od smlouvy, výměna věci, oprava nebo poskytnutí jiné služby související se zjednáním nápravy. Jedná se o dobrovolný závazek poskytovatele záruky, je tedy primárně na něm, k jakým povinnostem se v záruce zaváže. Záruku za jakost lze převzít jen nad rámec zákonných práv kupujícího z vadného plnění, aby tímto způsobem nedocházelo ke klamání zákazníků.

Navrhují se též pravidlo pro posouzení konfliktu více prohlášení o záruce (od téhož poskytovatele) ve vztahu k délce záruční doby a pravidlo o počátku běhu záruční doby, která stávající právní úprava postrádá. Přednost bude mít prohlášení určující nejdelší záruční dobu a počátek záruční doby bude vázán na okamžik přechodu nebezpečí škody na věci na nabyvatele.

Dle navrhované právní úpravy má prodávající odpovídat také za případné vady zboží, které souvisí s jeho digitálními vlastnostmi. Mluví se o „zboží s digitálními prvky“ (angl. „goods with digital elements“). Takovým zbožím se rozumí zejména veškeré hmotné movité předměty, jež obsahují digitální obsah či službu digitálního obsahu nebo jsou s digitálním obsahem či službou digitálního obsahu propojeny, a to takovým způsobem, že by nepřítomnost digitálního obsahu či digitální služby bránila tomu, aby dané zboží plnilo své funkce. Služby digitálního obsahu propojené se zbožím mohou spočívat například v průběžném poskytování dat o dopravě v navigačním systému nebo v průběžném poskytování individualizovaných tréninkových plánů u chytrých hodinek. Není rozhodné, zda tato digitální vlastnosti podporuje hlavní či jinou funkci zboží.

Skutečnost, že spotřebitel musí souhlasit s licenční smlouvou s třetí osobou, aby mohl využívat službu digitálního obsahu nebo digitální obsah, nepředstavuje vyloučení odpovědnosti prodávajícího za toto plnění.

Jedním ze stěžejních ustanovení navrhované právní úpravy týkajících se právního režimu věcí s digitálními vlastnostmi je odpovědnost prodávajícího za aktualizaci digitálního obsahu nebo služby digitálního obsahu.

Bez ohledu na to, zda byla aktualizace ujednána, odpovídá prodávající vždy alespoň za to, že si digitální obsah nebo služba digitálního obsahu uchovají vlastnosti, které měly při převzetí, i po určitou dobu po tomto okamžiku. To se promítá do jeho povinnosti digitální obsah nebo službu digitálního obsahu v potřebném rozsahu aktualizovat. O dostupných aktualizacích musí prodávající spotřebitele včas informovat a současně jej musí poučit o důsledcích, které jejich neprovedení pro spotřebitele může mít.

Mají-li být digitální obsah nebo služba digitálního obsahu poskytnuty formou jednorázového plnění, odpovídá prodávající po dobu, po kterou to kupující může „rozumně očekávat“. Často se tato doba bude rovnat době dvou let, v níž může kupující vytknout vady věci.

Jiný právní režim se uplatní v případě digitálního obsahu nebo služby digitálního obsahu, které mají být poskytovány soustavně po určitou dobu. V tomto případě odpovídá prodávající po dobu dvou let. Jestliže je však ujednáno, že budou digitální obsah nebo služba digitálního obsahu poskytovány po dobu delší, odpovídá po celou ujednanou dobu. Po celou tuto dobu nese prodávající důkazní břemeno ohledně skutečnosti, zda je plněno bez vad.

Zvlášť jsou upraveny pravidla poskytování samotného digitálního obsahu (nikoli v kontextu zboží, které souvisí s jeho digitálními vlastnostmi). Digitálním obsahem jsou data vytvořená a poskytovaná v digitální podobě. Zahrnuje například videosoubory, audiosoubory, hudební soubory, počítačové programy, aplikace, digitální hry, e-knihy a ostatní elektronické publikace.

Při soustavném plnění po určitou dobu odpovídá poskytovatel, že je digitální obsah bez vad po celou ujednanou dobu. Vedle požadavků, které si strany ujednaly, musí mít digitální obsah obvyklé vlastnosti digitálního obsahu téhož druhu, které může uživatel očekávat. Je-li digitální obsah poskytován formou jednorázového plnění, má spotřebitel dva roky na vytknutí vady.