Skočit na obsah
Skočit k navigaci

A co staré smlouvy?

Pro právní praxi v následujících několika letech po účinnosti zákoníku budou nejdůležitějšími pravidla regulující přechod od staré do nové právní úpravy. Čítají v souhrnu 52 ustanovení, a jsou obsažena v § 3028 až 3079. Takový malý zákon ve velkém zákoníku. Právě v přechodných pravidlech lze hledat odpovědi na otázku: Co se stane se smlouvou, kterou jsem uzavřel před účinností nového zákoníku a má se z ní plnit až v roce 2014?

Výchozím pravidlem je, že na smlouvy, které byly uzavřeny před účinností nového občanského zákoníku, se použije ta právní úprava, která byla platná a účinná v době, kdy byla smlouva uzavřena. V zásadě tak platí, že co vzniklo za starého práva, také ve starém právu žije a končí (je uzavřeno do jeho bubliny či klece). Nic však stranám nebrání v tom, aby se dohodly, že svůj závazek podřídí novému právu (opt-in), dojdou-li k závěru, že je to pro ně výhodnější.

Kdo uzavře např. smlouvu o dílo v říjnu 2013 a dílo bude hotové a předáno až v průběhu roku 2014, všechny práva a povinnosti se posoudí podle staré právní úpravy, i kdyby vznikly až v roce 2014. Stejně tak změny smlouvy se budou dít dle staré právní úpravy. I tehdy, porušila-li by smluvní strana svoji smluvní povinnost, řešily by se případné nároky z vadného plnění, anebo náhrada škody vzniklá z tohoto porušení opět starým právem. Stejně tak pohledávky z této smlouvy vzniklé se postupují podle starého práva. To je důsledek principu neretroaktivity, který je u nás potvrzený i judikaturou Nejvyššího soudu (když se přecházelo z hospodářského zákoníku na obchodní zákoník).

Důležité je i posouzení toho, jak je to se samotným kontraktačním procesem, který byl zahájen před účinností nového kodexu, ale dokončen je až po jeho účinnosti – např. nabídka na uzavření smlouvy byla podána v říjnu 2013, k uzavření smlouvy však došlo až v květnu 2014. V takovém případě se opět použije již zmíněné přechodné pravidlo. Starou právní úpravou se bude řídit nejen kontraktační proces, ale též obligace vzniknuvší na základě uzavřené smlouvy.

Důležitým argumentem pro tento závěr je, že když navrhovatel činí svůj návrh, mlčky počítá s tím, že v tom, co smlouva neupraví, se použije zákon účinný v době podání návrhu – navrhovatel považuje za samozřejmé, že se jimi má budoucí závazek řídit. Pokud navrhovatel výslovně neurčí, že se má budoucí smlouva řídit novým občanským zákoníkem, vede přijetí tohoto návrhu (ať k němu dojde před nebo po účinnosti nového občanského zákoníku) ke vzniku smlouvy s obsahem dle návrhu, tedy závazek bude podřízen starému právu. Je třeba upozornit, že občanský zákoník pro podřízení závazku novému občanskému zákoníku požaduje výslovné ujednání stran, tudíž předpokládá, že bez něj se řídí starým právem. Zbývá dodat, že kdyby byl návrh přijat s výhradou, že se má závazek řídit novým zákoníkem, nedošlo by zde vůbec ke konsensu a smlouva by nevznikla.

Zvláštní přechodné pravidlo je obsaženo v zákoně o veřejných zakázkách (a rovněž v koncesním zákoně). Pokud bylo zadávací řízení zahájeno před účinností nového občanského zákoníku, dokončí se podle dosavadních pravidel a též smlouva, která bude na jeho základě uzavřena, se bude řídit starým právem.

 

Autor: JUDr. Petr Bezouška, Ph.D., of counsel PRK Partners

zpět | nahoru